|
Nejspíš jste tu otázku už také dostali. Stačí, aby do sbírky přišla
nějaká laická návštěva nebo děti a dotaz je na spadnutí: „Který
kaktus máte nejvzácnější?“ Ke mně těch dětí přichází hodně, manželka
učí prvňáčky na naší vesnické škole, a tak si tuto otázku užiji dost
často. Jenže já žádné špeky nepěstuji, mám samé staré druhy, které
už dneska pomalu ani nikdo nechce. Tak jsem začal zvědavce vodit k
jednomu fólií zakrytému stolu, kde mám něco přes stovku pentlandek (Lobivia
pentlandii). Ukážu na jeden z nejobyčejnějších malých trsů s
krátkými trny a řeknu „tenhle“. Následuje zčásti údiv, zčásti
zklamání – takovej obyčejnej, šerednej kaktus a nejvzácnější? Pro mě
ano.
 |
|
Lobivia pentlandii - první
|
Psal se rok 1969 a já coby jedenáctiletý kluk bydlel s rodiči a o 9
let starší sestrou v 2+1 v jednom hradeckém činžáku. Na oknech pár
kytek a na jednom severním, zastrčený v koutě, stál květináč s dlouhými a hubenými žížalami
Aporocactus flagelliformis. Sestra ho
kdysi odněkud přitáhla a kromě občasné zálivky si ho nikdo nevšímal.
Až brzy zjara toho roku 1969 ho mamka společně s ostatními kytkami
přesadila a kaktus se odměnil. Na jedné žížale, tam, kam přece jen
nějaké to zapadající sluníčko dosáhlo, se objevila dvě poupata. Já
měl kytky vždycky rád, a když se tyto zvláštní květy otevřely, zíral
jsem na ně s otevřenou pusou. O tři týdny později jsem měl svátek a
mamka se mě tehdy v předstihu zeptala, co si budu přát jako dárek.
Trochu se divila, když jsem řekl, že bych chtěl mít taky svůj
kaktus. Ale v sobotu před mým svátkem mě vzala na Velké náměstí v Hradci, kde probíhal pravidelný sobotní trh, že tam se nějaké
kaktusy taky prodávají.
A opravdu. U jednoho stolu stál starý drobný pán (později jsem se
dověděl, že to je zahradník Novotný z Malšovic) a před sebou měl
několik bedýnek s kaktusy. To bylo něco, těch tvarů a dokonce i řada
z nich kvetla. Cena jednotná – 5 Kčs. Vybíral jsem dlouho. Už nevím,
co bylo důvodem, že mi nakonec zůstala v ruce zelená kulička s centimetrovými trny a třemi šedými, chlupatými poupaty, když tam
těch krásných kaktusů bylo tolik. Tak jsem si domů přinesl první pentlandku. Doma jsem ji postavil k sobě na stolek, daleko od okna.
Květy odkvetly, já kaktus občas zalil a on začal růst. Měl jsem
radost a vůbec mi nebylo divné, že roste nějak do špičky, trny skoro
nedělá, hlavně, že rostl.
 |
|
Lobivia pentlandii
|
V srpnu jsme jezdili každoročně na 3 týdny na chalupu v Horním Dřevíči za Hronovem. Jedním z výletů byla pravidelně i cesta
autobusem do Náchoda. Na tu jsem se vždycky těšil. Nebyli jsme žádní
boháči, žilo se u nás vždycky hodně skromně, ale o dovolené to
neplatilo. To bývala ruka otevřená a já si z Náchoda vždy něco
„strašně potřebného“ odvážel. Tentokrát jsme ušli od nádraží pár
desítek metrů k náměstí a najednou v ulici květinářství. Ale jaké!
Celá jedna výloha plná kaktusů z pěstírny komunálních služeb. Cena 6 Kčs, velké a roubované 25 Kčs. Hned mi bylo jasné, co si tentokrát z Náchoda povezu. Jenže to nebylo všechno. O kus dál knihkupectví a v něm za výlohou tehdejší novinka – Pěstování kaktusů pánů Fleischera
a Schütze. Tehdy se rodičům tenhle výlet dost prodražil. Knihu jsem
pak hltal doslova jedním dechem, a když jsem si domů kromě
nakoupených kaktusů dovezl i odnože echinopsis a fylokaktusu od
sousedů, bylo jasno. Stal se ze mě kaktusář.
Doma putovaly kaktusy nejdříve na jižní parapet, potom na babiččinu
zahrádku, kde mi děda stloukl jednoduchou polici, pak přišlo
pařeništní okno – však to mnozí znáte. Ta původní pentlandka už
dávno nežije, ani první její odloupnutá odnož, ale odnož z ní ano a
vidíte ji na fotce. Nepamatuji se, že by si někdy někdo řekl o odnož
nebo že by si ji třeba na výstavě někdo dokonce koupil. Pár se jich
rozuteklo v rámci tomboly a minimálně dvě mám na dopěstování ve své
sbírce. Co kdyby ta dospělá rostlina odešla. Musí být záloha, je to
můj nejvzácnější kaktus – byl první!
 |
|
Lobivia pentlandii
|
Stejně je to zvláštní. První kaktus – lobívie. Na přebalu mé první
knihy – lobívie. Byť pan Fleischer byl odborníkem na vše a astrofyta
zvlášť, byť byl pan Schütz světově uznávaným gymnofilem, na přebalu
jejich knihy Lobivia jajoiana. Ony si mě ty lobívie prostě nejspíš
vybraly. A tak jim jsem věrný doteď, pentlandek mám možná víc, než
celý hradecký klub dohromady a ony mi tu věrnost každoročně na jaře
taky věrně splácejí.
|
