Popelničák č. 6 – Lobivia marsoneri
aneb Za ty gatě to stálo

Mezi oběma předchozími pentlandkami mi přibyla ještě jedna lobívie, která stojí za ukázání. Tentokrát byla docela tvrdě vykoupená, i když jinak než finančně. V roce 2008 jsme projížděli střední Čechy v okolí Kladna a Rakovníka a vraceli se domů přes Žatecko a kolem Máchova jezera. Kupodivu zde byly i sbírky, kde byl můj oblíbený rod dost hojně zastoupen a tak jsem si užíval. Ale znáte to. Když jste ve sbírce ariáků, skleráků, turbiňáku a podobných současných obyčejností, tak to se tam tvrdne celou věčnost. Zatímco v krásné sbírce lobívií, rebucií a psů se sotva stačíte rozhlédnout a už velitel řve, že máme platit, protože je nutné jet dál. To je prostě zákon, platný víc než zákony daňové. I přes časový pres jsem ale komposty, byly-li jaké, poctivě obcházel, i odpadkové kýble jsem okem znalce hodnotil.

Lobivia marsoneri (1)

V jedné ze sbírek tehdy bylo hodnocení kýble jednoduché, byl vzorně vynesen a tudíž prázdný. Nicméně oko mé trénované, pěti skleněnými dioptriemi podpořené v rohu pod stolem přece jen něco zahlédlo a mozek zkušený lobívii identifikoval. Zřejmě unikla nástrahám koštěte. Malý, asi třícentimetrový, šedozelený semenáček s krátkými trníky a zaslepeným vegetačním vrcholem tam ležel. Vzhledem k tomu, že podobných, leč zdravých bylo v prodejní části více, nebyl problém zjistit, že by se mělo jednat o L. marsoneri. Těch není nikdy dost.

Lobivia marsoneri (2)

Jenže výlov z toho rohu se neobešel bez nehody. Jak jsem se sehnul, ozval se podezřelý zvuk, hlavou mi blesklo „který prase“ a teprve jsem si uvědomil, že jsem to byl já. Tedy ne já, ale moje kalhoty. Vzadu povolila niť a na okolní čumily se usmívaly moje trenky. To bylo najednou veselo! No co, zbytek zájezdu jsem strávil s prasklými kalhotami za občasných poznámek, jestli mi neofoukla řiť a podobně. Nicméně semenáček jsem vydoloval s myšlenkou „seš docela drahej, kamaráde, tak se snaž!“ A pak následovalo…, však už to znáte. Nakonec jsem si přivezl domů ještě další dvě jeho sestřičky, ty už ale koupené. Pochopitelně, že ta „zavržená“ je dnes nejhezčí! Těch dalších dvou si ve sbírce nevšimnete, kdežto tahle…, mňam!

Lobivia marsoneri (3)

Jak už bývá zvykem, první a druhý rok se nedělo nic. Ono zvyknout si na moje podmínky, to je pro kaktusy zvyklé na skleník tvrdý ořech. Až na jaře dalšího roku se na temeni objevily tři útvary: dvě nové hlavičky a poupě. To jsem zíral. O pár týdnů ještě víc, to když se otevřel nádherný oranžový květ s tmavým středem, pod kterým nebyla vidět nejen rostlina, ale ani pětka květináč. Koupené sestřičky kvetly také, pro změnu žlutě. Květ odkvetl a konečně začaly narůstat obě nové hlavičky. Loni začaly vytrňovat a letos? Říkám si, že za ty gatě stála.

Lobivia marsoneri (4)

zpět

Text a foto:
Honza Čáp z Kratonoh
E-mail: cap.jan(zavináč)volny.cz

 
 
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630