I když vím, že těžko poznám ty, co tutlají,
o to víc mám rád ty, kteří se netají, jak to dělají.
A právě ty druhé zcela určitě najdete na plzeňském kaktusářském webu v
nekonečném příběhu o vysévání. I když všechno podstatné dalo by se
shrnout do několika málo odstavců, je výborné, že se tam kaktusáři
otevírají jako skořápky semen z jejich zdařilých výsevů!
Někdy vás ale osloví maminka osmiletého kloučka Jiříčka, co si na
výstavě koupil semínka kaktusů a neví si rady s vyséváním. Měl bych jí
odkázat na web, který už čítá pětačtyřicet stran a kde rozvášnění
kaktusáři po sobě hází chemickými rozbory, ač zdůrazňují, že chemici
nejsou? Měl bych té ženě snad přečíst vzorec zeolitu a upozornit na
zpětné vysávání kořínků? Asi by se ti dva chudáci přenesli i se mnou do
alchymistické dílny Rudolfa druhého tak nádherně ztvárněné ve filmu
Pekařův císař, kde Josef Kemr rozbíjí atom olova a přistižený Saša
Rašilov vytahuje z elixíru mládí řetěz vuřtů, aby je na revanš nabídl
císaři s kořenem „mandragory“. Ze všeho nakonec propálí magistru Kelly
šál.
„Ne, na maminku s Jiříkem, která má starostí nad hlavu, a nechceme-li
Jiříčka odradit, musíme jako obyčejní sedláci. Jen v rychlosti! Jen
několika větami, ale aby to sedělo! A to je kaktusářské umění! „Tak,
pánové, kdo se ujme slova?“
A teď nazpět k odfláknutému výsevu, jež
jsem prováděl při letošním silném mrazu, kdy všechno co jsem dříve
používal, bylo zamražené. Dnes již otevřené krabičky zalévám kropáčem
vodou nabranou z rybníka a přidávám krystalon. A takhle se jim daří.
Jen jsem to přehnal s hustotou pohozených semen echinocactusů:
 |
|
Ferocactus johnsonianus totožný se sběrem Pavlíčkových na 90%
|
Pro jistotu, abych neblázni hlavu sobě a
čtenářům, jsem výsev po čtrnácti dnech stejným postupem jako v
předešlém zopakoval, jen tu destilku jsem náhodně koupil od jiného
výrobce. Pohodil dalších deset tisíc semen horiz. divokých i domácích.
Dnes už i tento výsev pomalu otevírám a připravuji k zalití kropáčem a
hnojivem. Průměrná klíčivost opět kolem 80%.
 |
|
Ferocactus johnsonianus totožný se sběrem Pavlíčkových po druhé,
tentokrát už řidčeji vysetý.
|
A jaký že bych měl udělat závěr? Cekem žádný. Jen že příště budu
postupovat stejně, už jen proto, že jsem měl s destilkou bez hnojiva
klid od řasy pronásledovatelky. A za to patří dík panu Jiřímu
Hanzelkovi, jenž mě na tu vodu navedl.
|
