|
Po zimní pauze se zase pomyslně vracím na
stránky I. N. s prvním letošním příspěvkem. Po vcelku
ošklivém březnu byly duben (hlavně jeho druhá polovina) a
první polovina května takřka ideální. Přes den ve skleníku a
pařeništi teploty kolem 35°C, v noci – až na pár chladných
výjimek – mezi 6 a 12°C. A rostlinám to fakt svědčí. Mezi
prvními kaktusy, které na jaře kvetou jsou určitě
echinofossulokaktusy. Jeden takový, bez druhového jména,
z naleziště San José del Rio ve státě
San Luis Potosí je na první fotce. Rostliny s – pro rod
docela charakteristickými – světle růžovými květy s tmavším
středovým proužkem jsem fotil první květnovou neděli.
 |
|
Echinofossulocactus
spec., San José del Rio, San Luis Potosí |
Mammillaria luethyi byla ještě
před několika lety vzácná a vyhledávaná. Dnes se jedná o rostlinky
– ne-li běžné, pak alespoň – dostupné. Nic to však nemění na
tom, že to jsou kaktusy zajímavé a nejen v době kvetení
nádherné. Efektní fialové květy se smetanově zbarveným
jícnem vydrží na rostlinách skoro celý týden.
 |
|
Mammillaria luethyi |
Na dalších dvou obrázcích se podíváme na dvě
rostliny rodu Thelocactus. Rod uspořádal v roce
1898 Karl Schumann, jméno rodu vychází z rozdělení žeber
příčnými zářezy vytvářejícími hrboly podobné bradavkám (z
řeckého thele = bradavka).
Thelocactus rinconensis nese
druhové pojmenování podle místa původního nálezu, to je
vesnice La Rinconada na hranici mexických států Coahuila a
Nuevo Leon. Stonek dorůstá šířky až 200 mm,
spletí mohutných trnů se z temene prodírají bílé květy s
více či méně výrazným růžovým středovým proužkem.
 |
|
Thelocactus
rinconensis |
Thelocactus conothelos var.
macdowellii na první pohled upoutá až 40 mm širokými
červenofialovými květy. Otrnění je tvořeno hustými cca 10 mm
dlouhými bílými okrajovými a šedobéžovými až 25 mm dlouhými
středovými trny. Jméno druhu vychází z kulovitého tvaru
bradavek, varieta je pojmenována na počest J. A. McDowella,
sběratele, který jako první poslal tyto rostliny do Evropy.
 |
|
Thelocactus
conothelos v. macdowellii MH 434, El Kelso, Coahuila |
Na závěr jsem si nechal jednu rostlinku z
jižní části amerického kontinentu.
Rebutia pseudominuscula je řazena k okruhu kolem
R. deminuta. Jde o drobné, nejvýše 50 mm
široké rostliny, které ve sbírce – podobně jako další
rebucie – přiliž místa nezaberou. Fotografované rostliny
pocházejí z více jak 6,5 roků starých výsevů a jejich
skupinka si v pohodě vystačí s
„šestou“ květináčem. Předpokladem drobného kompaktního růstu
je tvrdé pěstování na vlastních kořenech, dost světla a
čerstvého vzduchu, zimování pak při teplotách do 10°C.
 |
|
Rebutia
pseudominuscula DJF 423, San Martin, Qbda Escoipe |
První letošní příspěvek končí. Hezký
začátk léta
a v dalším čísle I. N. zase nashledanou.
|
