 |
Obr. 1 - Ríša
Kalaš a Zlatko Janeba… Ríša se zbytkem kávy z OXXO |
Stalo se na Plzeňsku mnoho let „tomu na
zad“. V jedné rodině. Jednomu mladému muži s lehkou
retardací. Při rodinné sešlosti u příležitosti pohřbu. Kávu
miloval, neměl jí ale často. Pamatoval si však, že nejvíce
jí je právě při pohřbu. Kouknul na svojí sestru a prohlásil:
„Kdyby tak naše Máňa chcípla, to by bylo kafeteho“.
 |
Obr. 2 - OXXO…
spása nebo záhuba? |
Jistě uznáte, že po odvyprávění takovéhoto
příběhu jsme na expedici pití kávy neřekli jinak něž:
„chcípnout Máňu“. Kafe a Mexiko, to ale nejde zrovna moc
dohromady. Jsem v tomto směru trochu zmlsaný a Zlatko s
Ríšou evidentně také. Instantní slabá káva, která je tu
všude k dostání, je jedním z posledních řešení, jak
uspokojit tuto potřebu. Zkrátka trpěli jsme jako zvířata.
 |
Obr. 3 -
Vzadu na dně Canyon de Huasteca by si s přípravou
kávy
poradil jen Jirka Krechovský |
Občas to dosáhlo takových rozměrů, že
někteří z nás se dočasně pomátli na rozumu a dávali si ještě
větší „svinstvo“ do kelímku na čerpací stanici. Mělo to
různé názvy jako capuccino a tak podobně, ale obsah nemělo
cenu komentovat. Pamatuji se slzou v oku na Jirku
Krechovského, který si vozil svojí vlastní kávu. Moudrý to
muž.
 |
Obr. 4 -
Méďa má rozum, pije pivo |
PS: snad mi Ríša promine, že vyprávím jeho příběh.
|
