 |
|
Obr. č. 1 - Rodolfo
Ferreira Fric
|
Nejvzdálenějším hostem naší podzimní výstavy
sukulentů v jihlavském muzeu byl vnuk cestovatele, etnografa a
kaktusáře A.V Friče. Přijel až z daleké Paraguaye, aby poznal zemi
svých předků. Příslušník indiánského kmene Čamakoko (Chamacoco), k
jehož lidu kdysi patřil i známý Čerwuiš Piošád Mendoza. Indián s
českou krví Rodolfo, jehož tvář i myšlení nezapře dědečka
cestovatele, s nímž mu osud nedopřál ani jediné setkání.
 |
|
Obr. č. 2 - Indiánská knížka
|
Rodolfo Ferreira Fric (u nich vyslovují jako „Frik“)
přijel pokřtít „Indiánskou knížku“, které je spoluautorem společně
se svým dědečkem A. V. Fričem, a jejímž prostřednictvím se rozhodl
se svými krajany v srdci Evropy podělit o strasti i radosti svého
života, a také o staré indiánské mýty a pověsti, jejichž zveřejnění
by ho ještě před několika desetiletími stálo život!
 |
|
Obr. č. 3 - Nekonečné roviny
paraguayského Gran Chaca
|
Téměř současně s knihou vydala Česká pošta i
nádhernou známku s portrétem A. V. Friče a mapou Rodolfovy domoviny
v pozadí. Náš host přicestoval z Gran Chaca, nehostinných rovin
plných nástrah a nebezpečí, kam 99% Paraguayců nikdy nevkročilo. Dva
dny plavby lodí po řece Rio Paraguay a pak ještě půl dne autobusem
po kdovíjakých cestách musel Rodolfo překonat, než se ocitl na
letišti v hlavním městě Asunciónu. Odtud pak v útrobách velkého
ptáka doletěl přes Sao Paulo a Frankfurt až do matičky stověžaté.
 |
|
Obr. č. 4 - A. V. Frič v r.
1924 na Božínce
|
Čeští kaktusáři letos 130. výročí narození jeho
dědečka příliš důstojně neoslavili. Jedinou zmínkou byl nepovedený
článek pana předsedy Vícha v časopise „Kaktusy“, z něhož A. V. Frič
vyšel jako hochštapler, podvodník a poděs (což on trochu byl!),
klanějící se autoritám, a navíc člověk zcela nepoužitelný v
diplomatických službách tehdejšího Benešova aparátu. V závěru svého
článku pan Vích připustil, že mohl o Fričovi napsat i jiný článek,
ale myslím že raději neměl psát vůbec žádný! A ještě se zamýšlel,
zda náhodou nejsme (my, kaktusáři) Fričovi v něčem podobní. Nejsme
ani omylem, říkám já, protože kdyby ano, naše jména by se nacházela
v encyklopediích, na titulech knih, naše portréty se objevovaly na
poštovních známkách a obrazech slavných malířů, a zmínka o nás by
nechyběla ani v latinských jménech mnoha nádherných kaktusů.
Nemůžeme ani být, protože A. V. Frič byl ryzí originál a svéráz, a
právě kvůli tomu jej mám rád. „Byl to takovej krásnej pošuk,“
říkával malíř Jiří Winter-Neprakta, když mi občas vyprávěl o svých
návštěvách na Božínce.
 |
|
Obr. č. 5 - Rodolfo při
vítání s mojí manželkou Ivanou
|
Rodolfovu návštěvu v Jihlavě jsme plánovali ještě
když venku ležely haldy sněhu. Ač sám už více než dvacet let žádné
kaktusy nepěstuji, rozhodl jsem díky výše uvedenému na výstavě
alespoň ukázat Fričovým potomkům některé z rostlin, s nimiž je
neodmyslitelně spjato jméno jejich slavného předka. Kamarád Vašek
Navrátil přivezl nádherné exempláře obregonií, asteriasů i dvě
letité a právě nakvétající rostliny Lophophora fricii. My
jsme zase prohledali doma knihovnu a doplnili vystavené kaktusy
Fričovými knihami (a knihami o něm), včetně těch tří, které jsem
před lety společně s jeho českými potomky vydal.
