|
Tak se musím přiznat, že velice silně cítím věk v
mých kostech. Před chvílí jsem se vrátil z celodenního survey -
obcházel jsem 7 různých podnikových lokalit se zákazníkem, který
chce předělávat elektrické rozvody. Pralo do mně slunce – on o 25
let mladší měl čepici – já mám „opálenou“ pleš! Bolavé kosti mě
připomněly cestu do Arizony, o které teď napíšu. Dělám pro firmu,
která je vlastněna indiánským kmenem, a tak jsme zváni do různých
konkursů na projekty na reservacích. Takže jsem se jel podívat do
White River – reservace Apačů. „Pouhých” 620 km jedna cesta!
Apači v Arizoně mají velice bohatou historii – pravděpodobně jste
slyšeli jména jejich náčelníků jako Cochise (Cochisea robinsorum,
nyní Escobaria, byla pojmenovaná na jeho počest) nebo Geronimo.
Jestli vás bude zajímat historie indiánských kmenů, tak vám občas
něco o nich napíšu – hlavně o těch, které pochází z míst, kde rostou
kaktusy.
Na cestu do White River jsem se velice těšil – jede se tam přes
Holbrook – kolem Holbrook je menší ráj pro kaktusáře – Sclerocactus
whipplei, Pediocactus peeblesianus, Coryphantha vivipara, Toumeya
papyracantha a Neobesseya marstonii. Normálně jezdím vlastním
truckem – tentokrát mě šéf zajistil auto z půjčovny, že budu mít
větší pohodlí. Pohodlí jsem nemohl mít lepší!!! Když jsem si přisel
auto vyzvednout, tak neměli nic jiného, než americkou verzi Range
Rover! Luxusní osmiválec – něco pro mně na kaktusářský trip!!!
Do Holbrook je 384 km, tak jsem si spočítal, že tam budu za 3 a půl
hodiny. Vyrazil jsem ve středu kolem jedné hodiny a krátce po čtvrté
jsem si obouval pohorky. Hledal jsem Pediocactus peeblesianus – šlapal jsem
po kopcích až do setmění – jedna jediná rostlina! Samozřejmě, že
jsem míjel sclerokaktusy, koryfanty, opuncie a juky – kvůli kterým
jsem tam nejel. Už za tmy jsem se stavil u Italů na večeři – italské
pivo je bezvadné – potom do hotelu – nastavit budíka na 5 ráno,
abych se nasnídal a za rozednění byl zpět na kopcích.
Tentokrát jihovýchodně od Holbrook – nedaleko Woodruf. Little
Colorado River tam vytvořila dost hluboký kaňon – takový miniaturní
Grand kaňon – krásná příroda - kolem mě skalnaté stěny - na obou
stranách rostou zajímavé květinky, které se většinou nechtějí nechat
najít!!!
V dubnu 2013 jsme s Ríšou Kalašem hledali několik hodin – našli jsme
pouhé dvě Toumeya papyracantha a žádné Neobesseya! Tentokrát jsem
měl větší štěstí. Klepal jsem se zimou, bylo pár stupňů pod nulou, a
já jsem to v Arizoně nečekal! Během 2 hodin jsem našel 4 N. marstonii a jednu
T. papyracantha. Konečně úspěch s neobesseyou!
Nakonec to nebylo tak hrozné, najít první P. peeblesianus mě trvalo
10 let!!!
 |
|
Pediocactus (Navajoa)
peeblesianus f. menzelii
JB 02,
jižně od Grand Canyon, Arizona, foto P. Pavlíček
|
První dlouhý weekend se svátkem je na konci května – to jsem
většinou vyrážel na kaktusové cesty a to už je pozdě na Pediocactusy.
P. knowltonii, co mám v květináčích na zahradě, už kvetou týden.
Během měsíce budou semena a začnou se zatahovat. V přírodě na ně
vítr nafouká zlomky suché trávy a trochu písku, good luck je hledat!
