Kruhová kristáta

Psát o kristátách mi moc nepřísluší, nejsem jejich kdovíjakým příznivcem a rozhodně je nevyhledávám. Mám ve své sbírce čtyři. Obregonia, Mammillaria crucigera, Epithelantha micromeris a Turbinicarpus schwarzii. A právě poslední bych se chtěl věnovat, třeba už jen proto, že vznikla spontánně u mě ve skleníku. A není to kristáta ledajaká. Říkám jí kruhová kristáta. Proč právě takto? 

Slovo kristáta vzniklo z latinského crista = hřeben (divlili byste se, co různých krist skrývá naše tělo) a označují se jím rostliny, které z nějakého neznámého důvodu zvolily místo obligátního bodového růstového vrcholu vrchol liniový. Ten se pak díky svým koncům, které přirůstají do strany, protahuje a různě vlní a kroutí, až to občas vypadá jako vyvržený mozek. A teď ke kruhové kristátě – pokud by se spojily oba konce linie kristáty a uzavřely by kruh, byla by to kruhová kristáta. Jenže tím, jak konce rostou od sebe, je to prakticky vyloučeno. Taková kristáta musí vzniknout jako kruh už primárně. A právě to se přihodilo mému turbiňáčku. Jednoho dne se začal růstový vrchol rozšiřovat a jako v pohádce „Hrnečku vař!“ kynul a kynul až jednoho dne, týdne či měsíce udělal kruhovou kristátu. Ta pomaličku narůstá a kroužek se zvětšuje. Nebudu to sáhodlouze popisovat, fotografie je výmluvnější.

Petr Antálek