|
Rio Grande do Sul – nejjižnější stát brazilské
federace (República Federativa do Brasil). Rio Grande do Sul –
o něco více obyvatel než Česká republika, ale rozlohou třiapůlkrát
větší než Česká republika. Rio Grande do Sul – největší rozšíření
notokaktusů v přírodě – lze se potom divit, že se zájem pěstitele
notokaktusů soustředí právě na tuto zemi (s občasným odskočením do
Uruguaye, kde rovněž roste řada notokaktusů)? Při cestách za kaktusy
zažívají cestovatelé nejrůznější příhody kaktusářské i nekaktusářské.
Ani já nejsem výjimkou, zážitků jsem si z cest odvezl hodně. Přece
jenom země Jižní Ameriky jsou značně odlišné od Evropy nejenom svou
flórou a faunou, ale také způsobem života lidí.
 |
|
Běžná kontrola u Lavras do
Sul
|
Jako všude na silnicích se můžete setkat s policií,
v Rio Grande do Sul dokonce dvojí – místní a federální. Ta federální
odpočívá ve svých stanovištích kolem hlavních cest – slovo
„odpočívá“ používám zcela záměrně, tak mi to připadlo při cestách,
protože jsem při průjezdu kolem těchto stanovišť neviděl žádné
známky jejich aktivity. A tak daleko aktivnější je místní policie (Brigada
militar). I já jsem měl možnost se s touto policií setkat, obvykle
se jednalo o běžné silniční kontroly, začínající prohlídkou
dokumentů a končící pokynem k odjezdu. Ale několikrát jsem zažil
situace značně odlišné – a právě o nich bych chtěl něco napsat.
Humoreska první –
okolí Santana do Livramento
Ten den jsme se vypravili na stanoviště, které dle
některých specialistů na rod Notocactus má být lokalitou typu
Ritterem popsaným Notocactus spinibarbis. Už předem
podotýkám, že podle mého názoru není Notocactus spinibarbis
nic jiného než forma variabilního Notocactus rauschii.
Stanoviště je asi 15 kilometrů severně od Santana do Livramento.
Dojeli jsme na místo, zaparkovali vedle silnice a vydali se na
stanoviště, vzdálené asi dvě stě metrů.
 |
|
Notocactus rauschii STU 230
|
Kromě Notocactus rauschii zde roste ještě Notocactus
orthacanthus – některé kusy jsou opravdu veliké – dále ještě
Notocactus mammulosus a ottonis a Frailea
perumbilicata.
 |
|
Notocactus orthacanthus STU 200
|
Procházeli jsme stanoviště, prohlíželi rostliny, fotografovali je.
Po nějaké době jsme zjistili, že u našeho auta stojí policejní auto
a tři policisté. Rozhodli jsme se hrát mrtvé brouky a pokračovali
jsme v činnosti a čekali, jestli policie neodjede. Po čase bylo
zřejmé, že neodjede, a tak jsme se vypravili k autu. Jako obvykle se
začalo prohlídkou dokumentů. Za chvíli nám zazvonil telefon – volala
pracovnice autopůjčovny s dotazem, co se děje. Policie ověřovala,
jak je to s autem, jestli je opravdu naše. Tím ale její aktivita
nekončila. Následovala nesmírně podrobná prohlídka auta a našich
zavazadel. Byli jsme naštěstí jen nalehko, hlavní naše zavazadla
zůstala v hotelu. Všechno bylo důkladně prozkoumáno, dokonce
i v mých poznámkách si jeden policista velmi dlouho listoval. Asi se
učil česky. Kolega bral nějaká semena a policie je našla. Už jsem se
viděl v českých novinách s titulky o zadržení pašeráků semen
kaktusů, ale dopadlo to jinak.
Následovala debata (naštěstí jeden z policistů znal
poněkud anglicky), jestli víme, že se semena nesmí brát. Kolega byl
pohotový a odpověděl, že četl na internetu, že se mohou brát.
