|
Když jsme chtěli v roce 1977 do Mexika, potřebovali
jsme mexická víza. Na embajadě v Praze tehdy šéfoval elegantní
velvyslanec, jako když z oka vypadne filmovému agentu „Kojak“.
Nevystavovali tehdy Čechoslovákům cestovní doklady ochotně, spousta
tiskopisů. Kojak si nás ale oblíbil a zařídil nám víza „De Cortesia“,
tedy na základě pozvání University UNAM. Tam byl ředitelem Botanické
zahrady Hernando. Nikdy jsme ho předtím neviděli, jen pár
papírovejch dopisů si vyměnili.
 |
|
H. S. Mejorada, Radka
Haagerová, Jan Říha, Ruda Šubík
|
Kdo zná Ciudad México, jistě ví, že nejlepší je
odtamtud okamžitě vypadnout. Hernando nás naložil a dovezl k sobě
domů do Bosques de Chapultepec, exkluzívní čtvrť, tam nádherný dům,
přichystanej pokoj, rodina, manželka, 4 dcery ve svátečním a všichni
jsme jeli na večeři. Huevos de hormigas (pražené mravenčí kukly,
dražší než kaviár) jako předkrm. Měli jsme tam po 6 týdnů základnu,
manželka a dcery nás nenáviděly. Trpěli jsme v hlavním městě dost.
Milan Zachar, co tam později roky dělal zástupce velvyslance Slovenska, o tom
může vypravovat.
 |
|
H. S. Mejorada v Praze (vpravo
J. Říha)
|
Hernando pro nás udělal všechno. Týden jsme žili v
Járdín Botánico a na UNAM, asimilovali jsme mexické kaktusářství.
Potkali jsme se tam s fantastickejma lidma. V Instituto de Botánica
tehdy šéfovala Léia Sheinvar, původem z Brasilie, úžasná kaktusářka
(od stolu). Ex-šéfovou byla drobná stará paní, Helia Bravo. V
Instituto de Polytechnica vypomáhali „pensisté“ J. Rzedowski a
stařičký Eizi Matuda, původem Japonec. Všichni to nezapomenutelní
vědci v oboru kaktusů a sukulentů, botanikové profesí i duchem.
Hernando pro nás vyzískal od UNAM peníze na studijní výlet. Vzali
jsme do party i dr. J. Meyrana a vyrazili do hor v Qurétaro a
Hidalgo. Projezdili jsme úžasná údolí Barranca de Tolantongo,
Barranca Zimapan (tam dole ve stínu rostla zajímavá populace
Strombocactus disciformis, dnes je zatopená vodami přehrady
Pressa Zimapan, a možná že neexistuje žádný živý pozůstatek), Sta. Maria Amajaque, vylezli jsme na strmé hory Órganos de Actopan s tisícema
kaktusů. Taky jsme poprvé viděli Barranca de Metztitlan, posvátné
místo všech kaktusářů. Dalším výletem pak byla oblast náhorních
plošin v Querétaro, kde jsme tehdy poprvé objevili Ariocarpus
kotschoubeanus var. elephantidens, a našli spoustu
dalších vzácných druhů (Wilcoxia schmollii, Echinocereus
pulchellus, Thelocactus leucacanthus, T. hastifer, Turbinicarpus
pseudomacrochele).
 |
|
H. S. Mejorada a J. Říha v Brně
|
Tady je dobré uvést, že rodina Sánchez-Mejorada je
starou kastilskou familií s historií dlouhou, hodně staletí. V
horách u Mineral del Monte jim patřily stříbrné doly. V San Miguel
del Regia stojí velký kamenný dům, čtyři století starý, úžasný,
rozmařilý. Zahrada jak Václavák, staleté duby, eukalypty o průměru
kmene 150 cm. Je to tam enkláva bohatých Hidalgů ze starých věků.
Kamenné zbořeniny mlýnů na stříbrnou rudu, rozpadlé kostely a farmy,
úžasné hory a hluboká údolí, všechno ve vysokých horách nad 2.5 tis.
metrů. Pasou se tam všude divoce vepři a býčci v lesech na žaludech,
jsou z nich vynikající šunky, co se rok sušej ve studeném kouři nad
krbem. Samozřejmě k tomu exkluzívní 12 let stará Tequila, kokteily
Margarita, Piňa colada, Mojito, co se servírujou už ke snídani. Na
tom statku žila Hernandova sestra, noblesní dáma. Byl jsem se tam
podívat po letech, hledal staré vzpomínky, ale to už Hernando i paní
Eleanor nežili. Věřím ale, že nostalgie Hidalgů, genius loci,
přetrval dodnes. Kdybyste kolem cestovali, stojí ta oblast za
zhlédnutí.
