 |
|
Thelocactus matudae (1) |
Tohle často používané úsloví se dá
napasovat na nejrůznější životní situace. Pro kaktusáře
je významně aktuální vzhledem k dlouhověkosti některých
rostlin. Dokonce bychom mohli s úspěchem polemizovat,
dozná-li ve všech případech kladného konstatování – tedy
ANO, kdo si počká ten se dočká. Bereme-li za jakousi
kaktusářskou metu kvetení kaktusu, jeho dopěstování do
květuschopné velikosti, určitě bychom mohli mít v
některých případech tak zvaného peška. A nemusí to být
jen Carnegiea gigantea, Browningia candelaris
či Ferocactus diguetii…
 |
|
Thelocactus matudae (2) |
Psal se rok 1985 a do prodejního stánku Chrudimského
kaktusáře na jarní etapě výstavy Flora Olomouc vstoupil
mladý studentík oboru zahradnictví, který vykonával toho
času praxi při instalaci expozic ve výstavních
pavilonech. Chodíval tam během svého olomouckého
účinkování poměrně pravidelně, protože výběr kaktusů byl
u firmy opravdu pestrý. Jedním z prvních kaktusů, který
si ve stánku koupil byl Thelocactus matudae.
Tehdy se jednalo o poměrně velkou vzácnost a jak se
zdálo, habitem zcela odpovídal popisu druhu. Onen
sedmnáctiletý jinoch jej zařadil na čestné místo mezi
své oblíbence rodu Thelocactus ve sbírce. Během
prázdnin roku 1985 trávil 3 týdny na brigádě v Erfurtu,
kde na nekonečných plantážích sklízel zelí, květák a
sázel kedlubny a po odpoledních navštěvoval erfurtské
kaktusářské sbírky, kde si u pana Haageho zakoupil ony
známé jmenovky se špičkou a půlkulatým zakončením, aby
si na jednu z nich zapsal ono památné Th. matudae
a na druhou stranu Chrudim Flora 85,
Ø 5 cm…
Uplynulo neskutečných dvacetsedm let, ano milý
čtenáři, pokud nevěříš, tak raději číslicí - 27 let!
Podobnost čistě náhodná - mladý studentík se na ose času
přeměnil v muže řekněme středního věku (můžete si ho
prohlédnout na fotografii pod tímto příspěvkem). I onen
vzrostlý semenáček dospěl, a tak se stalo, že letos
poprvé vykvetl. Inu kdo si počká ten se dočká, ačkoliv
to už už vypadalo na pořádné reklamační řízení po
třiceti letech…
Libor Kunte |
