 |
Obr. 1 - Horské
údolí, Sierra Parras |
Když se do Mexika vypraví dvě spřátelené
skupiny ve stejném termínu, je jasné, že se dříve či později
musejí potkat. Setkání jsme proto předem naplánovali. Mělo
se tak stát u západního cípu Sierra de Parras, kde se
nacházel náš společný cíl vhodný k takovéto hromadné akci –
uzavřené údolí uvnitř hor, které pracovně nazýváme „Oko“. Je
to místo, které ze satelitu láká kdekoho, dostat se tam
však, to vyžaduje určité úsilí.
 |
Obr. 2, 3 -
Ancistrocactus uncinatus
var. wrightii, Sierra Parras |
 |
Vraťme se ale na chvíli na začátek. Na místo
plánovaného setkání dorazila naše výprava už den předem.
Následující ráno jsme podnikli celodenní výlet do hor
západní Sierra de Parras. Když jsme pozdě odpoledne znaveni
slézali dolů, viděli jsme, že kluci už také dorazili a jdou
nám naproti.
 |
Obr. 4 - Setkání v
horách Sierra Parras |
Těžko by jste si mohli představit komičtější
setkání. Roztrhaní a ušpinění pobudové s košilí uvázanou na
hlavě náhradou za poztrácené kšiltovky jdou vstříc čistým a
nastrojeným elegánům s mexickými klobouky zářícími novotou.
Podobně rozporuplně vyznívá i srovnání interiérů našich aut
či pohled na krabici s jídlem. Jen s pomocí dostatečných
zásob piva se kluci postupně smířili s mým nepříliš
hygienickým nakládáním s potravinami během vaření. Trochu se
opil dokonce i Vojta.
 |
Obr. 5 - Jarda Bohata |
Ráno bylo krušné, pro Vojtu asi trochu víc –
chlapec není zvyklý. Jára (Bohata), jinak jeho věrný
kamarád, do něj nelítostně kope a nutí do vstávání stejně,
jako to s oblibou dělávali bachaři. Nasedáme do aut a jedeme
směrem k Rancho San Rafael. Tento ranč je příležitostně
obydlen členy stejnojmenného družstva (ejido), kterému zde
patří rozsáhlé území. Dnes jsou zde a netváří se zrovna
přátelsky. Trvá hodnou chvíli, než je přesvědčíme, aby nás
nechali jít do „Oka“. Pamatují si, což se v Mexiku často
nestává, že jsme zde byli už v roce 2003.
 |
Obr. 6 - Dasylirion |
 |
Obr. 7 - Echinocactus
horizontalonius |
Přesedáme ke klukům do VW Transporter, s
nímž se hodláme prokousat o kus dál po těžko sjízdné cestě.
Řídí Pavel Malík, který to s autem dobře umí. Trvá však jen
pár minut než nám kámen proříznul pneumatiku, aby nám
dokázal, že cizince tu nestrpí. Jako na potvoru se nám
nedaří povolit šrouby u kola. Všichni „siláci“ se
vystřídali, ale nic platné. Musel přijít až „střízlík“ Jára
Záhora a mocným škubnutím donutit šrouby k poslušnosti. Ani
další titul v kariéře by mu nezískal větší úctu, než toto
heroické vzedmutí. Budiž mu za to nehynoucí sláva.
 |
Obr. 8 - Účastník
zájezdu |
 |
Obr. 9 - Mammillaria
aff. ritteri |
Dál už pokračujeme pěšky. Cestou si
vyprávíme zážitky z navštívených lokalit, zatímco naše boty
kloužou sypkým štěrkem vyschlého říčního koryta vzhůru do
údolí. Je to únavné. Jak se tak blížíme k našemu cíli, je
stále víc a víc jasné, že není tím, čím bychom ho rádi měli.
Je ale přesto nádherné.
 |
Obr. 10 - Ariocarpus
fissuratus subsp. lloydii |
 |
Obr. 11 - Epithelantha
pachyrhiza aff. |
Vysokohorská vegetace zde sestupuje do
středních poloh a vytváří neobvyklou kombinaci. Konečně ale
také chápeme, proč je pro místní údolí tak důležité – je zde
pramen od něhož vede černá tlustá hadice k Rancho San
Rafael. Nečekáme žádné zázraky, ale o to víc si to užíváme.
 |
Obr. 12 - Coryphantha
delaetiana |
Divoce otrněná forma Coryphantha
delaetiana (syn: Coryphantha gladispina) je téměř
k nepoznání. Pod nohama nám defilují desítky vráskami
vyzdobených Ariocarpus fissuratus subsp. lloydii
i monumentální kristáta Epithelantha pachyrhiza aff.,
o kus dál i Agave parrasana.
 |
Obr. 13 - Agave
parrasana |
Ta je pro mne opravdovým překvapením a
nalézt ji v Sierra de Parras se poštěstilo jen málokomu.
Skoro, jako by nám hory chtěly dokázat, že žádný výlet není
marný a všude je co obdivovat.
 |
Obr. 14 - Escobaria
spec. |
Účastníci výletu: Jarda Bohata, Jára Záhora, Pavel Malík,
Petr Němec,
Grzegorz Matuzsewski, Tomáš Doležal, Vojta Myšák, Jarda
Šnicer.
|
