Opožděný pozdrav z dovolené

Obr. 1. - S Vaškem Navrátilem v měsíční krajině „Paisaje Lunar“

Nebýt poslední víkend v září v Chrudimi je jako nebýt vůbec. Vím to, a přesto jsme letos zhřešili a odjeli tou dobou za sluníčkem a trochou tepla na Tenerife. Budiž nám jako polehčující okolnost přičteno, že jsme rostliny tučnolisté ani na dovolené prakticky nespustili z očí. Ve chvíli, kdy v chrudimské Transportě vrcholila sobotní burza, my jsme šlapali vzhůru kopci v nadmořské výšce asi 1500 metrů, abychom brzy po obědě dorazili do měsíční krajiny zvané Paisaje Lunar.

Obr. 2. - Probouzející se růžice Greenovia dodrentalis

Když jsme konečně stanuli na tom odlehlém místě mezi bílými kužely silně zvětralých skal, naše nohy se bořily do silné vrstvy světlé lávové drti. Přestože široko daleko nerostl jediný sukulent ani kaktus, naši oblíbenci mi okamžitě vytanuli na mysli při pohledu pod sebe. V tomhle by se to pěstovalo! Protože vedle mne stál Vašek Navrátil, což je kaktusář takřka ortodoxní, upozornil jsem ho na ten poklad, ležící nám tady přímo u nohou. Povídám mu, že tohle a nic jiného by bylo pro jeho ariáky to pravé. Co mohou chtít jeho miláčkové více, než jemnou drť ideální zrnitosti z „Měsíční krajiny“. Vašek uznal, že na tom něco bude. Alespoň tak soudím podle toho, že začal plnit prázdný sáček od svačiny, kterou jsme uprostřed těch bizarních skal nedlouho předtím zbaštili.

Obr. 3. - Cesty v pohoří Teno lemují stovky rostlin Aeonium urbicum

Tenerife není pro sukulentáře zdaleka takovým rájem jako třeba Madagaskar, ale také zde se sukulentní i jiná flóra vyvíjela po dlouhou dobu zcela izolovaně od zbytku světa. Proto tady roste spousta endemických druhů rostlin, z nichž nejvíce nás zajímaly ty úplně nejmenší. Hledání drobných rostlinek rodu Monanthes často připomínalo pátrání po pověstné jehle v kupě sena.

Obr. 4. - Aeonia rostou na střechách domů ...

Obr. 5. - ... a také na trámech...

Než jsme se tu droboť naučili alespoň trochu hledat, objevili jsme spoustu jiných a neméně zajímavých rostlin. A to zdaleka ne jenom v překrásné přírodě ostrova Tenerife, ale také třeba přímo uprostřed měst nebo vesnic. Celý ostrov je totiž jednou velikánskou botanickou zahradou, protože zde roste docela přirozeným způsobem úplně všechno, co do zdejší chudé země kdokoliv zasadí.

Obr. 6. - Kleinia neriifolia po radikálním řezu i s kvetoucími odřezky

A tak jsme při hledání těch malých potvůrek z příbuzenstva našeho Prcka (Monanthes muralis) objevili třeba právě se probouzející kolonie Greenovia dodrentalis, jejichž sevřené růžice připomínaly ještě nerozvité růže. Všude kolem horských kamenitých cest rostla aeonia (Aeonium) nejrůznějších druhů, z nichž některé dosahovaly i metrové výšky, takže zdálky jejich siluety připomínaly nějaké obří houby. Těchto rostlin zde rostlo tolik, že ani na některé z nich už nezbývalo v přírodě místo, a tak se musely spokojit s pobytem na náhradních lokalitách uprostřed měst a vesniček tohoto krásného ostrova. Viděli jsme je nejenom na střechách polorozpadlých obydlí, ale také v okapových rýnách i svodech, nebo přímo na zdech domků docela nových, když už se pro ně jiné volné místo nenašlo.

Obr. 7. - Euphorbia obtusifolia svádějící vítězný boj s asfaltem a betonem

Sukulentů mnoho a místa na ostrově málo, takže není divu, že se ty potvory tučnolisté cpou i kam nemají. Svádějí při tom často urputné souboje s asfaltem i tvrdým betonem, a nakonec většinou slaví úspěch. Kanářané ale mají k sukulentní i jiné zeleni kladný vztah, takže pokud hrozí možná kolize vzrostlejšího jedince Kleinia neriifolia se zrcátky jejich automobilů, jsou nuceni sáhnout k ostrému nástroji a vykonat na rostlině radikální řez. Na Tenerife panuje příjemné klima, takže zanedlouho koruna stromku nádherně zaroste, a uřezané vrcholky pohozené kousek vedle ještě stále kvetou!

