|
Odchod do kaktusářského nebe je pro každého, kdo
jsme postiženi tímto koníčkem, nečekanou ztrátou, zvláště kdy jde
o přítele, kterému jsme koukali jako kaktusářští elévové pod prsty,
jak se to má dělat. Přestože byl mezi námi velký věkový rozdíl, tak
Vašek vždy přistupoval ke každému z nás jako k rovnocennému
„odborníkovi“.
S Erwinem Markusem navázal někdy v 60. letech minulého století
přátelský kontakt a díky jemu se do našich sbírek začali dostávat
zástupci rodu Sulcorebutia s evidovaným původem, zejména ze sběrů
pana Markuse. Ještě v roce 2012 se spolu setkali nad rostlinami
v jeho sbírce. Návštěvu spolu oslavili douškem dobrého Starobrna.
 |
|
Erwin Markus a Václav Drbal
(foto Václav Šeda)
|
Vždy na rozhraní jara a léta jsme k Vaškovi zavítali
do jeho sbírky okouknout co je u něj nového a jak se mu daří.
Pokaždé nás přivítal usměvavý a v dobré náladě přičemž se žádná
návštěva neobešla bez dobrého pohoštění a nějakého pivka. Do
poslední chvíle byl velmi vitální, prakticky o čemž svědčí i to, že
i ve velmi pokročilém věku běžně řídil auto.
Já jsem z jeho odchodu velice smutný, protože se naplnila jeho slova
z posledního našeho setkání v prosinci loňského roku na výroční
schůzi spolku. Při loučení kdy, jsme si přáli do Nového roku, řekl
„tuhle zimu asi nepřežiju“. Bohužel měl pravdu.
|
