K Vampírii - tam a zase zpět

Obr. 1 - Dál už to nešlo

Nejdříve k názvu „Vampiria“. Byl to Tom, kdo překřtil Ariocarpus agavoides subsp. sanluisensis tímto jménem. Ony trny pro tuto rostlinu tak neobvykle dlouhé a zahnuté spolu s temným a nesnázemi doprovázeným příjezdem v nás vyvolávali skutečně zvláštní pocity.

Obr. 2 - Neprůchodné, ale jinudy to nejde

Dva téměř neprůjezdné úseky a následná výměna pneumatik cestou tam zvýšily riziko, že návrat může být velmi komplikovaný. Místo pro kemp jsme vybrali tak, že dál už nešlo jet.

Obr. 3 - Podvečer v kempu

Obr. 4 - Vojta s dračím drápem

Večer vařím z toho, co zbylo v zaprášené krabici a nezachvátila to plíseň či hniloba. Poslední 2 piva na každého (Vojtu nepočítám, ten pije jen tvrdý a ten už nemáme). Není divu, že Vojtu popadl běs a vyhrožoval nám zdřevnatělým dračím drápem.

Obr. 5 - Podvečerní květy akácií

Ráno, svatá prostoto (prostato?), vyrážím na cestu jen v lehkých sportovních teniskách. Byl to trest, protože tak neprůchodný terén, kde Opuntia leptocaulis tvoří místy souvislé porosty a na zemi se válí spousty volných článků, znamenalo neustálé vytahování trnů z mých chodidel. To se nedá vylíčit, to musíte zažít. No, raději snad ne.

Obr. ¨6 - Thelocactus bicolor subsp. bicolor

Obr. 7 - Thelocactus bicolor subsp. bicolor

Obr. 8 - Astrophytum myriostigma potosium

Zajímavé je potkávat jednotlivé obyvatele a sledovat odkud kdo pochází. Například Thelocactus bicolor téměř stoprocentně odpovídá typové rostlině od Entronque Huizache.

Obr. 9 - Konečně Vampiria

Obr. 10 - Detail na trny

Obr. 11 - Pohled na další Vampírii

Obr. 12 - Lokalita

Astrophytum myriostigma zase odpovídá tomu, co ve sbírkách koluje pod jménem „potosium“. Podobné rostliny se vyskytují u Pressa de Guadalupe. Zhruba 20 – 30% je seminudálních, zbytek má jemné snadno stíratelné vločky.

Obr. 13 - Semenáček Neolloydia conoidea

Obr. 14 -  Vampiria - další záběr na trny

Obr. 15 - Jedna z mála rostlin na volném prostranství

Obr. 16 - Většina jich není téměř vidět

Obr. 17 - Thelocactus tulensis

Obr. 18 - Thelocactus tulensis - detail květu

Mammillaria albicoma zde dosahuje svého jihovýchodního limitu rozšíření a je poměrně drobná. Neolloydia conoidea je robustnější a mohla by mít vazbu na tzv. „robustior“ spadající geograficky k formě od Miquihuana.

Obr. 19 - Pohled do křoví - Ferocactus steinesii

Obr. 20 - Ferocactus steinesii - detail květu

Obr. 21 - Mammillaria candida

Obr. 22 - Kopeček na cestě zpátky

Ferocactus stainesii spadá geograficky také do oblasti Miquihuana – Bustamante a nemá skoro žádné vlasovité trny. Na kopečku s početnou populací Ariocarpus retusus subsp.retusus a Mammillaria albicoma zastavujeme už cestou zpět. Zkoušíme, zda tu nenajdeme nějaké turbibikarpusy, ale bez úspěchu.

Vidět „Vampírii“ stálo za to. Její nedostupnost a způsob výskytu znamená, že je před tlakem sběratelů poměrně slušně chráněna. Další populace zcela jistě čekají na objevení.

Obr. 23 - Ariocarpus retusus subsp. retusus

Obr. 24 - Mammillaria albicoma