|
Tu ženskou povahu a vnady jsme už tolikrát u piva
probrali a stejně bude i nadále co řešit. S výsevy jsme na tom
obdobně, vždycky si rádi vyslechneme trable kolem a každý rád něco
přisadí. Rok 2011 byl pro mě po třiceti letech prvním rokem, kdy
jsem vysévání hodil za hlavu. Chuť se mi vrátila, když mně jeden
moudrý kaktusář uklidnil slovy, „ty, nemysli už na něj, vždyť on
vlastně splnil jen svojí vlasteneckou povinnost“. Kdo ví, koho tím
myslel, fajn, kdo ne, ten ať je rád, že ho nezná. Chuť dozrála
zrovna uprostřed letošních velkých mrazů, písek na kost, kompost na
kost, dešťovka v nádobě ke dnu promrzlá a ta z kohoutku? Kvůli
neustálým opravám prasklého řádu byla tak nemocničně ochucená, že
nám zvedala žaludek. A já zrovna dostanu chuť vysévat! Nechal jsem
všechno promrzlé, opatřil si pemzu, nadrtil suché cihly a jeden
kamarád kaktusář se zastavil s trochou zeolitu v pytlíku, jenž jsem
uviděl poprvé. Mám prý jej vyzkoušet. A mám také vyzkoušet destilku,
neudělá se mi řasa.
 |
| Echinocactus
horizonthalonius domácí na 80 až 100% |
Všechno bylo tak minerální, nic jsem nepropařoval.
Dna nádob jsem posypal jeden a půl centimetrovou vrstvou čisté pemzy
a jako druhou vrstvu půl centimetru pemzy promíchané s propranou
cihlou a desetinkou zeolitu. Pohodil jsem deset tisíc semen
Echinocactus horizonthalonius a podlil čistou destičkou, tedy bez
hnojiva! Když se promáčela i horní vrstva, vysetá semena jsem
přestříkal pěti procentním peroxidem. Misky nanosil pod zářivky a
jako vždy s napětím čekal, co tahle nová kombinace způsobí a k tomu
se jako vždy strachoval, co jsem pokazil. Bude to klíčit v pemze?
Neznám ji. Co ten zeolit? Je ho tam poskromnu, ten nic nezkazí. A co
destilka? Nad vodou jsem trochu zaváhal. Měl jsem dvojí. Jednu s
věnováním ženy, je motoristka. Druhou jsem koupil v drogerii. Ta
první, byla od společnosti „Autostop“, druhá ze společnosti „Morávia
Chem“.
 |
| Echinocactus
horizonthalonius domácí na 80 až 100% |
Čtyři dni po výsevu a nic se neděje. Nemůže ta
destilka bejt nějaký svinstvo? Ementál dneska není jako ementál,
jeden z mléka, druhý z podřadného palmového oleje. A je vůbec
destilka ještě destilkou? Představoval jsem si, jakým procesem asi
prochází v chemičce. Není to jako s tím ementálem? Destilují vůbec?
Viděl jsem před sebou chladící věže Temelína, kde se sráží
upracovaná pára v proslulých betonových kolosech a ztéká do nádrží a
odtud zpět do horkých kotlů. Ale co v chemičce? Mají tam podobně
energeticky náročný proces? Nebo to šidí jako potravináři? Již za
pět dní jsem zjistil, že destilka je ještě pořád destilkou. Semena
začala divoce praskat, klíčky nasadily mohutné kštice vlasových
kořínků a to jak semena domácí, tak i ta divoká. Poctivě klíčily
divoké polycephalusy a hlavně k mé radosti divoký Ferocactus
johnstonianus. Některé horizontiky klíčily natolik, že jsem si
přál, „už toho nechte, budu vás muset předčasně pikýrovat“. A rovněž
mě překvapilo, že rostlinky bujely v naprosté hlušině bez trošky
hnojiva, jen z duté destilky. A tohle je výsledek části tak trochu
odfláknutého výsevu:
 |
| Echinocactus
horizonthalonius domácí na 80 až 100% |
A kdyby se mě někdo zeptal, čím to, že vyklíčilo
tolik liknavých semen? Odpověděl bych, že nevím. A kdyby se zeptal
nějaký vědátor, „a nebyly ty cihly ze starého kravína, nebo
pivováru?“. „Ne, prachobyčejné hurdisky co rozbili dělníci a nechali
na stavbě.“ „A co ta pemza? Měla Si02 padesát nebo sedmdesát
procent? A v okolí jaké sopky se nachází?“ „To nevím, mně jí přivezl
kamarád z Itálie.“ „A jaký používáte peroxid je jich přece více,
víte to?“ „To teda nevím, já kupuji třicítku v drogerii, ředím si
jej podle potřeby a jediné co mě zajímá je to, aby nebyl starý. To
poznám podle praskání a šumění po vystříkání do výsevu. A když si
nejsem jistý, kápnu trochu desítky na prst. Když mně kůži popálí je
to v pořádku.“
 |
| Divoký Ferocactus
johnsonianus asi na 90% |
Vědátora bych určitě takovými odpověďmi otrávil. A
kdyby měl dotaz docela obyčejný kaktusář, jako jsem já? „Ty, já tě
nevím, teplota byla jako vždy, v nejnižším fochu osmadvacet, ve
čtvrtém patře třiatřicet a všude to klíčilo. Jo a v noci to klesalo
na devatenáct a právě po ránu bylo vlasových klíčků nejvíce. Víš, já
si myslím, že v tom má prsty ta destilka, vona je taková nenasycená,
zrovna jako ti politici naleze všude i tu tvrdou skořápku překoná.
Ale víš, nedělal jsem srovnávací pokusy, takže to ber jenom jako
domněnku. -Miroslav Naxera-
 |
| Echinocactus
horizonthalonius a E. polycephalus divoké od 20 do 60% |
|
