|
Již nadpis říká, že obsahem dalšího textu je dobrá
zpráva. Ale mnoho nechybělo, a vydání jubilejní ročenky Sekce
pěstitelů sukulentů bylo odloženo na neurčito. Redakční kruh SPS
naštěstí nepodlehnul pocitům zmaru z dlouhého čekání, jestli se
vůbec sejdou potřebné finance. Především Jirka Maule trpělivě
vyzýval členskou základnu k zaplacení, až se nakonec během prosince
2012 potřebná částka nastřádala.
Výsledek snažení je bezpochyby
velký úspěch SPS a po obsahové stránce ročenky byla pomyslná laťka
zvednuta zas o něco výše. Ty, kteří ani po opakovaných výzvách
základní příspěvek 150 Kč nezaplatili, může tato skutečnost mrzet.
Dostupných informací o předmětech naší společné záliby není nikdy
dost a tato ročenka se opravdu (opět) povedla. Distribuce probíhala
především v prvním týdnu měsíce leda 2013.
Zde jsou stručné anotace
obsahu:
52 stran ročenky zahajuje tradiční úvodník.
Jiří Maule v něm podrobně hodnotí uplynulý rok činnosti Sekce
pěstitelů sukulentů a celá tato strana zasluhuje pozornost všech
členů SPS, i když začíná parafrází památného projevu prezidenta
Havla, že „sekce nevzkvétá“.
Na str. 4 - 11 má Ota Melichar příspěvek Namibie 2012 - tip na
zábavnou dovolenou. Krásné fotky a zajímavý výběr pozorovaných
druhů, jinak též cestopis, který čtenáře neunaví.
Pěstování tilandsií v paneláku (str. 12 – 15) je titulek
článku Karla Pecla, který názorně předvádí, že i v těchto zvláštních
podmínkách lze s pomocí mechové stěny pěstovat i zdánlivě nemožné.
Roman Štarha na str. 16 – 19 v článku Trávovité aloe z jižní
Tanzanie píše, jak měl možnost pozorovat dvě z nejkrásnějších
miniaturních aloí rostoucích na pohořích jižní části této
východoafrické země. Pokud bude Romanova připravovaná kniha o rodu
Aloe stejně zdařilá jako tento mini cestopis, máme se v roce 2013 na
co těšit.
A nyní pozor! Nedotýkat se! - aneb sukulentní zástupci rodu
Impatiens Linné. To je titulek příspěvku Radmily Matulové, která
nejen na webu Zel(e)né listy umí často překvapit nějakým novým
„špekem“. Jak ostatně na str. 20 – 25 píše: “I v rodu Impatiens se
najdou bílé vrány … u nichž se vyvinuly zásobní orgány dovolující
přežít období beze srážek.“
Jan Hadrava absolvoval jednu z prvních zahraničních cest za netřesky
do Rumunska. Nejen o ní, ale také o Jovibarba heuffelii (Schott) Á.
et D. LËVE zasvěceně vypráví a pěstitelské zkušenosti s tímto druhem
publikuje na str. 26 – 29.
Je už dlouho samozřejmostí, že čeští kaktusáři milují i mnoho
zástupců jinak nekaktusového rodu Agave. Svědčí o tom i velmi
emocionálně laděný článek Příběh Agave albopilosa. Napsal ho
Jaroslav Šnicer a víc netřeba dodávat, protože „Albopiloska“ je
bezpochyby zjevením posledního desetiletí. (Str. 30 – 32).
Že se rostliny s velmi originální strategií přežití na úkor jiných
nevyhýbají ani sukulentům, to může být pro mnohé informace téměř
šokující. Článek Rostlinní parazité sukulentních rostlin připravil
Vlastimil Růžička, najdete ho na str. 33 až 35, a je v něm
představen druh jmelí Viscum minimum. Sukulentní regiony Jižní
Afriky, část pátá a poslední. Je velmi záslužné, že autor Jaroslav
Ullmann dotáhnul svůj projekt až do konce. Celý seriál je s odstupem
času cenný i proto, že přímo do JAR se z různých důvodů za sukulenty
už moc často nejezdí. Na str. 36 – 43 se můžete seznámit s regiony Subtropical Coast, Savany a Bushveld.
Strany 44 – 49 jsou příspěvkem od výkonného redaktora Atlasu
sukulentů. Igor Dráb ho nazval Zimovanie sukulentov (v mojich
podmienkach) a hned v úvodu připomíná: „Kedysi všetko bolo inak. Mal
som skleník s ústredným kúrením a tak som nemusel rozlišovať medzi
kaktusmi a inými sukulentami a všetko som pestoval v rovnakých
podmienkach … Po presťahovaní zbierky a rozšírení na dnešných cca 80
m2, z toho v skleníku presná polovica, sa situácia zmenila. V čom?“
Odpověď neprozradím, protože je mj. nutné ještě upozornit a na
poslední článek jubilejní ročenky. Jmenuje se Haworthia cooperi var.
venusta (C. L. Scott) M. B. Bayer a na str. 50 – 51 v něm Jakub Jilemický představuje jednu z velmi atraktivních „chlupatých“
rostlin z rodu Haworthia.
Závěrem už jen připojuji poděkování mým
následovníkům, že SPS zatím stále úspěšně udržují při životě a že
svou pílí a vytrvalostí dokážou organizovat akce, které obohacují
všechny zájemce o nekaktusové sukulenty v rámci SČSPKS. Více na webu
SPS: www.sukulenty-sps.cz.
|
