|
Září je pro kaktusáře smutný měsíc,
neboť se kvapem blíží Zamykání sezóny. A ten konec září, to už je
čas, kdy zpravidla končí i zálivka, zejména není-li k dispozici
vytápěný prostor. Tak, jak je v našem skleníku 1. května při
Otevírání skleníků festival květů echinocereusů, tak je konec září
festivalem květů ariokarpusů. A že sezóna byla okolo nedělního
poledne skutečně příjemně uzamčena, to dokazuje i snímek plzeňského
Petra Kutáka.
 |
|
Uzamčení sezóny
|
Už jsme v této rubrice a v tomto období
zveřejnili tolik kvetoucích ariáků, že tentokrát to pojmeme
úsporněji. První dva snímky nám ukazují obrázky Ariocarpus confusus
PP 391, jehož předkové pocházejí z cesty na Aramberri, z kopce
u odbočky na San Dolores.
 |
|
Ariocarpus confusus PP 391 (1)
|
Za povšimnutí stojí nejen různost ve
stavbě bradavek, ale i ve stavbě květu. Faktem zůstává, že z Tamaulipasu
právě v těchto místech se do Nuevo Leon tlačí i Ariocarpus
trigonus, takže v okolí Aramberri je řada lokalit s velmi
odlišnými populacemi, s přechody od A. retusus k A.
trigonus. Často se najdou na jednom kopečku rostliny s markanty
patřící k tomu či onomu druhu.
 |
|
Ariocarpus confusus PP 391 (2)
|
Na dalším obrázku je Ariocarpus
agavoides PP 208. Účelem „otištění“ není ani krása květu, ani
krása těla, ale poukaz na fantastickou sílu řepovitých kořenů, které
na několika místech doslova protrhly plast květináčku.
 |
|
Ariocarpus agavoides PP 208
|
Na posledním obrázku vidíme A.
lloydii (A. fissuratus var. lloydii) PP 686, jehož
předkové se nacházejí kousek od krásného mexického města Parras de
la Fuente. Ten roste většinu sezóny pod volným nebem, a je to vidět
na špíně a splihlosti jeho vaty. Pokud by tato rostlina byla ukryta
pod sklem a zalévána spodem, pak by tělo této rostliny bylo zcela
zahalené do načechraných chuchvalců bělostné vaty. Ale přírodní
podobě se blíží to, co vidíte na obrázku, divoké rostliny jsou ovšem
o dost plošší.
 |
|
Ariocarpus lloydii PP 686
|
Ještě poznámka k pěstování ariáčků –
není se třeba vůbec obávat držet rostliny na svých kořenech, třebaže
chytrá literatura často roubování doporučuje. Pravda, kytičky jsou
při přechodu z ranného dětství, tak dva tři roky po výsevu, poněkud
choulostivější. Později však jsou mnohem odolnější, než některé
„běžnější“ kaktusy mnoha jiných rodů. Skoro bych řekl, že vydrží
všechno…
Závěrem musím poděkovat Jirkovi
Vochozkovi, který mi na Zamykání přivezl hezký dárek. Však se
podívejte na obrázek – už před 125 lety, v roce 1888, chrudimský
zahradník Josef Juliš ve svém katalogu nabízel krásné kaktusy, jak
ostatně dokládá i obrázek Ferocactus cylindricus na titulu
katalogu. Pokud by náhodou někdo z čtenářů věděl, kde sehnat
originál, budu za upozornění moc rád.
Tak zase za měsíc – Pavel Pavlíček
|
