 |
|
Obr. 1 - Mammillaria saboae subsp. roczekii - roubovaná rostlina
označená studijním číslem PP 1458 |
Vedro
jako v pekle, teploměr ukazuje čtyřicítku. Vracíme se zpět na Durango,
odbočujeme doprava na El Carmen. V dálce a výšce jsou z mračen vidět
šikmé šedivé čmouhy, které však mezi mraky a kopci mizí. Je to déšť,
prší, kapky se ale odpaří, než dopadnou na zem, takže vlastně neprší.
Člověk se tomu už ani nediví, co má chudák voda v tom vedru dělat
jiného?
 |
|
Obr. 2 - Řídce po krajině jsou roztroušené
dekorativní růžice Agave schidigera Lem. |
Noční
tábor budujeme na travnatém břehu širokého koryta vyschlého potoka,
mezi vysokými keři opuncií. K večeři jsou skvělá vejce na cibulce a
slanině. S pivečkem Modelo posedáváme okolo ohýnku, kousek vedle prašné
cesty, jež se začíná zdvihat vzhůru do kopců. Tudy ráno pojedeme k cíli
naší cesty – ke krásce jménem Mammillaria saboae subsp. roczekii Rischer et Krüger. Kéž by se také objevil nějaký kvítek…
 |
|
Obr. 3a, 3b - Agave durangensis Gentry vynikají ostny na okrajích listů se
zajímavou kresbou na spodní straně a hrozivě vypadající, vzhůru trčící špicí. |
Takto
nám ten krásný večer a přípravu na neméně krásné ráno připomíná zápis v
deníku expedice. Ráno, poté co jsme popili vonící kávičku, vyrazili
jsme vzhůru a po 6 km stoupající cesty zastavili náš multivan ve výšce
2300 nad mořem, na místě, které nám označil přístroj GPS. Šipka ukazuje
vzdálenost 350 m, v cestě je ale hluboká strž, kterou
obcházíme. Cesta na vrcholek se tak o nějaké dva kilometry
prodlužuje.
 |
|
Obr. 4a, 4b - Hluboký kaňon jsme museli zdlouhavě obcházet. |
Dobře,
že máme souřadnice, kytičky nekvetou, a jsou tak téměř neviditelné.
Když kvetou, jsou na dálku vidět kolonie desítek zářivě červených
květů, nyní se ale hledají jen velmi těžko, každý nález je provázen
nelíčenou radostí a vítězným pokřikem.
 |
|
Obr. 5 - Drobné rostlinky Mammillaria saboae subsp. roczekii
jsou k nalezení až z hlubokého předklonu |
I
v době vegetace, kdy jsou rostliny docela napité jako právě v době naší
přítomnosti, jsou maličké rostlinky ukryté v trávě, v době sucha se pak
natolik smršťují, až se zatahují pod úroveň terénu. Po návratu zpět k
autu na cestu zjišťujeme, že stejné kytičky rostou jen tři kroky od
zaparkovaného auta. Námahy však nelitujeme, procházka to byla skutečně,
i přes panující horko, velmi příjemná.
 |
|
Obr. 6a, 6b - Mammillaria saboae subsp. roczekii. Tentokrát byly docela napité,
s tělem vysunutým nad úroveň terénu. |
Tato
vzácná miniaturka je mezi pěstiteli velmi hledaná. Není divu, na našem
trhu není dlouho. Teprve roku 2002 ji nalezli němečtí kaktusáři,
manželé Martina a Andreas Ohrovi a Bern Roczek, po kterém tato rostlina
byla pojmenována. Patří do oblíbeného komplexu Mammillaria saboae, kam
mimo nominátní poddruh saboae patří zde popisovaná subsp. roczekii,
subsp. goldii a droboučká, trsovitě rostoucí subsp. haudeana.
 |
|
Obr. 7 - Místy jsme nalezli celé skupinky Mammillaria saboae subsp. roczekii.
Zde jsou přikrmované rozpadlým kravským lejnem. |
Subspecie goldii je jistě k subsp. roczekii
nejblíže, liší se o něco robustnějším stonkem, masivnějšími bradavkami
a menším počtem trnů v areole (okolo 24 trnů, zatímco subsp. goldii
40 i více). Všechny subspecie jsou ovšem mezi pěstiteli mimořádně
oblíbené nejen pro nepatrné nároky na místo ve sbírce, ale i pro svou
ochotu ke kvetení. Protože se pěstují častěji roubované, vytvářejí i
větší množství stonků, takže na jaře pěstitele překvapí množstvím
zářivě červených, v poměru k velikosti stonku širokých květů, které
často pod sebou celou rostlinu skryjí.
 |
|
Obr. 8a, 8b - Echinocereus adustus subsp. roemerianus
má většinou zlatavé až hnědé otrnění |
Díky
množství pylu se snadno sprašují a do roka vytvářejí plody, které
zůstávají skryty uvnitř těla, takže jejich přítomnost zjistíme jednak
podle zaschlého zbytku květu, jednak podle toho, že areoly v místě
plodu jsou poněkud od sebe oddálené a semena objevíme až po odškrábnutí
„nahnědlé pokličky“. Semínka pak musíme z váčku uvnitř těla velmi
opatrně jehlou nebo jemnou pinzetkou vytáhnout tak, aby nedošlo k
poranění pletiva s možností rychlé infekce a úhynu celé rostliny.
 |
|
Obr. 9 - Echinocereus adustus subsp. roemerianus |
Nelze
jinak, něž se zmínit i o dalším skvostu, který na stejné lokalitě
roste. Je to nádherně divoce vytrněný a stejně nádherně kvetoucí Echinocereus adustus subsp. roemerianus (nalezen r. 1998 německým cestovatelem Römerem a na jeho počest r. 2003 popsán německým znalcem rodu Echinocereus, panem Wernerem Rischerem). Tento kaktus se hledá jistě snadněji než droboučká Mammillaria,
však se také vyskytuje na mnohem širším areálu. Roste v kamenitých
formacích s poměrně hlubokými, na humus bohatými půdami, obývá pozvolné
stráně pastvin s řídce rozvolněnými porosty keřů. Nutno dodat, že v
době naší přítomnosti rostliny díky svým květům vpravdě nešly
přehlédnout.
 |
|
Obr. 10 - Echinocereus adustus subsp. roemerianus.
Najdou se ovšem i rostliny šedo- až černotrné. |
Tento
echinocereus ve sbírkách není ještě rozšířen, ale pro atraktivitu svých
trnů i květů si cestu do našich kolekcí jistě rychle nalezne. Jeho
pěstování je také, na rozdíl od M. saboae subsp. roczekii
mnohem snadnější, roubování není zapotřebí. Na lokalitě v létě stoupají
teploty i ke čtyřicítkám, zatímco řídká zimní minima mohou klesnout i k
pěti stupňům pod nulu, tomu je třeba přizpůsobit pěstování, v létě plné
slunce, v zimě chladné zimování při teplotách do 10 °C.
 |
|
Obr. 11 - V okolí roste i Mammillaria papasquiarensis,
někteří autoři ji řadí jako synonymum k M. grusonii. |
|
