Ranění a hladovějící

Obr. 1 - Echinomastus mapimiensis …tato rostlina prý neexistuje. Echinomastus  mapimiensis je také mimo systém. Nemám software, abych se s tím vyrovnal. Když není, tak není. A není ani důvod jej chránit… a takových adeptů je mnohem víc. Umělá synonymizace je ostudou botaniků IUCN, dokazující jejich neznalost.

Už hezkých pár let přemýšlím nad rolí amatérských sběratelů v systému ochrany přírody.
O to naléhavější jsou mé otázky ve chvílích, kdy nás stát, jedno zda ten náš či kterýkoliv jiný, staví mimo systém. Napadá mě zda je to zabedněností (počítač mě v tomto místě vytrvale opravuje, jakoby měl nějaké diplomatické sklony) oficiálních mozků, bojem o vlastní důležitost nebo jen impotencí politického modelu. Nejspíš je to velmi komplikovaný mix mnoha faktorů, pozitivních i negativních.

Zatímco schůzujeme a žvaníme dokola o vinách či nevinách nás a těch ostatních, krajina - již máme tak v lásce - nenávratně mizí, mizí před očima. Říkejte si co chcete, ale i já už jsem svým způsobem pamětník. Před svojí jubilejní dvacátou cestou do milovaného Mexika přemítám, jak moc se toho změnilo a jaké tempo tyto proměny v posledních letech nabírají.

Obr. 2 - Pole nepole… Zbytky rostlin, které unikly kovovým hrotům bran, jsme tajně přesadili blíž ke kopcům. I to je ovšem ilegální… „do hajzlu“, chtělo by se zakřičet…

Každá země, Mexiko nevyjímaje, má právo na emancipovanou politiku ochrany přírody.
Je-li stát svým způsobem arbitrem a pánem na svém svrchovaném území, je mezinárodní společenství tím, kdo jeho politiku posuzuje z pohledu mezinárodních norem. Odsoudit zde ochranářskou politiku Mexika by bylo laciné a vskutku hloupé. Jsem si vědom, že takovéto procesy jsou složitou směsicí mnoha faktorů a nemaje detailní znalosti o poměrech uvnitř země, zdržím se ukvapených soudů na adresu mexických institucí.

Obr. 3 - Lophophora alberto-vojtechii. Albertka je holka, co nejde s každým… jinými slovy, je v krajině velmi vzácná a každá taková lokalita má obrovskou cenu. Nechci vědět, kolik jich už zemřelo pod pluhem nevědomého zemědělce pro nějaký nefunkční dotační program ministerstva zemědělství.

Konečně ty naše jsou na tom jen o fous lépe a i v Mexiku samotném jsou lidé, jejichž názory by nám velmi konvenovaly. Tento spor nechť si řeší Mexiko, můžeme se jen modlit, aby rozum převážil nad nerozumem. Konečně, kdo posoudí, co je či není rozumné? Mezinárodní společenství a jeho slovutné instituce? To sotva, chtělo by se zvolat při vzpomínce na některá jejich rozhodnutí. Nic jiného nám ale nezbývá a snad je to tak správně.

Můžeme s tím vůbec něco dělat? Rád bych věřil, že ano, jsem totiž nenapravitelný optimista a snílek. Z tepla pohodlného vozu se ale do nepohody tam venku těžko vystupuje. Je to ode mne asi naivní, ale chci aby naši odpovědní zástupci z řad politiků a institucí tlačili na mezinárodním poli na konkrétní země, jejichž ochranářská politika selhává. Tvrdím totiž, že současná situace v Mexiku, a nejenom tam, prospívá především černému trhu, ba co víc, ona tento trh spoluvytváří svojí nulovou tolerancí. Tlačí nás do šedé zóny umělého ghetta.

Obr. 4 - „Zkultivovaná“ spraš… Stačí aby zafoukalo a nejkvalitnější složka půdy je ta tam… Hned za půdou následují její obyvatelé, rostliny. Takhle jsme si to asi nepředstavovali, viďte? Kdo si tipnul, že jde o stanoviště Lophohora alberto-vojtechii, hádal správně… Nový nález s osudem potratu.

Nepřiměřená kriminalizace je jedním z nešťastných aspektů doprovázejících legislativu této nádherné země. Osobně bych mnohem raději hrál pozitivní roli, bohužel systém v němž žiji, a jehož jsem aktivní součástí, mi přisoudil jinou roli, roli desperáta. Mohu, a o to se poslední roky také snažím, vstoupit do procesu uvnitř institucí a pokusit se věci měnit jako nanopilot a Léčitel (album Tatabojs). Věřte mi ale, že je to i pro „pankáče, squotera a buřiče“, jak mě kdosi nazval, proces neskutečně vysilující. Po loňské konferenci Spiny Perspectives jsem přišel skoro o vše na čem mi záleželo. Všechno je jednou poprvé.

Příští „zastavení“ už bude čistě o rostlinách…, mám teď nějaký splín,
tak buším ze všech sil do klavíru. Račte prominout.

Obr. 5 - Eroze… Míst, která jdou do „hajzlu“ je tolik, že byste je nespočítali. Stanoviště klíčové pro odhalení procesů šíření druhů nedaleko Huizache (San Luis Potosí) se mění v učebnicový příklad erozních procesů.