Ariocarpus od A do Z (12)

Aztekium a Geohintonia

Ariokarpusy jsem (prozatím) vyčerpal a tak se budu věnovat dalším mexickým skvostům, či chcete-li, raritám. Kromě ariokarpusů jsem se už věnoval obregonii a pelecyforám, posledně došlo i na leuchtenbergii. Název seriálu ponechám, je to po roce snad už zavedená značka.
Tentokrát si vezmu na paškál tři kytičky, které spolu do manželského trojúhelníku pojí na jedné odvěsně pouto příbuznosti a na druhé pouto společného domu. Ptáte se asi, co tady blbnu s geometrií, ale nic lepšího mě na úvod nenapadlo.

Aztekium hintonii

Tak kterou rostlinou začít? Ze kterého úhlu do trojúhelníku vstoupit? Tak třeba z pravého úhlu, kde je spojovací článek. Naproti přeponě stojí Aztekium hintonii.

Aztekium hintonii PA 183, El Palmito, Nuevo León

Aztekium hintonii popsali Charlie Glass a W. A. Fitz Maurice v roce 1992, když rostlinu jižně od Galeany rok před tím našel G. S. Hinton, jehož jméno tento kaktus nese. Objevení rostliny provázela doslova kaktusářská horečka. Kdekdo se snažil sehnat pár semínek tohoto většího brášky více než šedesát let známého A. ritteri. Objev přispěl k dalšímu intenzivnímu průzkumu mexické krajiny a do Mexika se vrátili i ti, kteří už v Mexiku hodili flintu do žita a začali znovuobjevovat Jižní Ameriku. A další nálezy na sebe nedaly dlouho čekat. A jak ukazuje nedávný objev Escobaria abdita, Mexiko ještě zdaleka nevydalo všechna svá tajemství.

Aztekium hintonii PA 183, dekapitované rostliny

Ale zpátky k Aztekium hintonii. Utajovanou lokalitu pro české kaktusáře objevili Pavel Pavlíček s Jardou Šnicerem a také díky nim se nové aztékium dostalo mezi nás. Dnes je to dostupná rostlina za příznivou cenu. I když si myslím, že by se mohla objevovat v našich sbírkách ve větším množství. Třeba proto, že s léty nabývá na kráse a v létě nás odmění zvláštní vůní svých růžověfialových větů. A když je opylíme, můžeme se dočkat téměř prachových semen. A tady je malá potíž. Ona semena dozrávají poměrně pozdě, vysýchavé plody jich moc neobsahují a taky se dost špatně dolují z rostlin. Já je nacházím v hranách žeber mezi trny a dá to celkem práci je vyšťourat. Někteří kaktusáři to dělají prostě tak, že pinzetou projedou celou hranu žebra, vyhrabou vatu i s trny a pak z toho vytřídí semena. A protože je sběr semen pracný, bohužel na to doplácejí rostliny v přírodě. Původní lokalita, asi 18 km za La Poza směrem na Rio de San José, je dnes dost zdecimovaná. Ne že by tam nebylo dost rostlin, najde se i dorost, ale tak nějak tam chybí „střední generace“. Většinou najdeme malé semenáčky nebo velmi staré rostliny, které se nevešly do zavazadel... Kdysi prý rostly rostliny prakticky až k cestě, dnes musíte ujít hezkých pár set metrů, abyste narazili na první.

A ještě k těm semenům a jejich sběru; spousta rostlin v přírodě má dekapitované temeno. Mnohdy je to už zhojené a aztékia mají více sekundárních hlav. Pro sběrače semen je jednodušší vyříznout rychle celé temeno a pak v klidu mimo lokalitu vydloubat semena. Ale abych nedával za vinu všechny škody lidem, část rostlin okusují i všudypřítomní osli a kozy. Já jsem navštívil lokalitu dvakrát, vždy na podzim. Kdo se tam chcete v tuto dobu podívat, doporučuji přijet dopoledne před obědem. To je lokalita osluněná. Po obědě už budete fotit ve stínu. Letos jsem na zpáteční cestě z původní lokality dostal vnuknutí zastavit někde jinde a zkusit najít aztékia na další lokalitě. O pár kiláků zpátky mi padl do oka úzký zářez v horském masivu, požádal jsem o čurpauzu a utíkal s Heňou, který jediný byl ochotný se plahočit do skal hledat další flek. To, co jsme našli, mi doslova vyrazilo dech. Už si dovedu představit ohromení G. S. Hintona, když objevil statisíce rostlin, tísnících se jedna vedle druhé v sádrovcových stržích. Ale pozor, toto potěšení není jen tak, zadarmo. Místní vědí, že jsou aztékia vyhledávanou atrakcí a někteří si z toho udělali dobrý byznys. Předloni nás to s Marťasem stálo 250 pesos, zatarasené auto, dokud nezaplatíme. Igor Dráb nás před loňskou cestou varoval, že starosta z Rio de San José ceny násobně zvednul. Prý poplatek na stavbu školy a ochranu přírody… S Marťasem nám dal jakési razítko. Loni jsme měli štěstí, nikdo nás neotravoval, tak jsme si rostliny užili dosyta.

