K příspěvku pana Járy: Vyzkoušel jsem tu
japonskou pastu
na kořenění, neb mám rád inovace. Zkusil jsem běžně odřízlé hlavy
echinocereusu, které by asi samy stejně zakořenily, i když to bylo
v lednu, mimo růstovou sezónu, nevím. Prostě to kořeny udělalo. Mně
konkrétně na tom přijde skvělé, že se zakryje a ochrání proti
infekci i ta velká řezná plocha, která dál zůstane myslím v suchu
i po zasazení, protože kořínky prorazí až skrz ten tmel. Pastu je
ovšem nutné aplikovat až poté, co řezná plocha zaschne, jinak by se
pasta lepila spíše na prsty. Píšu to jen jako názor.
K zakořeňování mám ještě druhou věc. Opakovaně jsem se neúspěšně
pokoušel zakořenit odříznuté větve Adenium obesum, klasicky na
sucho. Tak jsem to vrazil spolu s ibišky hned po uříznutí a bez
jakéhokoliv ošetření do sklenice s vodou. Během 4 týdnů se to úplně
obsypalo krásnými kořeny. Náhoda to nebyla, píšu to pro jistotu až
po třetím úspěšném zakořeňování ve vodě. Asi to znáte, ale nikde
jsem o tom ještě nečetl.
S pozdravem, MUDr. J. Hanzelka
Myslím, že je to další zajímavá zkušenost. Na plzeňském diskuzním
webu píše přítel Vinař tuto poznámku:
„Taky jsem si v posledních letech pořídil pár druhů
s původem, (ty, co jsem měl ve sbírce dříve, byly dost nejasné a tak
putovaly k nekaktusářům a možná tedy i do věčných lovišť). Z těch
starých zůstal jen albatus. Mám ho od Vaška Pitra. Rostly mi už
pořádně do výšky, tak jsem si dovolil jednomu uříznout palici.
Doufám, že to vydejchá a zakoření.“
A k věci mně hned napadlo: Jirko, tady, na těch velkých řezných
plochách, si myslím, že zrovna ta
pasta stojí
za vyzkoušení. Svého času se ke mně dostalo pár vytáhlých starých
astrofyt, uříznul jsem jim hlavy, čekal jsem, že přes zimu vystrčí
špičky kořínků, ale 4 z 6 kousků dostalo infekci i přes to, že byly
zapudrovány stimulátorem.
|