|
Nově objevený druh Turbinicarpus graminispinus
byl v roce 2011 popsán v časopise Cactus & Co a následně také v CactusWorld
Vol. 29 No. 2. Na první pohled vypadá tato rostlinka jako suchý
chomáček trávy vyrůstající ze skalní štěrbiny. G. Matuszewski
pojmenoval tento druh jako graminispinus = „travnaté trny”.
Tato drobná atraktivní miniatura má v průměry 15-20 mm. Areoly nesou
sedm bílý okrajových trnu z toho jeden centrální, žlutohnědé barvy,
až 3 cm dlouhý. Starší rostliny můžou mít další dva centrální trny.
Velké květy, až 5 cm v průměru, čistě bílé až narůžovělé, se
objevují obvykle v únoru [1].
Vvýňatek z deníku 16. 10. 2012:
Když jsme se vraceli z La Soledat, lokality Encephalocarpus
strobiliformis a Gymnocactsus subterraneus, začali jsme
plánovat cestu na následující den. Jeden z Karlových návrhu byl
Turbinicarpus graminispinus. K tomuto jsme se zprvu stavěli
trochu skepticky, protože předchozí lokality tohoto rodu byly
spojené s dlouhým hledáním, za cenu několika malých rostlin nebo
také žádných. Na druhou stranu T. graminispinus patří
k poměrně nedávno objeveným rostlinám, lokalita ještě není příliš
známá a tudíž i málo navštěvována, a to byla lákavá výzva.
 |
|
Turbinicarpus
graminispinus
|
Oproti předchozím druhům, kdy jsme měli k dispozici přesné
souřadnice GPS, nyní jsme byli odkázáni jen na nejisté záchytné body
a povšechný popis lokality. Po hlasování jsme se všichni shodli, že
se pokusíme tuto rostlinu najít. Náš cíl byl tedy jasný, hotel
s internetem v Doctor Arroyo, kde se pokusíme najít náš první
záchytný bod. Večer sedíme s třemi notebooky na recepci, ale údajnou
vesničku se nám na Google nedaří najít, jakoby neexistovala. Ráno se
ještě informujeme u lidí v hotelu a okolí, ale bezvýsledně.
Při hledání bankomatu narazíme na skupinku asi 8
policistů, přičemž jeden z nich nám konečně sděluje, kde se naše
vesnička nachází. Vyjíždíme tedy daným směrem a cestou uzavíráme
sázky za jak dlouho T. graminispinus najdeme, zdali vůbec. Po
čase přijíždíme na místo s několika domky, nikde žádná značka, tak
si pro jistotu ještě název ověřujeme u místních obyvatel. Místo je
správné a tak odbočujeme a pokračuje dále po prašné cestičce. Po
několika kilometrech se rozhodneme zastavit a prozkoumat malé skalky
u silnice. Netrvá dlouho a Karel vykřikne “mám ho!”.
Ve štěrbině skalky se nachází malá rostlinka
připomínající chomáček trávy. Během chvíle nacházíme další
rostlinky. Ze všech turbinikarpusů, které jsem doposud viděl, je
tato populace kupodivu nejčetnější. Možná právě díky tomu, že zde
ještě mnoho nadšených sběratelů nebylo. Dále již nepokračujeme a
prohledáváme ještě kopeček na druhé straně silnice. I zde nacházíme
dostatek rostlin, zejména na skalnatém vrcholku. Na této lokalitě
roste i M. candida, M. formosa, M. pilispina,
T. conothelos, N. conoidea atd. Společně fotíme tuto
hezkou miniaturku a snažíme se najít nějaké semínko, což je v této
době téměř nemožné. Nakonec se mi asi po hodině daří vyhrabat celkem
asi 7 semínek, po prohledání několika desítek rostlin. Spokojení
s krásnými kytkami a rychlým nálezem se vracíme zpět a pokračujeme
podle plánu, kde je naším dnešním cílem Jaumave.
 |
|
Turbinicarpus
graminispinus na lokalitě
|
1. MATUSZEWSKI, G.F., V. MYŠÁK a Z. JIRUŠE. A new
jewel in the genus Turbinicarpus: Turbinicarpus graminispinus.
Cactus world: The journal of the British Cactus. 2011, roč. 29, č.
2, s. 65-68. ISSN 1751-1429.
Překlad – výňatek z deníku nálezce (16. 10. 2012) – Grzegorze
Matuszewského
(Henryk Sikora):
Mexico 2009 - „polská expedice“ aneb po stopách rodu
Turbinicarpus
Poprvé v historii se nám povedlo dát dohromady polský tým
navštěvující Mexiko. Naše skupina byla v následujícím složení: Kazik
Dobroczyński (podruhé v Mexiku), Darek Raczko (poprvé v Mexiku) a já
(podeváté v Mexiku).
8. 11. 2009, neděle – NL 79.005 km
…Na mém kopci, trochu zepředu u vrcholku vidím desky nahnědlé
dolomitové skály, a tak jdu k nim. Již při skalách si povšimnu, že
ve štěrbinách roste žlutá suchá tráva, a mezi ní podobná, ale zcela
malá travička. Vypadá poněkud divně, tak k ní směřuji a najednou
vidím, že se jedná o rostlinu z rodu Turbinicarpus, ale
doposud nikým neoznámená ani nepopsaná. Na takové objevy se čeká
roky. Napětí v těle roste jak adrenalin a nedá se popsat, tak se
momentálně cítím. Pro takové chvilky stojí za to jezdit do Mexika.
Mezitím, než dorazí kamarádi, zkoumám terén, na kterém tato populace
roste. Jedná se o okolí vrcholku, délky okolo 200 a šířky 50 metrů.
Ukazuji kamarádům rostlinky a oni nevěří vlastním očím. Říkají, že
možná rostly i na kopcích kde se pohybovali, ale zřejmě si jich
nevšimli. Všichni jsou v euforii. Hodinu a více fotíme a
dokumentujeme stanoviště a rostliny. Pojmenoval jsem ho hned jako
Turbinicarpus graminispinus GM 1251, podle trnů připomínajících
trávu (gramen – tráva). Kamarádi ho pojmenovali provizorně, zajisté
ze srandy, Turbinicarpus grzegorzii. Roste ve štěrbinách skal
a mezi vápenným štěrkem. Kilometr dál zastavujeme v místě, kde
dolomitová deska málem kříží cestu. Již několik metrů od naší cesty
vidím znovu náš objev. Je to ovšem velmi malé stanoviště, sotva pár
desítek metrů čtverečních.
Henryk Sikora
Další viz také na:
http://www.cact.cz/noviny/2012/09/Turbinicarpus_graminispinus.htm
|