Aztekium hitonii PA 791, neporušená populace

Menším, a jak jsem už výše psal, i mnohem déle známým bráškou, je Aztekium ritteri. Historie jeho objevu je podobná A. scapharostrus. Nejenže rostou nedaleko sebe, ale obě rostliny našel Friedrich Ritter. Aztekium v roce 1929, ariokarpus o rok dříve. A popis obou udělal Fridrich Bödeker. Ale zpátky k aztékiu. Typová lokalita se nachází pár kilometrů jižně od Rayones směrem na Galeanu. Je to poblíž vesničky, která se snad jmenuje El Tokio, ale sám jsem si toho jména nevšiml. Nad vesničkou je malý kaňon, či spíše úzká rozsedlina v sádrovci, široká místy ani ne na rozpažení, kde rostou aztékia. Na sádrovci, stejně jako A. hintonii. Rostlin je tam stále spousta, doprovází je N. conoidea, Th. matudae a bílá mamilárka, stejně jako A. hintonii. Jen ta… chybí, aby to bylo takřka navlas. Aztekium ritteri neroste jen na této původní známé lokalitě na okraji rayoneského údolí, ale i přímo v údolí Rayones. Tam je třeba jít do opravdu majestátního kaňonu El Metates. Pár metrů široká a desítky, možná stovku metrů hluboká průrva do hladka vymletá valouny, jimiž je dno poseto.

Před kaňonem El Metates, vlevo na obnažené stěně rostou A. ritteri PA 201

Vstup do kaňonu El Metates

A pár desítek metrů před vstupem do kaňonu v naprosto rozdílném podloží rostou aztékia. Tím podložím je nějaký slepenec a aztékií tam není tolik, jako na typové lokalitě. A nepřišla mi v tak dobré kondici. Nemají tam lehký život, z kaňonu vytéká prudká sezónní řeka, která slepenec vymílá a aztékia strhává. A je tady jeden malý rozdíl proti A. hintonii – pokud si ho chcete na podzim vyfotit, jděte do El Metates odpoledne, kdy se do nich opírá zubaté podzimní sluníčko.

Aztekium ritteri PA 201, Rayones, Nuevo León, na slepenci

Aztekium ritteri PA 778, Rayones, Nuevo León, na sádrovci

Lokalita A. ritteri PA 778 u El Tokio, Nuevo León

Poslední z manželského trojúhelníku je dáma, dáma s velkým „D“. To jsou ty tři tečky, které chybí na lokalitě Aztekium ritteri, aby byla shoda dokonalá.

Geohintonia mexicana PA 182, El Palmito, Nuevo León

Geohintonia mexicana PA 182, kristáta, El Palmito, Nuevo León

Ano, je to Geohintonia mexicana. Překrásná rostlina z rodu, který si dodnes (zatím) zachoval punc monotypičnosti. Jestli jsem o A. hintonii psal, že způsobilo kaktusářskou horečku, malinko jsem přeháněl. Tu horečku způsobila spíše geohintonie. Jak byla výjimečná! Koneckonců, stále je. Druhou zatím nikdo nenašel. Ale co kdyby… Když byla ještě „žhavou“ novinkou, na jednom serveru jsem našel spekulaci, že by mohla být ustáleným hybridem mezi Aztekium hintonii a nějakým prehistorickým echinokaktusem, který dnes už nežije. Informaci jsem pustil do „správného kanálu“ a nedlouho poté se v Acta Musei Rychnoviensis objevil popis Echinocactus mexicanus.

Geohintonia mexicana PA 790, El Palmito, Nuevo León

S geoškou, jak jí u nás důvěrně říkáme, je trošku potíž. V přírodě není její populace tak početná, jako jejího souputníka A. hintonii. Podle mě osídluje spíše vyšší partie lokalit, málokdy jich je pohromadě víc než pár kusů. Taky v kultuře není úplně jednoduchá. Semena sice dobře a poměrně dlouhou dobu klíčí, ale při přesazování bývá dost ztrát. Semenáčky rostou zvolna, dlouho do sloupku, než začnou tvořit hlavičku. Jsou citlivé na přesušení, zvláště ve vyšším věku. Větší rostliny se doporučuje mírně zalít i v zimě. Jejich báze korkovatí a odlupuje se. Také roubování není bez potíží. Právě zasychání a korkovatění báze vede často ke vzniku „špuntu“, který rostlinu oddělí od podložky a rostlina pak už nezakoření. Na jusbertu moc nenarůstá, na pasakáně mi zatahovaly středy, snad jen na F. glaucescens mi rostou pěkně. Ale jak jsem už několikrát psal, zkušenosti nejsou zcela přenosné a určitě někomu z vás rostou dobře i na jiných podnožích. Každopádně jsem mnoho pěkně narostlých geohintonií ve sbírkách neviděl. A ještě jedna věc, která geohintonii od A. hintonii rozděluje: doba kvetení. Obě rostliny se míjejí. Dopoledne a po obědě kvete aztékium, později odpoledne a u mě ve sbírce i dlouho do tmy kvete geohintonie. Na závěr přidávám pár fotek z kultury.

Geohintonia kvetoucí přesně mezi žebry

Aztekium hintonii, kupodivu taky kvetoucí mezi žebry

Doufám, že se vám moje další povídání líbilo a že se nezlobíte za trošku matoucí název pokračování série. Příště se budu věnovat rodu Strombocactus.

Ariocarpus od A do Z - díl 1. | 2. | 3. 4. | 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
 

zpět

Autor textu a fotografií:
Petr Antálek
E-mail: petr.antalek(zav)seznam.cz

 
© www.cact.cz/noviny  - ISSN 1805-2630