Bohužel ne, ze sbírky Libora Kunteho

Když jsem před nedávnem slíbil rodině, že si dovolenou dopřejeme v nějaké zajímavější destinaci, myslel jsem hned od počátku na fakt, aby se mi podařilo skloubit všechny zájmy – manželčino nevaření, zaručené chytání bronzu mých dcer a moje běhání po rostlinách. Jako ideální a cenově dostupné se z celé široké nabídky vyrýsovaly Kanárské ostrovy!

Přešťastná rodinka s tatínkem na výletě
za krásami sukulentních rostlin ostrova Tenerife

Je to relativně levné i při polopenzi (splněné přání Pavlíny). Zaručené jsou sluneční paprsky po celou dovolenou (slunící se dcery pod vrstvou ochranných krémů). A pro klid mé dušičky je zde řada původních sukulentních kytek. Ostatně o jejich počtu se může každý přesvědčit v téměř dokonalé monografii Plantas suculentas de las Islas Canarias (Joël Lodé), která vyšla v roce 2010, a která mi nesmírně pomohla v detailní orientaci. Ze sedmi ostrovů tvořících toto opěvované souostroví padla volba na Tenerife. Tento ostrov patří k druhově nejbohatším, ale je zde také řada zajímavých zahradnictví, botanická zahrada, Loro Park, Siam Park a nejedna pěstírna kaktusů…

Komplex moderních foliovníků

Vzhledem k časové tísni jsem se rozhodl při této první návštěvě podniknout exkurzi do dvou pěstíren ležících u městečka Güimar a Guasa. Nechci v tomto příspěvku zmiňovat všechny parametry zahrad, snad jen vypíchnu, že obě jsou vlastnictvím jednoho majitele a částečně jednoho spolupodílníka, přičemž obě dohromady čítají plochu větší než 40 hektarů!

Asi rok a čtvrt staré semenáčky parodií, mají šířku stonku přibližně 5 cm!

Svůj dnešní příspěvek chci věnovat pouze naší marné snaze s výsevy kaktusů – možná mnozí namítnete: „Proč marné, vždyť mě ty výsevy jdou naprosto skvěle“! Samozřejmě, že ano. Nikoho jsem se nechtěl dotknout, ale schválně posuďte sami…

Roční Ferocactus latispinus jsou opravdu pěkně narostlé…

Když jsem vstoupil do obřího foliového krytu, uchvátily mě statisíce semenáčků v nejrůznějších stádiích rozpěstování. Ovšem zcela šokující, mnohem a mnohem více než jejich počty, bylo jejich stáří resp. mládí! Na jmenovkách, které jsem záměrně přikládal k foceným semenáčkům je i datum výsevu!!! Sami si tedy udělejte představu, je-li na světě kousek spravedlnosti… Pro úplnost dodávám, že fotky jsem pořídil 28. a 30. června 2011.

Pětiměsíční „miminka“ Stenocereus sp.

Ten kdo dočetl až sem a stále má pocit, že o nic neběží a že i on je schopen za pomoci nejmodernějších technologií, chemie a zkušeností pěstovat semenáčky podobně rychle, musí nyní hodně zbystřit.

Tříleté semenáčky melokaktusů

Na posledním snímku jsou melokaktusy, jejichž semínka se nějakým způsobem přimíchala k semenům Gymnocalycium horstii, jemuž se na přílišném úpalu evidentně moc nedaří. Na tom by nebylo až tak nic divného, ale pozor!!! Ony „semenáčky“ s cefálii jsou staré tři roky. Na vysvětlenou mi sice bylo sděleno, že melokaktusy mají úžasný růstový potenciál, ale co je moc je prostě příliš…

Tak hodně sil a zdaru při pěstování semenáčků.
S potutelným úsměvem a dobrou náladou, Libor Kunte.
 

Text a foto: Libor Kunte
E-mail: kuntelibor(at)volny(dot)cz

 

(C)

zpět