Navíc - koncem května je nemilosrdné horko (40 °C). Vzpomínám si na
návštěvu Roberta Vorla někdy koncem června, vzal jsem ho do Big
Bendu, horko naprosto nesnášel. Seděl v autě, které bylo chlazené,
já jsem šel najít kaktus, který jsem mu chtěl ukázat. Rychle se
podíval a rychle zpět do chlazeného auta.
Nadšený úspěchem u Woodruf, jsem spěchal na schůzi se zákazníkem,
dalších 200 km do White River. Prázdné silnice mně ponoukaly co
nejrychleji schůzi ukončit a rychle zpět do Holbrook, ještě jednou
zkusit štěstí s P. peeblesianus.
Během hodiny jsem narazil na hnízdo 5 rostlin, vše, co jsem
potřeboval pro zapomenutí na únavu. Tři rostliny už mám v květináči,
dvě jsem tam nechal, aby dělaly semena. Příroda je dost nemilosrdná
stran množení rostlin – nejen kaktusů. Kolem rostlin žijí myši,
hadi, ptáci, králíci a zajíci a řada dravců. Žerou jeden druhého, a
kromě toho si všichni rádi pochutnají na plodech kaktusu. Největší
škůdci jsou ale mravenci. Ti nakoušou ještě zelený nezralý plod a
vyberou nezralá semena. Není divu, že téměř neexistují semenáčky –
speciálně u rostlin, které tvoří jen pár semen v plodu. I když pár
semen přežije jaro, různí pilousové také milují „pilovat” semena.
Jediná cesta je semena z kultury namořit a vrátit je zpět uprostřed
zimy. Sucha posledních několika let vůbec nepomáhají. Zvláště
dobytek, čím větší je sucho, tím více toho krávy a koně nachodí
hledajíce kousek něčeho k sežrání. Přitom rozšlapou, co můžou.
Cesta domů proběhla hladce – trochu jsem zpomalil – už nebylo nutné
šetřit čas na prohlídky kopečků. Dva dny jsem cítil všechny kosti
v těle – Naďa si myslí, že to je ze sezení za volantem. Kdyby
věděla, že to mám z chození po kopcích od nevidím do nevidím, tak by
mně asi nechala vyšetřit.
 |
|
Geronimo 1829 – 1909
|
Ještě k souvislostem Hoolbrook a indiánským
náčelníkem
Geronimo. V roce 1886, krátce potom, co se Geronimo vzdal a byl
se svoji skupinou válečníků zatčen, US Army je naložila do dobytčích
vagonů na železniční stanici v Holbrooku a poslali je do reservace
na Floridě. Velká část jeho skupiny tam zemřela na různé tropické
nemoci. Geronima a pár jeho šéfů později americká vláda přemístila
do reservace v Oklahomě. V roce 1909 spadl z koně, našli ho až druhý
den prochladlého a za pár dnů zemřel na zápal plic. Geronimo se stal
legendou po tom, co mexická armáda zabila jeho matku, manželku a tři
děti. Život pro něj ztratil cenu a přísahal pomstu vrahům jeho
rodiny. Příštích 35 let byl vždy v čele různých nájezdů na mexické
farmy, vojenské posádky, šachty na těžení stříbra a vojenské
konvoje, které vozily zásoby vojenským posádkám. Nikdy nebyl
zasažený palbou vojáků, přesto, že se na něj soustředili. Guvernér
mexického státu Sonora prohlásil, že za posledních 6 měsíců, než se
Geronimo se svoji skupinou 16 válečníků vzdal, zavraždili mezi
500–600 Mexičanů. Získal pověst nesmrtelnosti a pověrčiví Mexičani
z něho měli panickou hrůzu. Vždy, když projíždím Holbrook, tak si na
Geronima vzpomenu.
Arizona, Nové Mexiko a západní Texas jsou plné podobných míst, které
kromě kaktusů mají nesmírně bohatou historii. Ne vždy jsem úspěšný
najít kaktusy podle mých představ – vždy si ale představím, co se
v různých místech událo v historii. Ať už to má souvislosti
s indiány, nebo s dostavníky a železnicí. Věděli jste, že hlavním
posláním dostavníku bylo rozvážet poštu? (v US je to funkce vlády).
Někdy vám o tom napíšu více.
Zatím ahoj!
|
