 |
| Obr. č. 1 - Jaroslav Bittman
mezi „svými“ |
Čas mezi sukulenty ubíhá zatraceně rychle, protože je
pestrý i naplněný prací, která nás baví a vnitřně obohacuje. Jaroslav Bittman
mezi kaktusy a sukulenty strávil více času než kdokoliv z nás. Život pod sklem
ho pořád baví, a zdá se, že mu jde k duhu. Je neustále v pohybu, a mezi svými
milovanými rostlinami, takže nemá čas přemýšlet o problémech, trápících většinu
jeho vrstevníků. Pan zahradník Bittman je optimista, a má zelené ruce, což je
dobrý základ pro činnost, která se stala jeho celoživotní náplní. 15. dubna 2011
oslavil Jaroslav Bittman osmdesátiny!
 |
| Obr. č. 2 - V Dymokurech
„nahoře“, kde bývala vždy uložena jeho kaktusová
a sukulentní sbírka |
Od chvíle kdy jsme se poprvé potkali se ke mně choval jako ke
kolegovi. Chová se tak ke každému, kdo projeví o sukulenty zájem, a vůbec při
tom nerozhoduje jeho věk nebo léta zkušeností s jejich pěstováním. Pěstitelské
zkušenosti rozdává, a nezdráhá se je ani přijímat. Je neustále otevřený všemu
novému, co pěstování sukulentů přináší. Přitom však zůstává věrný rostlinám, s
nimiž kdysi dávno začínal. Tím jsem se od něj nakazil, a budu mu za to navždy
vděčný.
 |
| Obr. č. 3 - Pohled „shora“
dolů na část zdejšího sukulentního království |
Při nesčetných rozhovorech s ním jsem pochopil jeho pěstitelskou
filozofii, a tak trochu ji od něj převzal. Řekl mi jednou, že sukulentní svět je
plný všelijakých novinek, mnohdy i docela hezkých, ale že za chvíli nebude nikdo
pěstovat „kytky pro lidi“. Přesně jsem tehdy cítil, co tím měl na mysli, už
proto, že jsme zrovna takovými rostlinami byli obklopeni ze všech stran. Díky
němu jsem začal nacházet krásu v obyčejnosti, a vydal se na cestu zpátky k
rostlinám svých vlastních začátků. Ty zde zůstávají především díky lidem jako
Jaroslav Bittman, navzdory všem módním vlnám, které se přes ně za ta léta
převalily.
 |
| Obr. č. 4 - Na splétání
starých kmenů Portulacaria afra není
v Dymokurech nikdy pozdě |
Taky jsem si osvojil jeho heslo „nebát se a řezat“. A odkoukal
od něj, jak to dělá, že rány na kytkách se tak rychle zacelují a rostliny se nám
zakrátko mění před očima k nepoznání. Že jedna rostlina může mít tisíc podob!
Také jsem díky němu pochopil, že sukulenty potřebují hodně vody, pokud jim ji
samozřejmě dáváme ve správný čas a dostanou k ní i odpovídající množství
slunečních paprsků. Dlouho jsem se tomu zdráhal uvěřit, protože v odborných
knihách bylo psáno něco úplně jiného. Chtěl jsem ale mít rostliny stejně
vitální, barevné a krásné, jako byly vždycky ty jeho, a tak jsem to jednou
zkusil. Došel jsem ke zjištění, že zkušenosti opravdového zahradníka jsou pro
mne mnohem cennější než všechny knihy světa dohromady!
 |
| Obr. č. 5 - J. Bittman a
Ferocactus diguetii
na mexickém ostrůvku Santa Catalina |
Již ve zralejším věku se pan Bittman dostal do končin, o nichž
dlouho snil, a mohl tak v přirozeném prostředí spatřit rostliny, jimž zasvětil
celý svůj dosavadní život. Nepotřeboval už tam pochopit jejich potřeby, to už
měl v době svých cest dávno někde hluboko pod kůží. Mohl je ale vidět v celé
jejich přirozenosti, kterou sebevětší péče ve skleníku nenahradí, a radovat se z
pouhého pohledu na ně v prostředí, kam skutečně patří! Když se vrátil z Peru,
vyprávěl mi jak náramně si tam odpočinul. Udiveně jsem nad tím kroutil hlavou,
ale pointa vyzněla zcela prozaicky. Brzy se tam stmívalo, a tak ulehl sotva se
vrátil z přírody, zatímco tady u nás se v životě tak dobře a vydatně nevyspal!
„Tady musíte pořád na něco myslet, tam si necháte o kytkách jen zdát!“ říkal mi
tehdy.
 |
| Obr. č. 6 - Kaktusy na
posvátné mexické půdě ho ještě pořád dostanou do kolen |
Ptal jsem se ho jindy, jestli se zase někam chystá. Kroutil
hlavou a říkal, že už má své roky, takže asi už ne. A pak jsem spatřil
fotografie z výpravy českých kaktusářů do pustin mexického poloostrova Baja
California, a pan zahradník Bittman mezi nimi samozřejmě nechyběl! A myslím že
navzdory věku byl na pobyt v podobných končinách připraven jako málokdo druhý,
byť o generaci či dvě mladší! V dymokurských sklenících bývá totiž často větší
peklo než v nějakém Mexiku, a pan zahradník Bittman se tam pohybuje v takové
pohodě a formě, že mu lze jenom závidět!
 |
| Obr. č. 7 - Jako správný
chlap v L. A. |
Dal mi za ta léta mnoho, a nic za to nechtěl! Ukázal mi cestu,
po níž jsem se vydal. Ta jeho je vydlážděna poctivou prací, a lemovaná tisíci
nádherných rostlin, dělajících dnes radost za okny domácností lidem po celé naší
vlasti. Jeho dary hmotné i nehmotné jsem rád přijímal, a nyní je ten správný čas
znovu poděkovat. Snad mohu i za ostatní „kluky“ od kytek popřát pevné zdraví a
neustálou radost z rostlin, které se staly součástí jeho života! Tu číslovku
„80“ ať bere jen jako nápis na patníku, stojícím u té jeho nesmírně pestré
sukulentářské a kaktusářské cesty životem. A na jejím pokračování pevný krok!
 |
| Obr. č. 8 - Nad sukulenty
společně pokaždé trávíme příjemné chvíle |
|
