Odfláknutý výsev

Tu ženskou povahu a vnady jsme už tolikrát u piva probrali a stejně bude i nadále co řešit. S výsevy jsme na tom obdobně, vždycky si rádi vyslechneme trable kolem a každý rád něco přisadí. Rok 2011 byl pro mě po třiceti letech prvním rokem, kdy jsem vysévání hodil za hlavu. Chuť se mi vrátila, když mně jeden moudrý kaktusář uklidnil slovy, „ty, nemysli už na něj, vždyť on vlastně splnil jen svojí vlasteneckou povinnost“. Kdo ví, koho tím myslel, fajn, kdo ne, ten ať je rád, že ho nezná. Chuť dozrála zrovna uprostřed letošních velkých mrazů, písek na kost, kompost na kost, dešťovka v nádobě ke dnu promrzlá a ta z kohoutku? Kvůli neustálým opravám prasklého řádu byla tak nemocničně ochucená, že nám zvedala žaludek. A já zrovna dostanu chuť vysévat! Nechal jsem všechno promrzlé, opatřil si pemzu, nadrtil suché cihly a jeden kamarád kaktusář se zastavil s trochou zeolitu v pytlíku, jenž jsem uviděl poprvé. Mám prý jej vyzkoušet. A mám také vyzkoušet destilku, neudělá se mi řasa.

Echinocactus horizonthalonius domácí na 80 až 100%

Všechno bylo tak minerální, nic jsem nepropařoval. Dna nádob jsem posypal jeden a půl centimetrovou vrstvou čisté pemzy a jako druhou vrstvu půl centimetru pemzy promíchané s propranou cihlou a desetinkou zeolitu. Pohodil jsem deset tisíc semen Echinocactus horizonthalonius a podlil čistou destičkou, tedy bez hnojiva! Když se promáčela i horní vrstva, vysetá semena jsem přestříkal pěti procentním peroxidem. Misky nanosil pod zářivky a jako vždy s napětím čekal, co tahle nová kombinace způsobí a k tomu se jako vždy strachoval, co jsem pokazil. Bude to klíčit v pemze? Neznám ji. Co ten zeolit? Je ho tam poskromnu, ten nic nezkazí. A co destilka? Nad vodou jsem trochu zaváhal. Měl jsem dvojí. Jednu s věnováním ženy, je motoristka. Druhou jsem koupil v drogerii. Ta první, byla od společnosti „Autostop“, druhá ze společnosti „Morávia Chem“.

Echinocactus horizonthalonius domácí na 80 až 100%

Čtyři dni po výsevu a nic se neděje. Nemůže ta destilka bejt nějaký svinstvo? Ementál dneska není jako ementál, jeden z mléka, druhý z podřadného palmového oleje. A je vůbec destilka ještě destilkou? Představoval jsem si, jakým procesem asi prochází v chemičce. Není to jako s tím ementálem? Destilují vůbec? Viděl jsem před sebou chladící věže Temelína, kde se sráží upracovaná pára v proslulých betonových kolosech a ztéká do nádrží a odtud zpět do horkých kotlů. Ale co v chemičce? Mají tam podobně energeticky náročný proces? Nebo to šidí jako potravináři? Již za pět dní jsem zjistil, že destilka je ještě pořád destilkou. Semena začala divoce praskat, klíčky nasadily mohutné kštice vlasových kořínků a to jak semena domácí, tak i ta divoká. Poctivě klíčily divoké polycephalusy a hlavně k mé radosti divoký Ferocactus johnstonianus. Některé horizontiky klíčily natolik, že jsem si přál, „už toho nechte, budu vás muset předčasně pikýrovat“. A rovněž mě překvapilo, že rostlinky bujely v naprosté hlušině bez trošky hnojiva, jen z duté destilky. A tohle je výsledek části tak trochu odfláknutého výsevu:

Echinocactus horizonthalonius domácí na 80 až 100%

A kdyby se mě někdo zeptal, čím to, že vyklíčilo tolik liknavých semen? Odpověděl bych, že nevím. A kdyby se zeptal nějaký vědátor, „a nebyly ty cihly ze starého kravína, nebo pivováru?“. „Ne, prachobyčejné hurdisky co rozbili dělníci a nechali na stavbě.“ „A co ta pemza? Měla Si02 padesát nebo sedmdesát procent? A v okolí jaké sopky se nachází?“ „To nevím, mně jí přivezl kamarád z Itálie.“ „A jaký používáte peroxid je jich přece více, víte to?“ „To teda nevím, já kupuji třicítku v drogerii, ředím si jej podle potřeby a jediné co mě zajímá je to, aby nebyl starý. To poznám podle praskání a šumění po vystříkání do výsevu. A když si nejsem jistý, kápnu trochu desítky na prst. Když mně kůži popálí je to v pořádku.“

Divoký Ferocactus johnsonianus asi na 90%

Vědátora bych určitě takovými odpověďmi otrávil. A kdyby měl dotaz docela obyčejný kaktusář, jako jsem já? „Ty, já tě nevím, teplota byla jako vždy, v nejnižším fochu osmadvacet, ve čtvrtém patře třiatřicet a všude to klíčilo. Jo a v noci to klesalo na devatenáct a právě po ránu bylo vlasových klíčků nejvíce. Víš, já si myslím, že v tom má prsty ta destilka, vona je taková nenasycená, zrovna jako ti politici naleze všude i tu tvrdou skořápku překoná. Ale víš, nedělal jsem srovnávací pokusy, takže to ber jenom jako domněnku. -Miroslav Naxera-

Echinocactus horizonthalonius a E. polycephalus divoké od 20 do 60%

zpět

Autor textu a fotografií:
Miroslav Naxera
Případný dotaz na adrese:
naxera.miroslav()volny.cz

 
© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630