Thelokaktusy po třiceti letech

Obr. 1. - Th. hexaedrophorus ssp. hexaedrophorus, Pedernal, SLP

Čas běží nějak moc rychle nejen běžným smrtelníkům, ale i kaktusářům. I když ti jsou často díky své zálibě netrpěliví a nemohou se dočkat, až nějaká ta jejich pravokořenná specialita dosáhne pár let věku a poprvé vykvete, a tak se jim čas někdy skoro vleče.

Obr. 2. - Th. hexaedrophorus ssp. lloydii, Rio Grande, ZAC

Obr. 3. - Th. rinconensis ssp. rinconensis, La Rinconada, NLE

Snad mi laskaví čtenáři nebudou mít za zlé, když si dovolím připomenout, že v letošním roce mám dvě malá osobní kulatá výročí. To první je čtyřicet let, co jsem se stal kaktusářem organizovaným v tehdejším Klubu kaktusářů Praha, původního i dnešního Spolku pěstitelů kaktusů a sukulentů Praha, kterému je letos právě 90 let. To druhé je třicet let od roku 1982, kdy vyšlo mimořádné číslo časopisu Aztekia. Jak pamětníci asi vědí, Aztekia byl zpravodaj pro milovníky mexických kaktusů, který byl vydáván v letech 1978 -1992 k potěše svých čtenářů Klubem kaktusářů Praha.

Obr. 4. - Th. rinconensis ssp. nidulans, Nuevo Yucatán/Est. Marte, COA

Obr. 5. - Th. rinconensis ssp. phymatothelos, Arteaga, COA

To speciální číslo mělo podtitul Thelocactus, Sulcorebutia a vzniklo ve své podobě díky neutuchajícímu úsilí šéfredaktora, jinak milého přítele, Vládi Šedivého, který byl pevně odhodlán přimět oba oslovené autory, dnes již zvěčnělého Petra Lindnera a moji maličkost, aby každý přispěl svým dílem. 

Obr. 6. - Th. rinconensis ssp. freudenbergeri, Grutas Garcia, NLE

Obr. 7. - Th. rinconensis „apricot“, Villa de Garcia, NLE

Pro mne to tehdy byla pocta i výzva současně. Již několik let jsem se thelokaktusy dosti intenzívně zabýval, často jsem navštěvoval naše sbírky, fotil rostliny i semena, porovnával, a když bylo co a za co, tak i nakupoval. V tuzemské nabídce semen byla většinou jen základní čtyřka: bicolor, hexaedrophorus, lophothele a tulensis, vzácnější věci se musely složitě shánět a objednávat v zahraničí. Tehdy i u nás dobře známá západoněmecká firma Uhlig Kakteen měla v nabídce pár zajímavých importních rostlin, ale ty byly pro moji kapsu příliš drahé a navíc za tvrdou měnu. 

Obr. 8. - Th. rinconensis ssp. hintonii, Santa  Rosa, NLE

Obr. 9. - Th. rinconensis ssp. multicephalus, Sandia, NLE

Díky thelokaktusům jsem se postupně seznámil s řadou zajímavých přátel, z nichž bych jmenoval především Ing. Perlu a pana Boubelu. Od těchto dvou velkých pražských kaktusářů jsem také získal některé dospělé rostliny, které mám ve své sbírce dodnes. V roce 1982 jsem tak již měl k dispozici nezbytné množství informací i rostlinného materiálu, což mi dovolilo pustit se do sepsání vyžádaného příspěvku pro Aztekii.

Obr. 10. - Th. rinconensis ssp. palomaensis, La Paloma, COA

Obr. 11. - Th. buekii, La Soledad, NLE

Obr. 12. - Th. matudae, Rayones, NLE

Dal jsem se do literární rešerše, založené na Backebergově monografii Die Cactaceae a jeho lexikonu, dostupných časopiseckých pracích a s pomocí přítele Jardy Chvastka získaných kopií všech originálních popisů. S překlady z němčiny mi ochotně pomáhal táta, latinské popisy jsem luštil pomocí své středoškolské latiny a zděděného slovníku. No dalo to práci, a naštěstí jsem literární zdroje mohl doplnit i některými původními poznatky o thelokaktusech ve vlastní sbírce i sbírkách svých přátel.

Obr. 13. - Th. tulensis, La Morita, SLP

Obr. 14. - Th. panarottoanus/flavus, Santo Domingo, SLP

Doprovodné fotografie tehdy mohly být pouze černobílé, sám jsem si na ně netroufl, a tak jsem se obrátil na již tehdy výborného a zkušeného fotografa V. Jiránka, který je u mne doma ochotně nasnímal v profesionální kvalitě. Většina z 20 vyobrazených rostlin byly pohříchu importy – kde jsou ty staré časy? Na čestné místo na obálce jsem protlačil svého největšího oblíbence T. heterochromus, díky tisku ale obrázek dopadl ze všech nejhůře a dodnes je mi to líto. Jako vzpomínku na Ing. Perlu jsem použil jeho starý snímek importní rostliny T. nidulans, který mi osobně věnoval, zatímco obrázek tehdejší novinky T. matudae ochotně k publikaci poskytl pan Šubík.

