|
Ahoj kamarádi kaktusáři. Ne že bych neměl i
kamarádky, ale i když se některé kolem kaktusů točí skoro celý
život, nevím, jestli je označit za kaktusářky sensu stricto. I na
burze se koukám, kdo má oči rozzářené pro kaktusy a nakupuje hlava
nehlava. Holky a ženské stojí většinou u nějakého toho zelí, pan
Gratias ráčí prominout. Koneckonců i v mém skleníku to zelíčko mám,
on mě totiž můj kamarád Luboš vždycky nějakou pěknou kytičku vnutí,
jakože pro ženu. A já ji pak v horkém suchém skleníku týrám.
Píšu dnes trošku rozladěn, protože jsem, hlupák
stará, zapomněl otevřít skleník. A to jsem celý den doma! 19. 6. Je
sluníčko na obloze skoro nejvýše, jak může být, navíc obloha jak
vymetená a příval teplého vzduchu před zvlněnou studenou frontou byl
zhoubný. Zavřeného skleníku jsem si všiml až o půl jedné. Teploměry
nestíhaly, jsou jen do šedesáti. Hrůza. Ale kytky to na první pohled
zvládly, pár opálených tuberkulek na obregonce a strombácích, feráky
okouknu zítra a dám vám příště vědět, jak jsem dopadl, či spíše oni.
Ale zpátky k soutěži. Od minulého pokračování se mi
na mail dostala jediná fotka. Škoda, že se jich neobjevilo více, ale
tato určitě stojí za to. Kdo neznáte autora, který se skromně
vyfotil před pěkným mackem, je to Karel Pavlíček. Jen jaké KPP to
asi je…
Na shledanou se těší Petr Antálek
|
