Pohádka o skleníku

Bylo, nebylo, dávno tomu… V jedné vesnici žil ve svém domku se svou rodinou a kaktusy jeden nešikovný chasník. Kaktusy pěstoval s velkým zaujetím a ještě raději za nimi jezdil do přírody. Kupodivu to nebyla manželka, která by mu cesty za kaktusy znepříjemňovala, ale věčná starost o odnášení a vynášení kaktusů do a ze zimoviště, bylo to, co mu ztrpčovalo život.

I rozhodl se tedy, že skleník pro kaktusy bude vytápět. Jenže ouha – stará, rezavějící konstrukce se musela buď zgruntu obměnit, aby pod ní nezatékalo, částečně rozbitá okna bylo nutné nahradit lépe izolujícím materiálem, bezpodmínečně nutné bylo vyměnit klasický kotel za automat…

Po dlouhých diskuzích a konzultacích (včetně diskuze se čtenáři kaktusových novin), se chasník rozhodl pro hliníkovou konstrukci potaženou makrolonem. Jenže opět ouha – sám nebyl při své technické negramotnosti schopen skleník navrhnout, spočítat materiál, natož jej postavit!!! A tady právě začíná onen pohádkový děj, který jako by nebyl z dnešního světa…

Každý věděl co má dělat, neboť Pepa Míka (stojící a okem měřící)
rozdílel úkoly jak na běžícím pásu.

I stalo se, že strojní inženýr namaloval a sám s dalšími kamarády od řemesla nebo jen ochotnými pomoci, přispěchali a dali se do díla. Během dvou dnů se podařilo neskutečné – konstrukce na skleník kompletně stála a nyní čekáme na lepší počasí, abychom mohli použít kouzelnou látku – transparentní silikon - a položit makrolon. Ti pohádkoví kamarádi jsou kaktusáři z děčínského klubu – Pepa Míka, Pepa Kocour, Karel Štípek a Míla Tuček. Velký dík jim a informace o dokončení díla příště!

Míla Tuček při broušení úhlovou bruskou dbal na eliminaci
veškerých bezpečnostních rizik i za cenu chvilkové ztráty na kráse.

Připravené desky značky Marlon čekají na instalaci až po zvýšení
teploty, kdy bude možné aplikovat silikon.

Pro kovářského mistra Pepu Kocoura bylo skroužení hliníkového úhelníku
stejně jednoduché jako pro děcko udělat z vlhkého písku bábovičku…

Karel Štípek se prostě nebojí - těch několik milimetrů, které
schází k okraji prkna, není dostatečná rezerva ani
pro otrlého kakskadéra.

zpět

Text a foto © Libor Kunte
E-mail: kuntelibor(at)volny(dot)cz

 

(C)

zpět