Druhy kaktusů - určování jmen

To co by se mělo povinně praktikovat při sběru, pěstování a prodeji kaktusů, je:
 

1. U každé rostliny udání dostatečně podrobné lokality vyhraněné přírodní populace z níž pochází - např. Epithelantha bockii lokalita Fajitas, Texas, (obdoba polních sběratelských čísel),
    
2. Při ustavení nových kombibací jmen či publikaci nových popisů by bylo vhodné udat nejbližší příbuznou taxonomickou jednotku (nebo jednotky) s uvedením odlišujících se znaků, čímž by se umožnilo fakta snadno přezkoumat a potvrdit či vyvrátit práci autora.

Přiklad: Echinocactus ingens, nese přibuzenský vztah k Echinocactus platyacanthus, odlišnosti ...(vyjmenovat); Echinocactus visnaga, odlišnosti ...(vyjmenovat). To by mohlo též odradit unáhlené závěry a předčasné publikace.
 

Rostliny s takovýmto "rodokmenem" by pak měly na trhu zákonitě vyšší hodnotu, než směs neznámého původu; příkladem jsou rodokmeny u chovných plemen psů apod. (pes s rodokmenem je rozhodně cennější než bez rodokmenu - hádam, že by se to mohlo navrhnout pro přiští sjezd ICBN). Dále je třeba mít na mysli, že prodej a nákup kaktusů je motivován sběrateli kaktusů, kteří mají snahu shromáždit pokud možno všechny druhy z jejich zájmového okruhu. Tudíž jména publikovaná prodejci kaktusů je nezbytné proto vždy objektivně přezkoumat, nebot snaha mít v katalogu co nejvíce jmen je pak přirozená.
 

Bez praktické a obecně platné definice druhu je ovšem nemožné se na jménech dohodnout, nebot každý autor by si ji mohl vysvětlovat po svém. Definice druhu založená na morfologických odlišnostech je nesprávná, nebot tempo vývoje evolučních znaků se druh od druhu liší a je dáno přírodními podmínkami. Další obtíží je neznalost schopnosti a potenciálu reprodukce izolovaných populací. Biologický druh je základní evoluční jednotkou bez jehož pochopení nelze o evoluci diskutovat. Je to konkrétní přírodní fyzický objekt bez abstraktního charakteru, jakými jsou ostatní taxonomické jednotky (např. čeled, třída, kmen, apod.) To, že je to relativně ustálený objekt, vyplývá z nezbytnosti adaptace na dané přírodní prostředí. Bez specializace na dané životní prostředí a předání genetické informace novým pokolením, by došlo k vyhynutí druhu. Z tohoto důvodu v přírodě vznikla mezi druhy (specialisty na dané prostředí) reprodukční bariéra, jež má za úkol omezit míchání genetického kodu. Kříženci mezi druhy jsou většinou méně schopné konkurence a v krajních případech i nadále neplodné, tj. neschopné další reprodukce. Přesto však k hybridizaci v přírodě dochází. Ve výjimečných případech může dojít i ke splynutí druhů. Pokud se ovšem jedná o dobré druhy, jejich reprodukční bariera přetrvává navzdory příležitostné hybridizaci. První krok při stanovení druhu je definovat populace, u nichž se genetický materiál kompletně vyměnuje. Dalším úkolem je pak tyto populace skombinovat pod jeden druh na základě mnoha dalších jak reprodukčních tak morfologických vlastností. Podstatou zůstává, že druh je definován svojí schopností udržet vyváženou genetickou základnu, která slouží pro budoucí zachování následujících generací a to včetně jejich schopnosti se dále vyvíjet. Přesná hranice mezi druhy zůstane natrvalo sporná a k jejímu stanovení se využijí poznatky morfologie, ekologie, geografie i molekulární analýzy.
 

Olda Fencl
Albuquerque
New Mexico, USA

 

Zdravím, Oldo,
ono asi s tím rodokmenem jste nejblíž pravdě a taky ve slepé ulici v kulturních rostlinách. Jistě ten problém máte u vás taky. Příklad - ve sbírkách existují desítky rostlin označených polními čísly - řekněme R. cajasensis FR 1141. Kolik z nich pochází skutečně z originálního sběru? Kolik z nich je potomky rostlin z originálního sběru? Troufnu si říci, že nepatrně. Pokud rodokmen, tak ale s nějakým ustanoveným
značením skutečného původu rostliny. Čili například :

A - rostliny z lokality ( to snad radši ne)
AA - rostliny ze semen sbíraných z kontrolovaného opylení rostlin A
B - rostliny ze semen sbíraných v přírodě
BB - rostliny ze semen sbíraných z rostlin ze sk. B
C - rostliny ostatní

