|
Svého času jsme psali o stavbách „domečků pro
kaktus. Od té doby uplynulo 10 let, a tak se ptáme autora článků,
jaké zkušenosti má s polykarbonátem nyní. Bude pěkné, když se na
toto téma rozvine další debata, neboť pěstitelů, kteří před lety
přešli ze skla na energeticky příjemnější polykarbonát (lexan…) je
jistě dost na to, aby mohli porovnávat, co má ty a ty výhody
(nevýhody). Tak pište, přátelé, a podívejte, co nám napsal Milan
Douděra z Plzně:
Nazdar Pavle,
před víc než dvaceti léty jsem byl v Oberhausenu ve velké sbírce
kaktusů umístěné ve značně zažloutlém karboníku. A rostliny byly
velmi pěkné. Ale chce to asi vhodné kytky si vybírat: do nových
karboníků třeba vyprahlé Mexiko a horskou Argentinu, do starých a
zažloutlých nížinnou snad lépe Argentinu a mexický podrost.
Jó, žloutnutí u nových materiálů asi bude pomalejší, ale bude.
Člověk - kaktusář musí myslet při stavbě na to, že po
dvaceti-třiceti letech to bude potřeba vyměnit…
Já jsem ustrnul ve svém kaktusaření: polykarbonát mám pořád jen jako
druhou (vnitřní) vrstvu ve skleníku a sbírku jsem již asi před
deseti roky zredukoval na asi 30 m². To je
tak množství, které zvládnu, a na kytkách není poznat nějaký deficit
péče. Vysévám jen melokaktusy, ty si hýčkám. Jen není moc lidí,
kteří by to ocenili. Připadám si přitom jako kůl mimo plot, odhozený
někde v roští. A rád bych se taky konečně někam podíval, ale na
naleziště meláků moc výprav nejezdí.
Mějte se fajn…
|
