|
Před pěti roky, po přečtení mnoha článků a knihy
pana Vereše jsem se utvrdil ve vytvoření venkovní výsadby
sukulentních rostlin. Pár kytiček pro tento účel již bylo
předpěstováno ve sbírce, přes sezonu do mrazů letněných, v zimě v
nevytápěných prostorech, ty, u kterých jsem nechtěl riskovat ztrátu
v temperovaném skleníku.
Výsadba je provedena u jihozápadní zdi do korýtka z polykarbonátu,
jehož pruh je ohnut do podlouhlého U profilu. Je naplněno říčním
pískem, jeho hrubší frakce byla dána na dno. Povrch je zasypán
malými oblázky z pískovny.
Průběh zimy 2011-2012 se nevymykal jiným, ale na přelomu ledna a
února uhodily holomrazy, kdy vymrzlo i ledacos nesukulentního.
Nepodnikl jsem žádná zateplovací opatření a nechal na přírodě, ať
provede přirozenou selekci. Co nepřežije, nemá tady ve volné výsadbě
místo. Kytky přežily v pořádku, kvetly stejně bohatě jako jiná jara,
pouze Gymnocalicium gibbosum v. nobile bohužel ani květ.
Na prvním snímku je celkový pohled v zimním období na zastřešení
z polykarbonátu, pod které vítr sníh zafouká, takže kaktusy nejsou
ani v zimě v suchu, stříška je na jaře a v létě odstraněna, před
podzimními dešti je postavena na své místo.
 |
|
Obr. č. 1 – Pohled na
zastřešení z polykarbonátu v zimním období
|
Chystal jsem se dosadit E. roetteri (na
snímku v květináči), byly vypěstovány od semínka ve skleníku a bez
otužování vystrčeny ven k vysazení do volné kultury, bohužel
k jejich vysazení již nedošlo a tak holomrazy -23°C trávily
v kontejneru, jak je vidět na snímku. V krytých prostorech nikdy ani
poupě, po prvním zimování venku vykvetly. Za slabinu jsem považoval
poškození kořenů mrazem a zánik rostliny šířící se hnilobou. Vedle
zasazený E. coccineus v. paucispinus. V pozadí
Gymnocalycium gibbosum v. nobile, mezi roste E.
chloranthus.
 |
|
Obr. č. 2 – Echinocereus
roetteri
|
Opuntia imbricata přístřešky již přerostla,
je to severní forma ze semen z Coloreda, na zimu vždy ztratí vodu a
boční větve se trochu svěsí; kolem koberec Delosperma nubigenum,
která přes zimu téměř zmizela, ale koncem jara je jí vždy koberec.
 |
|
Obr. č. 3 – Opuntia
imbricata v zimě
|
 |
|
Obr. č. 4 – Opuntia
imbricata s kobercem Delosperma nubigenum
|
Echinocereus viridiflorus je venku
spolehlivá, otrněním a někdy i květem variabilní kytička, která se i
mezi oblázky dokáže prosadit samovýsevem - kvetla snad více než jiné
roky. Formy se středovým trnem jsou úžasné.
 |
|
Obr. č. 5 – Echinocereus
viridiflorus
|
Coryphantha nebo Escobaria vivipara,
jak se komu zamlouvá jsou krásně kvetoucí rostliny, na kterých květ
vždy překvapí, poupě je nevzhledné, nic neprozrazující o budoucí
barvě květu, ani si ho nevšimnete - o to větší je překvapení.
 |
|
Obr. č. 6 – Coryphantha
vivipara a miniaturka E. dawisii
|
Vpravo od kvetoucích vivipar divoce otrněná
miniaturka E. dawisii, světle otrněná je Coryphantha
vivipara v. radiosa.
 |
|
Obr. č. 7 – Coryphantha
vivipara v zimě
|
 |
|
Obr. č. 8 – Společné foto
|
Na závěr jedno společné foto, jak se námi obdivovaní
mazlíci popasovali s pro nás krutou zimou, která je pro mnohé z nich
naprosto přirozená. Vlevo dole v rohu Neobesseya missouriensis,
vedle E. viridiflorus, uprostřed nejstarší E.
triglochidiatus, které začaly kvést až ve venkovní výsadbě, za
nimi E. reichenbachii v. minor, úžasně uhlazené malé
kytičky, za nimi E. viridiflorus z jiné lokality a na konci
další miniaturky E. triglochidiatus v. inermis.
Ať se daří v současné kaktusářské sezoně
při trávení času s naším společným koníčkem!
|
