|
Vlastně správně je, jak jsem žil s rodinou Lau, ve
Fortin de Las Flores, MX. Psal se rok 1977, což už je dávno, a
s Rudolfem Šubíkem jsme se vypravili do Mexika. Nemyslitelná
představa tehdy. Jen díky naší touze, vydat knížku pro ARTIA nás
vyreklamovala ze zaměstnání. Dostat tehdy volno na 8 týdnů ze
zaměstnání, nemyslitelné. Ale povedlo se. Sehnat 100 roliček Agfa a
100 ORWO, taky těžký, ale podnik Krátký film Praha nám namotal
dalších 100 špulek malého formátu KODAK.
Pak jsme odletěli ruským bombardérem IL 62 do Havany. Měl dolet tak
tak, se zadržením dechu, z Shannon v Irsku do Gender v Kanadě. Tam
zavřeli letiště, námraza a sníh, dali nám najíst. Ale do Havany jsme
dolítli, pak po týdnu i do MX.
 |
|
Alfred B. Lau (vpravo) a
Rudolf Šubík v roce 2001
|
Tam pro nás přijela Anni. Jako zjevení. Naložila si
do auta špinavé a páchnoucí šupáky, známé to kaktusáře z Evropy, co
se týden nemyli. Anni, Alfredova manželka, byla svatá žena.
O všechno se starala. Pět vlastních dětí, k tomu 30 indiánskejch
bezprizornejch, manžela, hosty atd.
Ovšem ráno, ta nádhera. Tropy s voňavými citrusy, gardeniemi,
papoušky, vysokými palmami, a k tomu na obzoru svítivá bílá čepice
Pico Orizaba, skleníky s těmi nejcennějšími rostlinami. Tedy nejen
kaktusy, taky orchideje, bromelie, masožravé rostliny, palmy, ale
vlastně všechno, co se dá v neotropech najít.
Dohodli jsme se, že nám misie půjčí na 2 týdny auto, Alfred pojede
s námi a ukáže nám nějaká místa. Ale bylo jinak. Ráno mi dal Alfred
klíčky od kamionety (malej náklaďáček), brífing a čísla misií po MX,
kam se mám obrátit, kdyby něco. A 250 $, protože my jsme byli úplně
švorcoví. A to jsme se znali osobně 3 dny. A tak jsme díky Lauovým
začali zkoušet Mexiko.
Do Fortinu jsme se vraceli moc rádi. I Šubík, kterej se nenaučil za
celej život nic jiného než „muchas gracias“, a „buenos dias“, byl
vždycky vítanej. Rozdával malým indiánským klukům bonbony a vyprávěl
jim české pohádky, samozřejmě česky. Měli ho rádi.
Jednou jsme ještě s Reppenhagenem, vyrazili do Srra. Mixteca, Oaxaca,
od východu na západ. Neskutečná krajina. Všechno metamorfované
horniny z triasu, nádherná vegetace. Mezitím pár populací z okruhu
Mammillaria crucigera. Dodneska to zná jen pár lidí na světě,
z krajanů sotva někdo. Nahoře jsme tam našli další lokalitu s Echeveria
laui, je trochu jiná než z Tomellin canyon. Indiánský kluci z Fortinu,
sehnali brambory a vajíčka. Jedli jsme celejch 5 dnů volský voka a
pomfrity. Ale ta Sierra Mixteca v Oaxaca, nikde nic podobného na
světě neexistuje, nic takového nenajdete.
Když jsem byl ve Fortinu naposledy, (celkem 10x), už se schylovalo
k honu na čarodějnice. Nechci o tom mluvit. Jestli byl někdo v mým
životě vzorem, pak to byla rodina Lau ve Fortin de Las Flores.
Musíte mít v životě vzor jak se chovat, já ho měl, díky. V duchu se
vracím do domu Lauových ve Fortinu jako vítanej host. Jak slovo
mluví, fortin je pevnost.
|