Důležité by pak bylo v nabídce uvádět i zdroj semen ( sbírku, kde byla pořízena). No a takovejhle rodokmen nemáme, milý Oldo, asi nikdo, dokonce se odvážím říci, že ani puntičkáři. To kdysi propagoval p. Jelínek, dej mu pámbu slávu, ale koli těch kartoték dneska je? Nemluvě o jednom detailu. Byť i bychom pracovali s rostlinami skupiny A, po třech generacích už to jsou vlastně namnožené kultivary - je tu značně omezena výměna genetických informací pouze na vybrané matečné jedince bez přístupu
ostatních přírodních vlivů na dané lokalitě. Takže taky kulový. V podstatě si myslím, že z toho cesta nevede a jediný výstup je, že taxonomie by měla zkoumat jakousi současnou situaci populací v přírodě, ale my bychom měli vědět, že až na výjimky pracujeme se selekty z kultury a tak k nim přistupovat. Čili - toto je rostlina, která ve všech směrech morfologicky odpovídá typu R. cajasensis FR 1141 a pochází z výsevu semen od p. Pavlíčka. O něco podobného se začínám snažit v projektu ,, abckaktus" , kde vysévám semena různých kvalitních původů ( od specialistů) a snažím se, aby v nabídce byly doprovozeny fotografií přímo matečných rostlin - tedy takto vidí rostlinu XY pan Fencl, pod tímto jménem ji má ve sbírce s lokalitu tou a tou a pokud si ji objednáš, velmi pravděpodobně budou rostliny vypadat tak, jako ta na fotografii.
Leč je to dřina , pane kolego.
 

Srdečně zdraví
Pavel Urbánek
 

Vážení milovníci debat,
Četl jsem se zaujetím dva příspěvky v posledních dvou Novinách a upřímně řečeno, dost mne vyděsily. Oba mi připadly jako smíchané mnohobarevné kokteily různých filosofických úvah, aniž jsou respektovány základní a zejména současné práce v teoretické taxonomii a nomenklatuře. Zůstanu jen u toho posledního. Jména mnoha rostlin pocházejí již ze starého Řecka, mnohé zavedli středověcí Františkáni, C. Linné pak nastavil určitá pravidla, jak se jmény zacházet. Ta (pravidla) se ovšem vážení, za staletí poznávání podstatně změnila, každý rozumný vědec hledá nové cesty, snaží se pochopit a druhým vysvětlit, co sám poznal, co považuje za nový rozumný a hlavně dokazatelný poznatek. Každoročně vycházejí stovky článků o nových objevech. Věda není o víře, ale o důkazech. Pokud důkaz nemáte, sotva se prosadíte, budete časem, dříve či později napáleným směšný šaškem, či mystifikujícím lhářem, prostě tomu se vyhnout nemůžete, musíte hledat “pravdu”. Pravda je ovšem v čase značně proměnlivým skutkem či představou, teď mluvím o vědě.
V taxonomii se dnes používá nejmodernějších metod, od klasických studii v herbářích, odkazů z historických pramenů, používá nejrůznějších morfologických a chemických rozborů, segmentaci genomu, identifikaci genů, celkově je to obrovský komplex postupů, kterým skutečně laik kaktusář sotva porozumí. Proti tomu snad nikdo nic nemůže namítat. Ale není to nic hrozivého. Pořád si ale myslím, že není na místě tvrdit, že botanikové jsou na jedné straně barikády, pěstitelé pak na druhé. I v taxonomii existují různé “školy”, anglicky se v zásadě dělí na “lumpers” (slučovače) a “spliters” (děliče), i na čeledi Cactaceae se obě tyto školy podepsaly a dnes pracují. Hádají se tedy nejen vědci versus kaktusáři, ale také kaktusáři mezi sebou, i vědci mezi sebou. Není z toho třeba dělat drama. Vyjdou-li dvě vědecké knihy, které mají zcela opačný pohled na jednu věc, netřeba se dnes kvůli tomu střílet, v každé skupině (čeledi) rostlin existují stovky neprokazatelných jmen, synonym, neplatně popsaných a neidentifikovatelných.
Stejné je to mezi kaktusáři. Nikdo přece nenutí druhého měnit jmenovky. Jména by se ovšem měla používat, psát ve správné formě, vyloučit a opravit by se měly zkomoleniny jmen. Proto by i kaktusáři měli číst odbornou literaturu a snažit se leccos odkoukat. Kaktusáři se snaží pěstovat hlavně přírodní “botanické” druhy. Je ovšem otázkou, kolik generací rostlin si u nás v kultuře uchová svůj původní přírodní charakter - pokud jsou vytrženy z přírodních podmínek, začnou se časem měnit. Je pravděpodobné, že časem, po několika generacích, se z našich rostlin stanou kulturní “kultigeny”. Pořád ale věřím, že to pěstitelům nemusí vůbec vadit. Mohou si přeci věřit svým božstvům a vírám – na rozdíl od vědy, nemusejí nikomu nic dokazovat, jsou to přeci milovníci a pěstitelé, klidně mohu mít ve skleníku stovky, tisíce jmenovek, lokalit, tisíce fotografií, GPS dat, a hlavně zážitků! Netrapme se tedy různými taxonomickými kombinacemi, změnami jmen ve vědě, může to být skutečně dočasné, časem jistě přijdou i jiná hodnocení. Nebuďme nenávistní k tomu, kdo přijde s jiným nápadem, respektujme názory toho druhého, ale hlavně, nepovažujme botaniky za lidi, kteří nám chtějí něco vzít, či které musíme ortodoxně poslouchat!
Pan Fencl dobře vysvětlil, jaký je rozdíl mezi taxonomii a nomenklaturou, měli bychom to pochopit a respektovat. Myslím že toto poznání dosud našim pěstitelům chybělo. Také obecně, což bych chtěl říci jako závěr, nehledejme rozdíly mezi vědci a amatéry. I když určitě nějaké jsou, prát se přeci kvůli tomu nebudeme.

Říha Jan
[riha.j@sendme.cz]