Obr. 8. - Kruhový objezd, který potěší oko kaktusáře i zelináře

A jen o pár metrů dál budou mít práci co nevidět, protože nádherné exempláře Euphorbia obtusifolia budou brzy potřebovat taky trochu zarovnat. Jejich krásu by už i takhle ocenil kdejaký milovník sukulentních bonsají, protože takové stromky co tady rostou v asfaltu by se zasazeny v keramické míse vyjímaly na kterékoliv výstavě.

Obr. 9. - Podobných fešáků bylo na kruháči více

Někdy zde ovšem kaktusů a sukulentů naopak využívají také k zpříjemnění cestování. To když jimi osázejí kruhové objezdy pěkně až po okraje, aby měli kaktusáři a zelináři z bývalého východního bloku na co koukat. A taky že jsme čuměli! V Buenavista del Norte jsem na jeden takový bohulibý sukulentářský ostrůvek v moři asfaltu vlezl, abych provedl alespoň krátký terénní průzkum.

Obr. 10. -  Na Tenerife jsou kaktusáři větší ...

Protože bez výstrahy zavřeli v pustinách na jihu ostrova pověstný kaktusový park, alespoň tady jsme nějaké pořádné pichlavce nakonec viděli. Na kruháči totiž byly vysazeny rostliny, které by ve své sbírce uvítal nejeden kaktusář. Já jsem si zase více liboval v jeho zelinářské části, která zde měla jednoznačně navrch.

Tak jako u nás, i zde na Tenerife se dělí kaktusáři na ty velké a okýnkáře, kterým zase rozhodně nechybí fantazie. Možná už něco podobného dorazilo i k nám, ale díky zmíněné letošní absenci na kaktusářském veletrhu v Chrudimi mi nové trendy v pichlavé zálibě zase tak trochu utíkají.

Obr. 11. - ... a také okýnkáři s bujnou fantazií

Odměnou za kilometry nachozené po horských stezkách nám bylo jedno krásné místečko, na které budeme dlouho vzpomínat. Jak jsem se zmínil hned na počátku, nejvíce jsme se těšili na miniaturní rostliny rodu Monanthes. Nalézali jsme sice jejich menší či větší kolonie na nejrůznějších místech ostrova Tenerife, ale tady rostly rozmanité druhy pěkně vedle sebe, jakoby je mezi skály naaranžoval nějaký sukulentářsky zaměřený skalničkář.

Obr. 12. - Monanthes pallens rostoucí ve skalních štěrbinách

Protože jsou Monanthes rostliny maličké, naskytl se nám zde například pohled na několik zcela odlišných druhů v prostoru ne delším než dvacet centimetrů! Jinak zástupců rodu Monanthes zde rostlo několik, a takřka každý z nich v mnoha různých, často velice odlišných formách. Skoro by se dalo mluvit o nějaké sukulentářské nirváně!

Obr. 13. - Monanthes polyphylla v pohoří Teno

Co by asi dala trojice našich kaktusářských objevitelů v Mexiku za to, kdyby jim všechny ty jejich lofky rostly hezky pohromadě na jednom místě, a oni se nemuseli trmácet stovky kilometrů, a pak ještě pracně výsledky svých pozorování doma porovnávat! Přál bych Vojtovi Myšákovi, aby ráno vylezl ze stanu, rozkoukal se a hned se mohl pustit do terénních porovnávacích studií. Jardové by zatím mohli uklohnit něco chutného do žaludku, a pak podle potřeb třeba foukat do příliš pomalu se otvírajících květů nebo nad jejich tělíčka rozmisťovat petky.

Obr. 14. - Přírodní druhová přehlídka rodu Monanthes

My se na to náramné přírodní shromaždiště našich miniaturních oblíbenců za nějaký čas určitě vrátíme, ale každopádně to bude v době, kdy rostlinky pokvetou. Druhové určení pak bude alespoň o krůček snazší. V rostlinách rodu Monanthes je totiž snad ještě větší maglajz než v lofkách, a to by bylo, aby se mezi takovým množstvím nejrůznějších kytiček taky nenašla aspoň jedna fungl nová! Podrobnější zpravodajství z Tenerife si můžete přečíst na našich stránkách.