 |
|
Idyla na konci února |
Už leden mi přišel urputně dlouhý a krutý a to nejen
proto, že má jedenatřicet dní.
V zajetí této filozofie by musel být únor nejmilejším
zimním měsícem, protože má jen neskutečných 28 dní. Opak
je pravdou – únor stojí ještě víc za vyliž kapsu než ten
předlouhý leden.
Do toho všeho přicházejí vědci z NASA s teorií
zkrácení dne o 1,26 mikrosekundy v důsledku vychýlení
zemské osy chilským zemětřesením až o 8 cm, když se úhel
vychýlení změnil o 1,7 tisícin úhlové vteřiny. Sám jsem
udiven, jak mě tato závažná informace nechává klidným!
Propočítám-li o kolik wattů elektrické energie prosvítím
za dalších cca 30 let navíc důsledkem prodloužené tmy,
dojdu jistě k nějakému zásadnímu číslu (zhruba 20 až 30
Wattů) a stejně jsem v klidu – nemohu se totiž tma netma
dočkat jara.
 |
|
Vrt v anglickém trávníku |
Dnes jsem se vrátil odpoledne domů a čekalo na mě
překvapení. Na zahradu vtrhli vrtáci! Je to takový druh
škůdce, který napáchá neskutečné svinstvo, ale ve finiši
je za ním vidět kus práce ve formě vrtu naplněného
kvalitní vodou.
 |
|
Dílo zkázy s nejistým výsledkem |
Ovšem to co předchází této skvostné vymoženosti je
nepředstavitelný bordel, který by po sobě nezanechalo
ani stohlavé stádo divých sviní doprovázené dalšími
příbuznými.
 |
|
Spokojený hydrogeolog |
Jediné co nás posouvá k jaru jsou výsevy – a že se
jim letos poměrně daří snad dokumentují dvě fotografie
kaktusů a agáví. Po dnešku nemám příliš sil na komentář
a tak jen pár fotografií s přáním krátkého nástupu jara.
Už aby to bylo, herdek!
 |
|
Alespoň, že se daří výsevům kaktusů... |
 |
|
…a agáví |
S úctou jaro vyhlížející
Libor Kunte |
