|
Dívám se před týdnem do misky s ariokarpusy
a vidím vedle plodu Ariocarpus trigonus PP 427
na dalším ariokarpusu velké poupě. Je to A. agavoides
PP 208…
Zarazilo mne to, protože tyto rostliny
kvetou přeci na podzim…, tehdy i tato kytka kvetla. Ale což,
hlavně že kvete, říkám si, a postavil jsem ji do misky s
dalším mým oblíbencem, o kterém psal
v květnovém čísle pan Kunte, což je také Echinocereus
triglochidiatus SB 300.
Ty moje rostliny mají také zajímavou historii. Ten kvetoucí
je přímo od Stevena Bracka, nechal jsem si ho jako semenáč
dobře před více jak 20 lety poslat z USA, tedy tenkráte tři
kusy, ale zůstal tento jediný, který to se mnou už vše venku
prožil. Před ním jsou semenáče, které mají také dobrých 20
let a jsou ze semen ze stejného zdroje. Jako správné
mrazuvzdorné jsou po celý rok venku na plném slunci a jen
občas chráněné před dešti přesahující střechou domu.
Rostou velmi pomalu, v písčitém substrátu (bračický písek),
je to vlastně písek zde v okolí Brna používaný do betonových
směsí, protože neobsahuje jílové minerály a je dokonale
propustný. Mám v něm zasazené mnohé rostliny a daří se jim,
pravda, je nutné je občas pohnojit…
Určitě jste se už s podobnými
zajímavostmi setkali…
Fotografováno 27. května 2009
|