Ráno jsme pak lezli do neuvěřitelně složitejch strží a kaňonů kolem
dolního toku Rio Metztitlan, a také Rio Extorax, kudyma řeky
pronikají horama do nížin na východě do státu Veracruz. Je to dodnes
nepřístupná a málo známá krajina, s miliónama kaktusů, echeverií,
aj. xerofytů. Je to naštěstí většinou soukromé vlastnictví, kam se
dostane jen málokdo. Nikdo vlastně přesně neví, co všechno tam
roste. Domovem je všude Astrophytum ornatum, Ferocactus
glaucescens, Mammillaria geminispina, Turbinicarpus horripilus,
rozmanité druhy Echeveria, Sedum, což jsou určující
druhy pro celou horskou oblast státu Hidalgo.
 |
|
H. S. Mejorada a J. Moučka v Brně
|
Dr. Myeran byl očním lékařem, a velkým specialistou
na kaktusy rodu Stenocactus a Thelocactus, úžasnej
společník a debatér. Vyznal se opravdu v tom komplikovaném sourodí.
Terén ale moc nemiloval. Když jsme na Rio Amajac lezli po stráních,
hlídal auto a kontroloval hladinu tekutin v lahvích.
Jednou jsme neuváženě nasbírali do auta lofofory (L. diffusa)
a dovezli jsme je do hlavního města s tím, že je dostaneme do
botanické zahrady v Praze, legálně na povolení, tehdy tady nebyla
snad jediná. Jenže nás na La Reforma chytili policajti. Bylo to
pozdvižení, když viděli auto napěchované živými rostlinami.
Zachránil nás Hernando, který za námi přijel na policejní stanici a
dotvrdil, že pracujeme pro výzkumný program UNAM a tak nás pustili a
lofofory aj. druhy jsme pak s papírama dovezli do Prahy. Bez jeho
pomoci jsme možná dodnes seděli v mexickém vězení.
 |
|
H. S. Mejorada a J. Meyran
(1)
|
H. Sánchez-Mejorada tu v ČSSR několikrát přednášel,
pozvali jsme ho prostřednictvím UK, oplatili mu jeho velkorysost.
Přijel s celou rodinou a moc se jim u nás líbilo. Hernando tu měl
řadu přednášek a navštívili jsme hodně našich sbírek. Když viděl
tehdy největší produkci kaktusů u Z. Fleischera v Brně, nechtěl
věřit, že je možné tolik rostlin v našich podmínkách vypěstovat.
Zdeněk tam tehdy pěstoval celé bedny pravokořenných a kvetoucích
semenáčů Strombocactus disciformis, obrovská astrofyta jako v
Mexiku, tisíce a tisíce dalších kaktusů. Tehdy, v té době jinde
nemyslitelné úspěchy, nikdo to tak neuměl.
 |
|
H. S. Mejorada a J. Meyran
(2)
|
Oba jmenovaní už dlouhá léta nežijí, vlastně všichni
ti, co jsem jmenoval, umřeli. Bylo to tehdy úžasné Mexiko, hlavně
proto, že jsme byli kamarády, přáteli, co se potkali jen tak
v životě a měli rádi kytičky a kaktusy. Co na tom, že jsme žili na
rozdílných polokoulích světa a neexistovaly mobajly a písíčka a
dopis cestoval 2-3 týdny. Nejkrásnější ovšem bylo, že tehdy bylo
Mexiko jen málo zasaženo turismem a také civilisační zásahy do
krajiny byly ještě poměrně malé. Rozlohy hor, lesů i pouští a
pobřeží byly sotva dotčené a byly plné života. Je štěstí, že někde
rozmanitost přetrvala dodnes. Mnohde ale ne, člověk ji zničil a
dneska ji už nenajdete. Jsem rád, že jsem mohl zažít takovéto
(historické) Mexiko…
 |
|
H. S. Mejorada a J. Meyran
(3)
|
|
