 |
|
Hřeben Sacramento
Mnts. |
Jižní Nové Mexiko bylo v geologické
minulosti několikráte zalito pravěkým mořem, po němž tu
zbyly mocné usazeniny vápence. Horský hřeben východně od
města Alamogordo je typickým příkladem vápencového pohoří.
 |
|
Sacramento Mnts. |
Jeho východní strana pozvolna klesá do plání
Llano Estacado, které popsal Karel May v knihách o
Vinnetouovi a Old Shatterhandovi. Západní strana pohoří
klesá příkrým zlomem do Tularoské pánve známé vzácnou
geologickou raritou bílých písků, které jsou tvořeny bílými
krystaly navátého sádrovce.
Vrchol hřebene Sacramento Mnts. je porostlý
borovicovým lesem dominovaným borovicí těžkou (Pinus
ponderosa) a douglasovou jedlí (Pseudotsuga menziesii).
Nejvyšší místa s dostatečným množstvím srážek umožňují i
existenci smrku Engelmannova (Picea engelmannii).
Srážky jsou odváděny mnoha drobnými potoky, které v měkkém
vápencovém podloží vyerodovaly boční kaňony. Jedním z nich
je Dog Canyon (Psí kaňon), který ústí na západní straně hor
do Tularoské pánve.
Kromě horských hřebenů zde panují pouštní
podmínky, to znamená, že roční úhrn srážek nepřesahuje 25 cm
a většinu roku zde svítí horké jižní slunce. Tato oblast
spadá do největší pouště Severoamerického kontinentu –
Chihuahua. Údolí Dog Canyon je lemováno strmými bočními
úbočími, které sem spadají pod úhlem 30-60°. Povrch je
většinou skalnatý s písčitými půdami, které se staly domovem
četných kaktusových druhů.
 |
|
Echinocactus
horizonthalonius |
Z jihovýchodu sem zasahuje Epithelantha
micromeris, ze západu Mammillaria grahamii (syn.
microcarpa), četný je zde i typický pro většinu
pouště Chihuahua.
 |
|
Echinocactus
horizonthalonius |
Echinocereusy jsou zastoupeny
Echinocereus dasyacanthus (syn. E. pectinatus
var. neomexicanus), Echinocereus stramineus (E.
enneacanthus var. stramineus) a okruhem
Echinocereus triglochidiatus var. neomexicanus (E.
coccineus). I zde se setkáme s jejich přírodními
hybridy, které nám připomenou pohoří Jarilla Mnts. od osady
Orogrande, NM, které je jejich hybridy pověstné a zmatou i
ty největší odborníky na tento rod.
Escobaria strobiliformis ( syn. E.
tuberculosa) se na první pohled podobá vzácnější
Escobaria villardii. Rostou tu vedle sebe, někdy by se
však dalo říci, že E. villardii vyhledává zastíněná
místa nebo stráně obrácené k severu. Liší se od sebe hlavně
barvou plodů, které u E. villardii zůstávají i po
uzrání zelené, zatímco u E. strobiliformis záhy
zčervenají. E. villardii rovněž neztrácí trny na
spodních areolách a jeví se hustěji otrněna.
Glandulicactus uncinatus var.
wrightii tu lze najít jen vzácně relativně k četnosti
ostatních druhů. Z ostatních suchomilných a sukulentních
rostlin jsou tu bohatě zastoupeny Yucca torrey,
Dasilirion wheeleri a Focqueria splendens,
které dodávají místu typický pouštní vzhled.
Nejlepší období pro návštěvu je měsíc duben,
kdy je většina druhů v plném květu. V pozdním srpnu a září
zde však zastihneme rostliny stále v plné kráse, neboť
jejich těla jsou napita vodou po letním bouřkovém období,
které sem přichází počátkem léta od Mexického zálivu.
 |