Obr. 15. - Th. heterochromus, říjen 2003, Puente Rio Nazas, DUR

Obr. 16. - Th. heterochromus, březen 2012, Puente Rio Nazas, DUR

Tak jsem se zanedlouho stal pyšným autorem své první a zatím poslední větší kaktusové publikace. Dnes už se nad ní jenom usmívám, ale tehdy se mi podařilo shromáždit informace, které zájemcům v Československu pomohly získat aspoň základní orientaci v tomto zajímavém rodě. A ve vší skromnosti si dovoluji myslet, že to povzbudilo i zájem o sbírání a pěstování tohoto rodu v našich zemích.

Obr. 17. - Th. heterochromus, červenec 2004, Minas Navidad, DUR

Obr. 18. - Th. bicolor  ssp. bicolor,  Hipólito, COA

S velkou pozorností jsem v následujících letech sledoval práci dalších autorů na tomto poli. Když se mi pak v roce 1996 dostala do ruky Pilbeamova knížka s názvem Thelocactus, jen jsem tiše záviděl a uvědomil si, jak skromné možnosti tehdy měla Aztekia k dispozici. O rok později vyšla příloha Atlasu kaktusů XII/1997 s názvem Rod Thelocactus, ve které její autor V. Šedivý sestavil důkladný přehled rodu zahrnující i historii, mapy výskytu a informace o čtyřech nově nalezených a popsaných taxonech. Text je doplněn snímky z přírody, pořízenými našimi prvními novodobými cestovateli.

Obr. 19. - Th  bicolor ssp. pottsii, Nuevo Nazas, DUR

Obr. 20. - Th. bicolor ssp. bolaensis, Cerro Bola, COA

Tentýž autor prokázal svůj velmi přátelský vztah k thelokaktusům ještě jako pečlivý a nesmírně trpělivý šéf autorského týmu Šedivý, Pavlíček, Šnicer, který sestavil tak pozoruhodné dílo jakým beze sporu je speciál časopisu Kaktusy 2008 T. rinconensis a jeho okruh. No a poslední monografie, Thelocactus z pera G. Matuszewskiho a S. Hinze, která vyšla před rokem - to je opravdu mimořádně krásná knížka. Barevné snímky různých forem importních rostlin a důkladně zpracovaný text zaslouží nejvyšší obdiv a uznání.

Obr. 21. - Th. bicolor ssp. wagnerianus, Nuevo Yucatán, COA

Obr. 22. - Th. bicolor ssp. schwarzii, Est. Calles, TAM

Za povšimnutí stojí skutečnost, že za těch uplynulých 30 let došlo v rámci rodu Thelocactus jen k velmi uměřeným taxonomickým změnám, s jedinou výjimkou, jímž je přesun známého a oblíbeného Hamatocactus setispinus mezi thelokaktusy. Za to přibylo celkem 7 nově popsaných taxonů, z nichž asi největší pozornost si zaslouží T. lausseri Říha et Busek a T. rinconensis spec. palomaensis Pavlíček et Zatloukal, mimo jiné také proto, že je popsali naši autoři.

Obr. 23. - Th. leucacanthus ssp. leucacanthus, Presa de Zimapán, Hid.

Obr. 24. - Th. leucacanthus ssp. schmollii, Peňa Blanca, QUE

Obr. 25. - Th. leucacanthus ssp. schmollii „sanchezmejoradai“, Vizzarón, QUE

Nicméně ty tři desítky let přinesly neuvěřitelné změny v evropském a zejména českém a slovenském kaktusaření. Především možnost cestovat za kaktusy do přírody, a tam je pozorovat a fotografovat, přináší úžasné zážitky a stálý tok nových podnětů. Tak se i mně, společně s manželkou Marií, podařilo vidět za posledních dvanáct let většinu druhů a variet rodu Thelocactus v přírodě, a to i přes obrovskou rozlohu území, na kterém se vyskytují.

Obr. 26. - Th. conothelos ssp. conothelos, Zaragoza, NLE

Obr. 27. - Th. conothelos ssp. aurantiacus, Marmolejo, NLE

Sice mi stále ještě něco málo na seznamu chybí a pořád nemám vyfotografované některé druhy a podruhy či variety s květem, ale říkám si, že ještě není konec světa a třeba se ještě něco povede. Jako součást tohoto vzpomínání na staré časy zde přikládám ke shlédnutí pár svých fotek thelokaktusů, včetně některých z těch, které v roce 1982 ještě „nebyly na světě“, jen tak pro ilustraci a potěšení.

Obr. 28. - Th. conothelos ssp. argenteus, Puentes, NLE

Obr. 29. - Th. macdowellii, Arteaga, COA

Obr. 30. - Th. hastifer, Mesa de León, QUE