Leden je skoro tím nejhorším, co může sukulentáře během roku
potkat. Ještě že má sukulenty, které i v tomto nevlídném
čase kvetou a snaží se ze všech sil vypadat alespoň trochu k
světu bez ohledu na dění venku za okny skleníku. Jako třeba
Senecio barbertonicus, které Holanďané překřtili na
Senecio „Himalaya“. Jak příznačné pro letošní způsob zimy!
 |
Obr. 1 - Nakvétající Senecio
barbertonicus |
Pro některé sukulenty je naše zima dokonce
hlavním růstovým obdobím, ale ráda by jich rostla v tomto
pošmourném čase většina. Sukulentář je tu od toho, aby se
jim v tom nejrůznějšími prostředky snažil zabránit. Vody jim
proto dávám maličko, jen abych doplnil její úbytek v
pletivech a kytky nezačaly růst. Zalévám bez ohledu na
počasí, protože teplota ve skleníku je plus mínus tři stupně
stále stejná. Paradoxně tak nejvíce vody rostliny dostanou
ve chvílích, kdy venku svítí sluníčko a mrzne jen praští.
 |
Obr. 2 - Echeveria 'Doris
Taylor' v zimním kožíšku |
Nejelegantněji snášejí českou zimu už
tradičně mexické echeverie. Dokonce bych řekl, že díky
dlouhým vodním půstům jsou i mnohem krásnější než uprostřed
léta. V boji se suchem obětují část starších listů, z nichž
se voda i s živinami postupně přečerpá do těch mladých
uprostřed růžice. Při tom ještě většina z nich začíná právě
v lednu vytvářet zárodky budoucích květních stvolů, a
některé už dokonce vykvétají. Letošní lednovou královnou
u nás byla zcela nepochybně Echeveria carnicolor, která se
na kvetení také postupně připravovala už od loňského srpna!
 |
Obr. 3 - Echeveria carnicolor
letos rozkvetla v půli ledna |
Když má náladu, vykvete i naše stará
tlustice. Protože letos náladu měla, jakmile se venku
alespoň trochu oteplilo a já sklidil sníh před vchodem do
skleníku, snesl jsem ji po schodech dolů a vyfotil se s ní.
Říká se, že když člověka po padesátce zrána nic nebolí, je
mrtvej. Stěhování mé oblíbené rostliny spolu s úklidem sněhu
mne utvrdilo v přesvědčení, že jsem pořád ještě ve hře!
 |
Obr. 4 - Naše stará tlustice
otevřela květy hned na počátku roku |
Pro další léta si ale pěstuji také menší
druhy tlustic, které i z těch strmých schodů přestěhuju bez
zadýchání určitě ještě nějaký ten rok. A kvetou přitom
stejně hezky! Letos v lednu byla ve skleníku zcela
nepřehlédnutelná Crassula orbicularis ssp.
rosularis.
 |
Obr. 5 - Crassula
orbicularis ssp. rosularis |
Přes nepříznivé podmínky ve skleníku tam i v
lednu pracuji. Především přesazuji, ale také množím. V létě
jde sice řízkování a zakořeňování rychleji a lépe, ale zase
nebývá ani zdaleka tolik času co teď! Sukulenty obyčejné,
které my pěstujeme především, spolehlivě koření i v zimě
(5-12°C), jenom jim to o trochu déle trvá.
 |
Obr. 6 - Čerstvě zakořeněný
vrchol Kalanchoe thyrsifolia |
Při práci se nechám docela rád rozptylovat
nádhernými květy „zelených parašutistů“ rodu Bryophyllum
(Kalanchoe), které většina pěstitelů považuje za
obtížný plevel a hubí je na potkání. Připravují se tak o
docela hezké zimní květy, nemyslíte?
 |
Obr. 7 - Květy rodu Bryophyllum
bývají v lednu už tradicí |
Leden je pro sukulentáře měsíc nesnesitelně
dlouhý a jaro stále ještě v nedohlednu! Když se ale jeho
závěr vydaří jako letos v Táboře, dá se to vydržet! Zatímco
v množství kaktusů a sukulentů nás zatím Holanďané pořád
trochu drtí, na cyklokrosové trati u řeky Lužnice jsme jim
to nandali dokonale!
 |
Obr. 8 - Pozdrav z cyklokrosové
hospody u Lužnice. Za hodinu vyrazí na trať budoucí
mistr světa Zdeněk Štybar! |
Z velké mezinárodní cyklokrosové
hospody zdraví
a brzké jaro přeje Jiří Janda |