|
V pořadí již 26.
ročník Zpravodaje
Sekce pěstitelů sukulentů se sídlem v Praze,
který již dávno vstoupil do podvědomí všech našich sukulentářů
jako ročenka ADENIUM vyšlo v září t. r. a jeho distribuce
započala v 10 hodin dopoledne na burze pořádané v rámci
tradičního Zamykání sezóny v Chrudimi v sobotu 28. září 2013.
Když jsem si výtisk
vyzvednul a čirou náhodou ho otevřel uprostřed vazby se
sponkami, tak trochu mě zamrazilo: „Že by tiskárna dodala nějaké
zmetky?“ Horečně listuji dál a ejhle! Žádný zmetek, ale parádní
kvalitní tisk (směle konkurující časopisu Kaktusy) a hlavně
neoddělitelné dvojčíslo, tj. 26. ročenka a s ní spřažený Speciál
o rodu Monadenium.
Už 4 roky jsem jen
řadový člen SPS, který sice přispívá i nějakými texty, ale o dění v zákulisí má spíš jen tušení, než podrobný přehled. A tak
se hned z úvodníku dozvídám, že SPS spěje nezadržitelně k zásadní Valné hromadě, která jako jediná může zvolit nový
aktivní výbor, nebo v nejhorším případě sekci podle stanov
rozpustit. Během roku došlo k několika změnám ve výboru, ale o těch pomlčím, protože mám v ruce nové Adenium 2013 a před
kvalitou jeho zpracování v úctě smekám svůj nový klobouk.
Nová hlavní redaktorka
ročenky Dáša Vaníčková dokázala sestavit ročenku v rekordně
krátké době. S pomocí rovněž nové grafičky Daniely Bořkové
přišlo na svět dílko, kterým se SPS může chlubit (tím v žádném
případě nechci ani naznačit, že předešlé ročníky byly špatné).
Obě jmenované mladé dámy jsou členky SPS a pěstování
nekaktusových sukulentů už řadu let pro ně není nezvladatelné
hobby. A kvalita tisku? Prostě výborná. A to mě těší dvojnásob,
protože nejen v Praze, ale i v okresním městě Rakovníku se dá
tisknout rychle a na úrovni současných možností příslušné
techniky.
Takže nyní jsi jen
stručně o obsahu Adenia 2013:
Dva chlupaté netřesky
konfrontuje Jan Hadrava v článku Sempervivum arachnoideum versus
Sempervivum ciliosum. Opravdu ostrý start v podobě kvalitního
textu i obrázků.
Pěstitelské zkušenosti s rostlinou Coccinia grandis nabízí ve
velmi povedené autorské prvotině př. Pavel Husička.
Několik druhů
sukulentů představuje Ota Melichar v cestopisném článku
Sukulenty na kaktusových lokalitách středního Mexika. (Zde
autorovi závidím brilantní fotku květenství Euphorbia radians
var. stormiae pořízenou ve volné přírodě.)
Ač ještě mladý, přesto
již velmi zkušený velkopěstitel z jihu Slovenska Ivan Behúl ve
svém příspěvku doporučuje Malé rastliny aj do veľkých zbierok z rodu
Crassula.
Stále začínající
pěstitel Jan Gratias představuje Nedoceněný sukulentní muškát,
který se jmenuje Pelargonium endlicherianum. To když nenastydne
(po nejméně týdenním pobytu při – 5°C), tak prostě nevykvete,
kdybyste ho sebevíc prosili.
Velký znalec flóry
Mexika i jiných částí obou Amerik Libor Kunte představuje Agave
albescens jako krásný endemit jihovýchodní Kuby.
Poslední slovo v
letošním Adeniu dostal Svatopluk Ryba, který své pěstitelské
zkušenosti umí rozdávat skrzevá velmi čtivé texty. Článek se
jmenuje Aloe longistyla (konečně po letech úspěch) a tvoří
parádní tečku za pestrým obsahem celé ročenky, která má 35
tiskových stran.
Jak už jsem v úvodu
naznačil, před čtením druhé poloviny Adenia (29 tiskových stran)
je nutné výtisk otočit o 180°. Tento jednoduchý úkon čtenáře
přenese do nesmírně zajímavého rodu z čeledi Euphorbiaceae –
r. MONADENIUM. Autorka speciálu Radka Matulová hned v úvodu
podotýká, že se nejedná o speciál botanicko-encyklopedický, ale
o speciálek pěstitelský.
Více jak 30 druhů,
které kdy pěstovala, roztřídila do tří morfologicky odlišných
skupin (geofyty, r. s vytrvalými stonky posetými hrboly nebo
listovými jizvami a r. se stonky bez zřetelných hrbolů) a druhy,
které nikdy nepěstovala, uvádí v seznamu na závěr každé
kapitoly.
Speciál je velmi cenný
zaprvé právě těmi pěstitelskými zkušenostmi (které R. M. ochotně
publikuje na úžasném webu „zel(e)né
listy“) a za druhé množstvím doprovodných fotografií,
kterých se na relativně malý prostor vešlo celkem 76.
Sedíc už více jak
dvacet let v redakční radě
časopisu Kaktusy moc dobře vím, jak vytrvale a bohužel s minimálním efektem vyzýváme autory, aby psali o svých
zkušenostech s pěstováním. Monadenia nejsou u nás běžné, snadno
dostupné rostliny. Naopak, většinu druhů nakupujeme za nemalý
peníz zprostředkovaně nebo přímo od zahraničních firem.
Tomu, kdo si chce svou
sbírku o nějaké to monadenium rozšířit, vřele doporučuji, aby si
představovaný speciál přečetl pokud možno „jedním dechem“. A ty
členy SPS, kteří si z různých důvodů neprodloužili své členství
pro rok 2013, ty si dovolím upozornit na skutečnost, že opravdu,
ale opravdu zaváhali!
|
