Orostachys fimbriata – krásná neznámá

Rostliny asijského rodu Orostachys jsou v současnosti mezi naší pěstitelskou veřejností již poměrně známé, jedná se především o sibiřský druh O. spinosa, drobný zelený O. minuta, jež je často uváděn jako pouhá forma předešlého či japonský O. boehmeri, jež je již tradičně zaměňován za v kultuře vzácný O. iwarenge. Další druhy jsou v kultuře velmi vzácné, často nesehnatelné a pouze na ně toužebně koukáme skrze monitor počítače.

Obr. 1 - Orostachys fimbriata - skupina rostlin po dešti začátkem září

Jedním z takových vzácných druhů, který se mi podařilo sehnat, je i nádherný Orostachys fimbriata, pocházející z pobřeží východní Číny. Svou rostlinu jsem dokonce dostal s lokalitou - město Soochow (Su-čou), západně od Šanghaje. Rostou zde na skalnatých biotopech, často ve velmi hustých populacích, samostatně či v doprovodu travin, dokonce i pod borovicemi. Tak jako rostou v Evropě netřesky na střechách (např. v Itálii či Francii bez cizího přičinění), tak i zde lze nalézt O. fimbriata a jeho o poznání vzácnější příbuzný O. chanetii na střechách domů.

Obr. 2 - Jiná rostlina - počátkem září

Co říci k pěstování? Je poněkud obtížnější než u O. spinosa, ale je zvládnutelné. Je důležité dodržovat několik zásad, bez kterých o rostliny můžeme s velkou pravděpodobností přijít. První je citlivost na pozdně podzimní plískanice, kdy mají rostliny tendence odehnívat od kořenů, což jsem si mohl „vyzkoušet“ hned první sezónu. Většinou lze takoto postiženou rostlinu zachránit odřezáním shnilých částí, a po zaschnutí zakořenit v jemně vlhkém písku, což se mi povedlo.

Nicméně je tu další komplikace, rostliny v zimě potřebují alespoň nějakou vláhu. Jsou silně závislé na tom, jak a kde rostliny pěstujeme, jinak většinou usychají, či se na jaře špatně probouzejí. Sám své rostliny občas v období největších mrazů zahazuji sněhem, ten pak v teplém období v netopeném skleníku roztaje a rostliny doplní vláhu. Přes sezónu srážky nevadí, a pokud se nejedná o dlouhotrvající deště, jdou rostlinám k duhu.

Obr. 3 - Mladá rostlina se „zimními“ listy uprostřed růžice

Samozřejmostí je umístění na plném slunci. Své rostliny jsem zasadil do poměrně výživného, ale propustného substrátu. Rychle tak přirůstají, avšak "ženou do květu", což lze vytušit dle velkého množství listů v růstových středech. Nicméně jsem během poměrně krátkého období kultivace svých několika rostlin zjistil ještě jeden podstatný fakt. Od zasazení do živinami bohatého substrátu jsem si sliboval velké množství odnoží, kterými bych rostlinu dále množil a šířil mezi pěstitele, jako to lze například u většiny druhů netřesků. Místo hojného odnožování všech pět velkých rostlin a mnohé další namožené z odnoží začaly bujně růst a koncem léta vyhnaly mohutná květenství. Ta, díky poněkud chladnějším podmínkám naší české kotliny oproti teplému podnebí šanghajskému, doposud nerozkvetla a rostliny bude nutno přemístit na teplejší bezmrazé místo.

Obr. 4 - Rostlina s mrazy zuboženým nedovyvinutým květenstvím

Všechny rostliny jsou téměř bez odnoží, takže mi v kultuře málem vyhynuly (orostachysy jsou monokarpické tj. kvetou jednou za život), z toho vyplývá, že pokud chceme rostliny v kultuře zdárně dlouhodobě udržet, napěstovat pěkné trsy, popř. vegetativně množit, je nutný sice propustný, ale i málo výživný substrát, aby rostliny místo živelného přirůstání raději odnožovaly (v tomto případě poměrně hojně!) a zbytečně se jim „nebouřily hormony“ a nevykvétaly. Tento jev je dobře známý i u forem Sempervivum arachnoideum, kdy mi z trsu 50 růžic živelně vyrostlých v živném substrátu naráz vykvetlo 49 z nich, a já pak zachraňoval a znovu napěstovával cenné sbírkové položky.

Nezbývá, než rostlinu doporučit k pěstování, je to jeden z nejkrásnějších mrazuvzdorných sukulentů, které znám.

Obr. 5 - Jiné rostliny s nevyvinutým květenstvím

Na závěr si vás dovoluji pozvat k návštěvě mého blogu hardysucculents.blogspot.com zaměřeného na vše kolem mrazuvzdorných sukulentů, okrajově také mrazuvzdorných kaktusů, dále tučnic či zajímavých skalniček, a také na cestování za rostlinami na jejich přírodní lokality. S pozdravem, Milan Hornát.