Bylo, nebylo, dávno tomu… V jedné vesnici žil ve svém
domku se svou rodinou a kaktusy jeden nešikovný chasník.
Kaktusy pěstoval s velkým zaujetím a ještě raději za
nimi jezdil do přírody. Kupodivu to nebyla manželka,
která by mu cesty za kaktusy znepříjemňovala, ale věčná
starost o odnášení a vynášení kaktusů do a ze zimoviště,
bylo to, co mu ztrpčovalo život.
I rozhodl se tedy, že skleník pro kaktusy bude vytápět.
Jenže ouha – stará, rezavějící konstrukce se musela buď
zgruntu obměnit, aby pod ní nezatékalo, částečně rozbitá
okna bylo nutné nahradit lépe izolujícím materiálem,
bezpodmínečně nutné bylo vyměnit klasický kotel za
automat…
Po dlouhých diskuzích a konzultacích (včetně diskuze se
čtenáři kaktusových novin), se chasník rozhodl pro
hliníkovou konstrukci potaženou makrolonem. Jenže opět
ouha – sám nebyl při své technické negramotnosti schopen
skleník navrhnout, spočítat materiál, natož jej
postavit!!! A tady právě začíná onen pohádkový děj,
který jako by nebyl z dnešního světa…
![](sklenik_1.jpg) |
Každý věděl co má dělat,
neboť Pepa Míka (stojící a okem měřící)
rozdílel úkoly jak na běžícím pásu.
|
I stalo se, že strojní inženýr namaloval a sám s
dalšími kamarády od řemesla nebo jen ochotnými pomoci,
přispěchali a dali se do díla. Během dvou dnů se
podařilo neskutečné – konstrukce na skleník kompletně
stála a nyní čekáme na lepší počasí, abychom mohli
použít kouzelnou látku – transparentní silikon - a
položit makrolon. Ti pohádkoví kamarádi jsou kaktusáři z
děčínského klubu – Pepa Míka, Pepa Kocour, Karel Štípek
a Míla Tuček. Velký dík jim a informace o dokončení díla
příště!
![](sklenik_2.jpg) |
Míla Tuček při broušení
úhlovou bruskou dbal na eliminaci
veškerých bezpečnostních rizik i za cenu chvilkové ztráty na
kráse.
|
![](sklenik_3.jpg) |
Připravené desky značky
Marlon čekají na instalaci až po zvýšení
teploty, kdy bude možné aplikovat silikon.
|
![](sklenik_4.jpg) |
Pro kovářského mistra Pepu
Kocoura bylo skroužení hliníkového úhelníku
stejně jednoduché jako pro děcko udělat z vlhkého písku
bábovičku…
|
![](sklenik_5.jpg) |
Karel Štípek se prostě
nebojí - těch několik milimetrů, které
schází k okraji prkna, není dostatečná rezerva ani
pro otrlého kakskadéra.
|
|