Na návštěvě u Luboše Hojného

Obr. č. 1 - Luboš Hojný při „výrobě“ semen svých oblíbených unkarin

Naše první jarní cesta za sukulenty má v posledních letech pokaždé stejný cíl. Na počátku dubna se ocitneme v sukulentářském království Luboše Hojného na samém okraji Dvora Králové nad Labem, sestávajícím se z malého domku, který je všude vůkol obehnaný makrolonem. Panuje zde nenapodobitelná domácká atmosféra, takže aklimatizace mi nikdy netrvá déle než dvacet vteřin. Zatímco se vaří voda na kafe, vydávám na dobrodružnou pátrací misi do sukulentní džungle, v níž roste tolik vzácností a v takovém množství, že člověk najednou začne pochybovat, zda je jejich pěstování opravdu tak složité jak bývá kolikrát psáno v odborné literatuře.

Obr. č. 2 - Račte vstoupit do sukulentní džungle

Navštívil jsem spoustu krásných sbírek a potkal na cestách za sukulenty řadu zajímavých a dobrých lidí, ale jenom u Luboše Hojného jsem poznal ten zvláštní pocit okamžité ztráty ostychu a  posledního zbytku nepřirozenosti. Cítím se tu doma. Nic zde nemá svůj pevný řád (v tom je to u nás podobné), ale všude kolem jsou vidět stovky hodin pilné práce, kterou musel předtím někdo udělat. Co by jiného stresovalo nebo vytočilo k nepříčetnosti, to Luboše nechává naprosto klidným, a ani na okamžik mu nesebere věčný úsměv z tváře. To mu závidím mnohem víc než jeho zelené ruce, díky nimž mu jde všechno tak nějak samo.

Obr. č. 3 - Euforbie živelně rostoucí u kmene Adenium obesum

S čím se my ostatní často trápíme, to u Luboše roste jen tak mimoděk třeba někde v koutě květináče u docela jiné rostliny, a také tam vesele kvete a plodí! Tou jeho džunglí můžete procházet stokrát, a přece při další cestě objevíte něco úplně nového a naprosto fascinujícího. K Lubošovi jezdíme každý rok několikrát, a  jsou to pro mne pokaždé nesmírně vzácné chvíle. Odtud se prostě nedá vracet ve špatné náladě!

Obr. č. 4 - Obří Testudinaria (Dioscorea) elephantipes v Lubošově obýváku

Tam kde stála naposledy stovka vzácných euforbií naleznu při další návštěvě třeba dvě stovky ještě vzácnějších. Málokdy najdu cokoliv z předchozí návštěvy přesně na svém místě. Všechno je u něj v neustálém pohybu, pořád se tam zkrátka něco děje, jak říkává s oblibou Miroslav Donutil. Lidé od sukulentů sem přicházejí většinou pro rostliny, nebo jen tak na kus řeči a kafe, a všichni se pak mezi sebou baví i o těch nejvšednějších věcech, jakoby se znali už léta. Neřeší se odkud sem kdo přijel a proč vlastně? Je to opravdové sukulentářské sanatorium! A navíc se tu dají koupit nádherné rostliny za velice přijatelné ceny! Když se Luboše zeptám kolik stojí ta která kytka, odpoví mi obvykle otázkou „A kolik dáš?“ O cenách ale nikdy nesmlouváme. Jsou tak dobré, že není třeba!

Obr. č. 5 - „Kolik dáš?“

Lubošovou mistrovskou disciplínou jsou výsevy! Klíčí mu co jinému vzdoruje, a tak není divu, že výsevy adénií nebo pachypodií i květináče s již přepíchanými semenáčky bývají husté jako travní porost ve velikonočních miskách. Hranaté květináče 10x10 cm Luboš nazývá „krabky“. Odvezl jsem si jich kdysi pár domů, rozsadil jejich obsah a hýčkal si rostliny jak jen to šlo. Při další návštěvě jsem smutně porovnával výsledky svého úsilí s Lubošovými rostlinami dvojnásobné velikosti. Má zkrátka dobrou vodu, ale hlavně s ní nikdy moc nešetří!

Obr. č. 6 - Vězení pro sukulenty, střílející semena

Velkou část semen má Luboš z vlastní produkce. Pastičky na ty neposlušné naleznete při procházení skleníky na každém kroku. Menší rostliny se střílejícími semeníky umisťuje rovnou do vzdušných kukaní. Na jejich místě ale už při další návštěvě vidím rozestavěná terária. Luboš ani v tomto ohledu není troškař. Budou v nich prý varani! Jeho výsevní království je bombastická záležitost! Nechápu, kdy to všechno stíhá! Ačkoliv se nezdá, musí být neuvěřitelně pracovitý. To myslím smrtelně vážně, ačkoliv jsem ho ještě nikdy pracovat neviděl!

Obr. č. 7 - Nádherné květy voskovky

Voskovky patří do Lubošova království už zcela neodmyslitelně. Jejich převisy jsou všudypřítomné, a než si zvyknu, zpočátku se mi jejich větve při procházení uličkami často zaplétají do vlasů (co má říkat Luboš?). Pokaždé některá zˆ nich kvete, a kdo zná jen tu notoricky známou carnosu, užasne tady nad rozmanitostí jejich květů. Příroda je mocná čarodějka a Luboš Hojný jejím zdatným pomocníkem!

Obr. č. 8 - Zářivé květy Uncarina grandidieri

Jsme s Lubošem stejná „krevní skupina“, možná i proto, že jsme se oba narodili ve stejný den, jen Luboš o osm let později! Moje manželka Ivana tvrdí, že onoho dubnového dne se zřejmě rodili samí bordeláři! Na Luboše ale samozřejmě nedá dopustit, a jezdí k němu se stejným nadšením a radostí jako já! Každý člověk od sukulentů by měl mít alespoň jedno takové místo. Věřte, že to moc pomáhá!

Obr. č. 9 - Luboš Hojný a Dorstenia gigas

V posledních letech se Lubošovi splnil jeho velký sen, a navštívil hned několikrát sukulentní ráj zvaný Sokotra. Slovo Sokotra je od té doby kouzelným zaklínadlem a zároveň klíčem do jeho duše. Stačí vyslovit název onoho ostrova, Luboš okamžitě zanechává své dosavadní činnosti a se zvláštním výrazem v očích a nevšedním zaujetím začne vyprávět příhody z toho zvláštního a magického kousku země, a barvitě popisuje krásy zdejší naprosto unikátní přírody. Turisté tam běžně nejezdí, což je ostatně jedinou zárukou, že vše zůstane i nadále jaké je. A najednou s překvapením zjišťuji, že úplně stejně jako rostliny, kvůli nimž se na Sokotru původně vydal, ho zajímají obyvatelé ostrova. Dokonce bych řekl, že Luboš v Sokotře konečně nalezl místo, kam skutečně patří! Jeho svět se báječně doplňuje s životní filozofií tamních obyvatel! V poslední únorový den by měl o rostlinách a lidech ostrova Sokotra vyprávět jihlavským kaktusářům. Už se na to moc těším!

Obr. č. 10 - Luboš marně hledající stín stromů

Nečekejte výčet pěstovaných druhů, ani největších Lubošových pěstitelských úspěchů. To první se mění rychleji než aprílové počasí, a svými úspěchy se Luboš zásadně nechlubí (pouze je někdy jako samozřejmost konstatuje). Co jsem vám v předchozích řádcích popisoval se prostě musí vidět a zažít. Teprve pak zjistíte, o čem jsem tentokrát vlastně psal!

Obr. č. 11 - S kamarádem ruku v ruce na jemenský způsob!