|
Občas, když mi kvete něco zajímavého a chybí
mi druhá rostlina k opylení, tak jenom tak ze zvědavosti
experimentuji a cíleně a kontrolovaně zkouším, zda se
vytvoří plod s klíčivými semeny po opylení jiným druhem, ať
už blízce příbuzným nebo naopak nepříbuzným. Pak to
samozřejmě vyžaduje mnoho trpělivosti při čekání, zda něco
vůbec vyklíčí a co z toho vlastně bude. Teoreticky může
dojít k vytvoření hybridů anebo stimulaci blizny, která pak
může přijmout vlastní pyl.
Už v roce 1995 jsem si vytvořil i takový
vlastní hybridní Pragochamaecereus, který jsem si
označil jako Prago-ZJ-01. Byl to hybrid mezi kulturním
Echinopsis chamaecereus (Chamaecereus silvestrii)
a Echinopsis aurea od La Paz, Argentina (1994).
Z několika málo semen mi o rok později vyklíčila jediná
rostlinka, která ovšem rostla naprosto bez problémů,
vytvořila trsík a za pár let začala kvést krásnými
oranžovými květy. Pak kvetla každý rok bohatou násadou
květů, ale hlavně vydržela kvést vždy po celou sezónu, tj.
zhruba od dubna až do října.
Jak je vidět z fotografií, květy jsou stejné
jako u E. chamaecereus, zatímco tvar stonků i
charakter otrnění tvoří přechod mezi oběma rodiči. Stonky
nejsou tak hadovitě prodloužené jako u Echinopsis
chamaecereus, ale silnější a kratší. Otrnění je
výraznější a pichlavější než u Echinopsis chamaecereus.
Pak jsem odjel do ciziny a rostlina přežila mnoho let mezi
sklerokaktusy ve skleníku M. Hájka v Třemošné, než jsem si
ji vyzvedl zpět. Byla velice nenáročná a kupodivu také
celkem mrazuvzdorná. Zimu 2008-2009 přežila bez problémů
venku u jižní zdi domu. Zažila tehdy nejnižší teploty -15 °C
a také občasný sněhový poprašek. Následující sezónu (2009)
zase opakovaně a bohatě kvetla (viz fota). Zima 2009-2010 jí
však byla osudná a -18 °C pro ní už asi bylo příliš. Bohužel
jsem si neponechal stranou ani jedinou odnož, což bylo
neprozíravé. Nicméně jsem si v roce 2010 zase úmyslně něco
prokřížil, pár plodů a semen dozrálo, takže až bude čas, tak
to vyseji. Nezbývá než se opět obrnit trpělivostí a čekat,
zda vůbec a co z toho vyklíčí. Z přiložených fotek je
evidentní, že takové experimentování stojí za to.
Možná máte i Vy zajímavé fotky a
zkušenosti s vlastními kříženci. Podělte se s námi o ně.
Zlatko Janeba
|