Policista značně znejistěl, takže to nechal být. Mne nakonec napadla
jedna myšlenka, a zeptal jsem se: „Reserva? (rezervace)“. Byli jsme
v ní, což jsme nevěděli. Když prolézáte plotem, tak tam nikde
tabulky s označením „Reservace“ nenajdete. A tak setkání končilo
napomenutím, že když chceme do rezervace, musíme si vyřídit povolení
v Santana do Livramento. Poté jsme nastoupili do aut (každý do
svého) a odjeli jsme. Jen mi bylo podezřelé, že policisté jedou
stále za námi dokonce ještě i v Santana do Livramento. Užuž jsem měl
obavy, jestli nejedou dělat prohlídku i do hotelu. Ale později
odbočili, a tím naše setkání s nimi skončilo.
Humoreska druhá – Barra do Quaraí
 |
|
Notocactus calvescens STU 15
|
Vypravili jsme se na stanoviště Notocactus (Wigginsia)
calvescens, krásné rostliny, která postupně ztrácí trny a
nakonec je zcela holá. Roste společně s Gymnocalycium uruguayense.
 |
|
Velmi stará rostlina Gymnocalycium
uruguayense STU 16
|
 |
|
Gymnocalycium uruguayense STU 16,
rostliny jsou zatažené v zemi
|
Stanoviště je součástí biogeografické formace espinal, která je
charakterizována především stromy rodu Prosopis. Nachází se
několik kilometrů před městečkem Barra do Quaraí, které se rozkládá
v nejzápadnějším cípu Rio Grande do Sul. Stýkají se zde tři státy –
Argentina, Brazílie a Uruguay. Cíp Brazílie je ohraničen řekami Rio
Uruguai a Rio Quaraí (používám portugalský pravopis). Půda je
písčitá (naplaveniny z řek), kaktusy v ní rostou obvykle téměř
zapuštěny.
 |
|
Biogeografická formace espinal se stromy rodu
Prosopis
|
 |
|
Prosopis affinis
|
Zajeli jsme bokem od silnice na vjezd na farmu, který byl evidentně
nepoužívaný už hodně dlouho, a vypravili se hledat kaktusy. Dlouho
se nám to nedařilo, stanoviště bylo značně zarostlé a vypadalo zcela
jinak, než když jsem tam byl při předchozích návštěvách. Byl jsem
hodně zvědavý, jestli vůbec něco najdeme, protože v literatuře
proběhly zprávy, že stanoviště je zcela zničené a že kaktusy byly
prodávány na trzích v Argentině. Po delší době se nám přece jenom
podařilo najít tři rostliny, široké asi deset centimetrů. Rostly zde
také opuncie.
 |
|
Opuntia sp.
|
Byl jsem spokojen, že jsme alespoň něco našli, a vydali jsme se
k autu. Při nastupování jsem si všiml, že asi padesát metrů za námi
je u kraje silnice nějaké osobní auto. Mělo zřejmě důvod k zastávce,
usoudil jsem. Nastoupili jsme a rozjeli se do Barra do Quaraí, kde
jsme se chtěli naobědvat. Auto za námi se rozjelo také. Silnice byla
zcela rovná a přehledná. Pár minut jsme jeli, když se v protisměru
objevilo nákladní auto. Za ním se ukázalo policejní auto, které
začalo náklaďák předjíždět, ale nazpět se nezařadilo a jelo stále
proti nám. Auto za námi přidalo, a tak jsme se ocitli mezi těmito
dvěma auty. Všechna tři auta zastavila, z policejního vyskákali
policisté, ozbrojení pistolemi a samopaly, a museli jsme vystoupit.
Z auta za námi vystoupili dva muži v civilu, zřejmě tajní.
Následovala opět prohlídka dokumentů a auta, ale nakonec bylo vše
v pořádku, policisté se s námi dokonce vyfotografovali (samopaly ale
zůstaly v autě). Když jsme tuto situaci rozebírali s brazilskými
známými, řekli nám, že zřejmě policie hledala drogy, které se pašují
do Brazílie z Uruguaye.
 |
|
Policie u Barra do Quaraí
|
Chuť na oběd nás nějak přešla, a tak jsme si v Barra do Quaraí dali
jenom pití. Po občerstvení jsme se vraceli nazpět, když nás kousek
za městem dojelo policejní auto (jiné) a museli jsme opět zastavit.
Jestli jsme jim dobře rozuměli, jejich zájmy byly zcela nezvyklé –
viděli, že můj kolega fotografuje ptáky, a tak chtěli, jestli jim
můžeme dát nějaké obrázky pro jejich noviny.
pokračování příště…
|
