 |
|
Echinocereus berlandieri
SB 860 z okresu Cameron v Texasu
|
Začneme u mých oblíbenců –
echinocereusů. Představme si jeden z těch méně oblíbených, zelených,
měkkých, trsnatých kytek, pro které mají i Mexičané posměšné
pojmenování, protože po rozšlápnutí připomíná sliznatá hmota vše
jiné, než příjemný vjem. Starší rostliny navíc rády na povrchu
šeredí hnědými skvrnami, a tak je kaktusáři stěhují na okraj svých
sbírek. Ale nevyhodí je, neboť při zakvetení jsou rázem centrem
pozornosti každého pozorovatele.
 |
|
Sulcorebutia vargasii
v. viridissima SWK 996/2 (popsána v r. 2005)
|
Další obrázek nám představuje zatím
ještě hledanou novinku mezi sulkami. Ty se u mne příliš nevyskytují,
ostatně stejně jako i jiné druhy jižní části Ameriky. Ale když
kvetou, jsou k nepřehlédnutí. Tato rostlina byla již dříve s
nasazenými poupaty v novinách vyfocena – a dnes tedy v plném květu.
Nenašel jsem, komu patří akronym SWK – poradí mi někdo?
 |
|
Ortegocactus macdougallii
|
Ortegocactus (Escobaria)
macdougallii je velmi zajímavou atraktivní miniaturkou, která
je v nabídkách jen sporadicky. Její krásně namodralá pokožka často
po nastydnutí nebo přehřátí flekatí a jen málokdo se trefí přesně do
její kultury. Pěstuje se častěji jako roubovaná, i tak ale kvete jen
sporadicky.
 |
|
Astrophytum capricorne
var. minor SB 323
|
Další mojí oblíbenou skupinou je okruh
Astrophytum capricorne. Na obrázku jsou rostliny, které jsem
vysel ze semen od Stevena Bracka jako A. capricorne var.
minor SB 323. Moc se mi to nepoznává, neboť na temeni se začíná
objevovat zahnědnutí vločkování, což by mělo být znakem typového
A. capricorne (podle Friče var. major). Ale tyhle dvě
formy se někdy také prolínají a je nesnadné určit, co je co.
 |
|
Stenocactus (Echinofossulocactus)
phyllacanthus RS 454c, Fresnillo, Zacatecas
|
Stenokaktusů (také
Echinofossulocactus) jsme si v novinách už ukázali mnoho.
Zajímavostí z celého rodu jsou S. phyllacanthus. Ony tyhle
kytky se od semenáčků hodně mění. Nejdříve je dětské stadium, říkáme
mu juvenilní. Obvykle jsou to kuličky s kudrnatými světlými trníky
(spíše vlásky), až asi po dvou letech se objevují náznaky žeber a
typických trnů. U S. phyllacanthus je to jiné, jsou to
kompaktní kuličky s hustými bílými přilehlými trny, po dvou třech
letech se na temínku objeví silné vyčnívající tmavé trny a až pak se
navrchu objeví zvlněná žebra. Ta krásná rostlina pochází ze sběrů
Romana Staníka a má číslo RS 454c (Fresnillo, Zacatecas).
 |
|
Astrophytum capricorne
var. senile PP 457
|
Kapitolku uzavřeme obrázkem
Astrophytum capricorne var. senile PP 457. O něm se
rozepisovat nebudu, už bylo psáno několikrát, takže jen pro oko.
Mějte
se hezky – Pavel Pavelíček
|