 |
|
Obr. č. 6 - Společně
prohlížíme kaktusové objevy
jeho dědečka A.V. Friče
|
A pak už jsem já, čistokrevný zelinář, ukazoval
Fričům z obou stran zeměkoule čerstvě rozkvetlé lofofóry, nesoucí
jméno jejich slavného dědečka. Zájemců o setkání s Rodolfem a podpis
jeho knihy bylo tolik, že zcela zaplnili prostorný vestibul muzea (a
vzápětí i výstavní místnost), kde něco podobného už dlouho nezažili.
Čtyřicet minut pak nepřetržitě podepisoval jednu knihu za druhou.
Svůj podpis však nedal zadarmo. Chtěl za něj na oplátku podpis
dotyčného žadatele, který se mu vzápětí zvěčnil do jeho cestovní
knihy!
 |
|
Obr. č. 7 - Rodolfo měl
spoustu posluchačů všude kam přijel
|
Rodolfo se po celý svůj život živil jako dřevorubec.
A taky jako lovec jaguárů a krokodýlů, kvůli nimž musel často
překračovat brazilskou hranici. Jako jediný z Čamakoků se v té době
naučil číst a psát španělsky, a později absolvoval řadu
nejrůznějších kurzů. V listopadu mu bude sedmdesát, a stále ještě
pracuje v Puerto Esperanza jako zdravotník ve prospěch lidu svého
kmene. Největšími hodnotami jsou pro něj rodina, a také víra.
Dokonce přeložil Nový zákon do jazyka lidu kmene Čamakoko.
 |
|
Obr. č. 8 - Rodolfo jako
zdravotník v Puerto Esperanza
|
Rodolfo cestoval po vlastech českých i moravských, a
plnil sály všude kam přišel. Jeho „Indiánská knížka“ se prodala do
posledního výtisku a zhruba měsíc od jejího vydání již opustil brány
tiskárny i dotisk! A to prosím v době, kdy prý je tištěným knihám
pomalu odzvoněno! Rodolfa zajímalo úplně všechno, protože takřka
vše, s čím se u nás setkal, bylo pro něj svým způsobem nové! V
jihlavském muzeu to byla třeba vycpaná zvířata z našich lesů, s
jakými se doma mohl setkat jen těžko.
 |
|
Obr. č. 9 - A podepisující
jednu knihu za druhou v jihlavském muzeu
|
Když na besedě v jednom pražském institutu jakýsi
pán nadhodil, jak dobrodružný, romantický a povznášející zároveň asi
býval za jeho mladých let lov jaguárů, Rodolfo dokonale naboural
jeho představy: „Vezmeš drát. Zakroutíš ho a uděláš z něj oko.
Chytíš do něj jaguára. Kůži dobře prodáš, a maso se dá sníst!“
Rodolfo si také v médiích se zájmem prohlížel naše prezidentské
kandidáty. Nejvíce jej zaujal tetovaný Vladimír Franz, a pak ještě „Mafiózo“,
jak nazýval černými brýlemi tehdy ještě ozdobeného Miloše Zemana.
Jen mu nebylo jasné, co vlastně bude ten nově zvolený prezident
dělat, když už tady podle jeho mínění máme všechno hotové!
 |
|
Obr. č. 10 - Paní Yvonna
Fričová, manželka českého vnuka Pavla,
listující v knize o jejich slavném předkovi
|
Setkání s Rodolfem pro mne bylo obohacující. Byl to
zvláštní pocit, když jsme se loučili na šeřícím se jihlavském
náměstí, a já téměř s jistotou věděl, že my dva se už nikdy
neuvidíme. Zároveň jsem ale děkoval osudu, že nám dopřál alespoň ono
krátké setkání, a že jsem se s ním v tom velikánském světě neminul v
prostoru a čase, tak jako s jeho dědečkem. A to jsem také Rodolfovi
řekl při posledním stisku rukou.
 |
|
Obr. č. 11 - Lophophora
fricii symbolicky rozkvetlá v den Rodolfovy návštěvy
|
|
