Březen 2012 ve sbírce u Pavlíčků

V březnu se otevřelo nebe, slunce zářilo a někdo tu tvrdil, že má vyzkoušené, když se takhle oteplí, už nikdy nezačne mrznout. Propadl jsem euforii, bylo mi škoda obrat kytky v temné garáži o tolik slunce, a tak začalo stěhování. Asi 100 m² kytek putovalo na stoly, aby za 14 dnů nato prožily mrazivou noc okolo -7 °C. Kaktusy ovšem během zimy důkladně zahustily své tělní šťávy, věřím, že po první zálivce budou ztráty zanedbatelné.

Echinocereus mapimiensis PP 1421

První slunce a horko ve skleníku už vyprovokovalo i první kvetení, velikou radost mi udělal naroubovaný semenáč Echinocereus mapimiensis PP 1421. Květ jsem v kultuře viděl prvně, v přírodě asi před 5 lety jsme je našli jen díky květům. Rostly totiž pod opadavými, řídce rostoucími keříky a byly tak zasypány suchými lístky, že bychom si jich zcela jistě nevšimli. V kultuře mají zajímavou sivozelenou pokožku, dlouhé trny a vonné květy. Určitě si zaslouží místo v každé sbírce mexikánů.

Mammillaria luethyi

Brzy na jaře vykvétají drobné mamilárky z okruhu saboae, ale i třeba Mammillaria hernandezii (ty ještě v zimě), i M. sanchez-mejoradai, na obrázku netřeba představovat – drobnou Mammillaria luethyi.

Mammillaria heyderi ssp. bullingtoniana SB 604, Cuatro Cienegas, Coah.

Vykvetly také větší mamilárky – na fotce je Mammillaria heyderi ssp. bullingtoniana SB 604, kterou Steven Brack sbíral v okolí Cuatro Cienegas (Coah.). Kombinace barev trnů, květů i plodů je okouzlující.

Skvrny na Ferocactus latispinus

Dostal jsem od jednoho pěstitele dotaz, proč některé ferokaktusy dostaly během zimování nepěkné skvrny. Je to bez pochyby chladnem, ty pod -20 °C pár dnů trvající teploty způsobily, že jsem neutopil dost dobře prostor ve stolových sklenících, a jak to dopadlo u Ferocactus latispinus – to posuďte sami.  

Solisia (Mammillaria) pectinifera

Je to divné, například tyto o stovky km jižněji rostoucí solísie (Mammillaria pectinifera) jsou ze stejného místa zimou netknuté. Ony ovšem rostou hodně nad 2000 metrů (pokud si dobře pamatuju) a tak jsou asi na chladno zvyklé. Pěstuji takto do růžova kvetoucí, ale také kytky se žlutým kvítkem.

Poslední fotečka ukazuje podobu stenokaktusů, které rostou u Aramberri v Nuevo Leon. Tohle nádherné údolí je plné mnoha druhů kaktusů, na náměstíčku je příjemný hotýlek seňory Marie Luisy, člověk tu může strávit mnoho dnů, a stejně se místní přírody, klidu, pohostinnosti a kaktusů nenabaží. A poblíž jsou další krásná místa, Rayones, Galeana…, prostě parádní motiv na relativně velmi levnou dovolenou s množstvím zážitků.

Stenocactus erectocentrus GL 89.3, Aramberri, Nuevo Leon

A troška nakonec – přišel dopis od peruánské dívenky, které vy všichni (byť i 5 korunami při objednávce pěti bodů Z 100) přispíváte na její vzdělání. Najde se někdo, kdo by chtěl pořídit zkrácený překlad jejího dopisu? Není v jazyce Kečua, nebojte. Přišlo i vysvědčení, myslím, že je to celkově dobrý průměr, i když angličtina jí moc nejde.

PS. Jako kluk jsem do svatby dost trampoval, no je to už dobrého půl století. Myslím, že i romantika kolem této záliby mne podpořila v začátcích kaktusaření. Však ta jména osad a chajd – Utah, Navajo, Texas…, ta se tak často objevují i u kaktusů…

Už řadu let pořádáme potlach „Starých pardů“, letos bude 2. června v areálu skautského tábořiště poblíž Chrudimi. Přístup je volný a tak – pokud někdo z čtenářů je naladěn na stejnou notu, bližší údaje o místu konání najde na http://www.srubak.cz/