Rod Astrophytum – zářící šperky severního Mexika

V Německu existuje pracovní skupina pěstitelů tohoto rodu. Rod to sice počtem druhů není velký (viz http://www.cact.cz/noviny/2009/03/ABC_01.htm), ale kytky jsou to jak v přírodě, tak i ve sbírkách přímo bombasticky nádherné. A co je hlavní – nejsou pěstitelsky přehnaně náročné, takže je může pěstovat úplně každý zájemce.
 
Rozhodli jsme se, že v průběhu letošního roku založíme podobnou skupinu i v Česku a Slovensku, pokusíme se informace od německých přátel přejímat, překládat a publikovat na stránkách těchto novin. Budeme používat i vlastní zdroje, fotografie a informace. Pro tuto chvíli se podíváme spolu s Gřegořem Matuszewským na lokality Astrophytum senile.

Zkrácený výňatek z deníku Grzegorze Matuszewského – viz jeho web http://www.kaktusymeksyku.pl/:

07.11. 2002 čtvrtek – hotel v Parrasu
Hotel, kde jsme se ubytovali, nezasluhoval si název hotel. Teplá voda žádná, lůžka vyrobená z betonu. Pro takové ubytování je škoda peněz, ten samý luxus máme pod širým nebem. Vyjeli jsme z Parrasu na západ. Pár kilometrů po pravé straně míjíme nevysokou horu. Tady se vyskytují:

Coryphantha delaetiana „gladiispina” GM608 – jedna s květem

Echinocactus horizontalonius GM 609

Echinocereus stramineus GM 610

Echinocereus enneacanthus

také Mammillaria meiacantha, Hamatocactus hamatacanthus, Glandulicactus uncinatus

a Thelocactus bicolor GM611.

Pokračujeme po prašce směr Viesca a zastavujeme před vískou Ejido El Amparo, lezeme na skalnatý svah čnící po pravé straně cesty.

Z vísky k nám přiběhly děti a křičí, že není dovoleny tudy chodit. Trochu bonbonů je rychle uklidňuje a my pokračujeme vzhůru.

Coryphantha difficilis GM613

Escobaria strobiliformis GM614 s nezvykle červeným květem, dávám ji pracovní jméno ssp. polonica n.n.

Ariocarpus lloydii GM615.1

Epithelantha greggii

Astrophytum senile GM 615.2 Ejido El Amparo. (Dříve tu byla železniční stanice se jménem Villa Real, na mapě je dnes stejné místo pojmenováno La Peňa)

Nyní vjíždíme do roviny suché naplavené laguny Viesca a míříme do hor Sierra Zavaleta, po cestách necestách jsme se přiblížili ke skalám, kde jsme našli: Thelocactus bicolor ssp. bolansis GM616, Echinocereus stramineus GM617, Escobaria strobiliformis GM618 a w lagunie Coryphantha macromeris GM620. Jedeme podél Sierra Zavaleta na východ. V naplavené laguně vidíme Coryphantha macromeris, zatímco na skalách rostou:

Lophophora fricii GM621, jedna zakvetla poté, co byla urychlena pod plastovou lahví od minerálky.

Astrophytum coahuilense GM620.1

Hamatocactus hamatacanthus GM620.2

Rychle se stmívá, zapalujeme na rovině pod kopci ohýnek, což nezabránilo mimořádně čilým komárům, aby nás neobtěžovali celou noc.

08.11. 2002 pátek – Sierra Zavaleta
Loučíme se se Sierra Zavaleta i s krvežíznivými komáry, abychom navštívili tajemné kopce Sierra Australia. Před tím projíždíme velkou plochou lagunu de Meyran. Zastavují nás tu červené květy vyrůstající přímo z bláta, to kvetou:

Ariocarpus kotschoubeyanus v. macdovellii GM626.1,

mimo nich tu potkáváme i Mammillaria heyderi GM625, Echinocactus horizontalonius, Coryphantha difficilis GM626.

Zastavujeme u prvních skalnatých svahů, kde nacházíme pouze: Echinocactus horizontalonius GM627, pak též Epithelantha greggii GM628
Pak ale vidíme překrásné:

Astrophytum senile v. aureum GM629.2 s pěkně pokroucenými trny,

dále Coryphantha pseudoechinus GM629 i Escobaria strobiliformis. Za osadou Estanque de Leon, na skalách vidíme červenokvetoucí

Ariocarpus fissuratus v. intermedius GM 629.1

pak i Coryphantha pseudoechinus a Echinocereus stramineus GM 629.3.

Nyní vynechávám z deníku Gřegoře sobotu, a pokračuji dalším dnem, kdy výprava narazila na rostlinu, kterou jsme při dalších cestách marně hledali. Pokud náhodou někdo z čtenářů má tyto rostliny a mohl by postrádat semenáček nebo semínko, byl bych mu neskonale vděčný!

10.11. 2002 niedziela – Rancho Tanquito
Ráno jsme se rozloučili s obyvateli ranče – s jezdci, stádem koz i pasteveckými psy a nastoupili jsme na zpáteční cestu. Projížděli jsme údolím a na kamenité strání jsme se zdrželi ještě u nevelké populace Astrophytum senile v. aureum, jejichž trny byly tak silné a ostré, že by mohly propíchnout i dlaň.

Astrophytum senile v. aureum GM635

Tímto obrázkem přenádherné rostliny končím výňatek z Gřegořova deníku s přáním,
abych onu populaci nádherných rostlin ještě někdy uviděl.

Jsou i další dvě místa, která mne hodně iritují
– přítel Josef Bušek viděl podobné rostliny poblíž velkého města San Pedro – viz obrázek:

Astrophytum capricorne var. ?, nález skupiny německých kaktusářů, jejímž členem byl i u Mnichova žijící vynikající kaktusář Josef Bušek

No a třetím místem je okolí místa Bajio de Ahichila (asi 30 km na jih od Viesca), kde by se měla vyskytovat nejjižnější forma A. capricorne var. senile. Pokud v těchto místech někdo byl, nebo se do oněch oblastí chystá, byl bych vděčný za jakékoliv informace, obrázky, neřku-li semínko.