|
Dovedou člověka uchvátit i v našich sbírkách. Ale
pěstování je hodně složité. Zejména tehdy, chceme-li je vidět ve
sbírce stejně krásné, jako jsou i v domovině. V této sezóně se k
našim pěstitelům dostaly tisíce semen, díky nálezům IDD (Igor Dráb)
a LK (Libor Kunte). Mnoho lidí tak bude brzy řešit stejné problémy,
které musel řešit i Míra Naxera. Poznámky k pěstování a mnoho
překrásných obrázků stejně překrásných chilských rostlin, publikuje
tento vyhlášený plzeňský pěstitel na svém webu
http://www.naxera-kaktusy.cz/.
S laskavým svolením autora přebíráme jeho článek do vašich novin.
-redakce-
Copiapoa
Jen trochu o pěstování těchto složitých rostlin,
které jsou pro mě krásné, ale jedny z nejtěžších.
 |
|
E
|
Kdysi jsem měl velice rád chilské kaktusy rodů
Pyrrhocactus, Neoporteria a Copiapoa. Bylo to v
době, kdy jsem miloval smutné a ponuré tvary a barvy. Pyrrhokaktusy
byly ty pravé, záhadné, temné až strašidelné. Už sám název, z latiny
pyrrho- spálený, se vztahuje na barvy trnů. Pohled na skupinu
těchto rostlin opravdu působil velice smutně. Tehdy jsem vše
rouboval a ještě nevhodně pěstoval ve skleníku. Protože, ale nemám
rád okurkovité rostliny ze špatného pěstování, předal jsem je na
jiná místa. Nechal jsem si pouze bulbocalyx a umadeave,
které považuji za jedny z nejkrásnějších.
 |
|
Pyrrhocactus bulbocalyx
|
 |
|
Pyrrhocactus bulbocalyx
|
 |
|
Pyrrhocactus umadeave
|
Ne, ale vše z Chile je ponuré. Některé rostliny rodu
Copiapoa jsou překrásné a mezi pyrrhokaktusy působí jako
safírek zasazený do starého dřevěného růžence.
Okruh Copiapoa cinerea, krainziana a
haseltoniana jsou elegantní dámy i při tvrdém životě v
chilské krajině.
Když se dívám na obraz domoviny kopiapoí, jako by se
tam čas pozastavil. Toto pomyslné zpomalení času má na svědomí
nedostatek vláhy. Ty rostliny z těchto suchých oblastí jsou pomalé
jako beduíni na poušti. Není ani kam spěchat. Musíme tedy počítat,
že ani v našich sbírkách nejsou rostliny rychle rostoucí. Nemají ani
divoké období jako třeba sklerokaktusy nebo pediokaktusy, které se
mohou na jaře strhat. Ale v létě, nic. Oni si rostou nenápadně a
zpomaleně a netrpělivé kaktusáře přivádějí do hrobu.
Kdo to nevydrží, nebo je lačný po semenech, roubuje.
Nad beduíny z pouště mává bičem a oni se musí hýbat. Není to radost
ani umění.
Pěstování pravokořenných kopiapoí je obtížné pro
toho, kdo spěchá a nemá ty správné podmínky. Jejich zpomalení času
nedoženeme vodou ani živinami. Substrát pro ně míchám z hrubé
cihlové drti, plaveného písku, hrubé drti z dřevěného uhlí a přidám
30% staré zeminy. Je zajímavé, že tyto rostliny, které v domovině
mají dostatek slunce a tepla jsou u nás velice háklivé na popálení.
Nemohu je tedy pěstovat vedle echinomastusů nebo sclerocactusů. Když
je ale dáme do stíněného skleníku mezi gymna, po pár letech
vytáhnou. Nejlépe je tedy lufťák, těsně pod mírně zabíleným sklem.
Odnímatelné boky dle potřeby a být trpělivý.
Roubované rostliny v takovýchto podmínkách rostou
mnohem rychleji. Také ale brzy přejdou do trsovitého růstu a zaberou
velikou plochu. Ořezávat odnože je možné. Ale nekonečné. Po ořezání
spodních partií se odnože přesunou do horních. Je tedy lépe nechat
je růst jak chtějí.
 |
|
Delbata zakládá trs
|
Přesto, že jsem za poslední léta zjistil, že
pasacana není nejlepší podnož, k rodu Copiapoa patří.
Rostliny na nich rostou příznivě. Eriocereus jusbertii je
také výborný. Roubované rostliny v žádném případě nedávejte mezi
gymna do stíněného skleníku. Neudělali by jste si radost do
budoucna. Květy se na rostlinách objevují velice nepravidelně v
průběhu sezony. A jen skromně. Vždy barvy žluté, vůně nevýrazné.
|
