Antálkova drobná poezie (6)

Zamykání sezóny

Měsíc už se v noci budím,
Ze sna křičím: Chrudim, Chrudim!!!
Kde jinde na konci září
S kamarády se tak dobře paří?

Už jsem tady, to jsou davy,
Kde budou spát tyhle hlavy?
Hluboko do předklonu
Musím seknout poklonu
Té moc hodné paní
Co sháněla spaní.

Prolítneme skleníky,
Koupíme si kytičku,
Slováci i črepníky,
Pak si dáme skleničku.
Taky párek, pivíčko
Na duši je teplíčko.

Zapneme si poklopce
Vydáme se do kopce.
Do hospůdky s neřestí,
Budem dole. Naštěstí.

Jeden vtipy kluky baví,
U stolu se tvoří kroužky
Druhý zase hustě slaví,
Stážistka neměla proužky…
Třetí křičí Baja? Peru?
Na tohle vám z husta se…
Jestli chcete, u baru
Povím já vám o JARu.
Čtvrtý loudí GPSku,
Dal by za ni V3Sku.
Pátý už má naváto,
Pojdme, kde je nahato!
Za slečnami do patra
Do nory jak ondatra.
Aby bylo živo,
Každý tlačí pivo.
Krásně teče zlatý mok,
Jarda je zas jako žok.
Který Jarda, nevíte?
Kam proboha civíte?
První i ten poslední,
Procitnou při poledni.
A jsou tady známý značky,
Co si zajdou na panáčky.
Z pák jsou hnedle malý páčky,
Nedostaneš turbiňáčky.
Zábava se nevleče,
Čas nám rychle uteče.
A se všemi svými druhy
Končíme to po půl druhý.

Vyspíme se na rychlovku,
Kontroluji každou stovku
Ráno ještě u Pavlíčků
Nahlídneme do skleníčků.
Jímá se nás hrůza,
Jaká bude burza?!!
Jestli tam zas budou špeky
Od kaktusů nebo Běty?
Běta zhubla žádný strachy
Pěstitelé neznaj krachy.
Nabízí svý kytičky,
Jako buchtu babičky.
Vem si, neboj, poroste,
Na jaře to pokoste.
Je to plevel, povídám,
Za dvacku to třeba dám.
Plní si své pytlíky
I ti, co nezačínaj od píky.
Kaktusy i sukulenty,
Přidej mi tam ze dva – hen, ty!
S kamarádem, se Slovákem,
Dám si řízek s bramborákem.

Na zastávce u Pavlíčků,
Dáváme si po pivíčku.
A spěcháme na přednášky,
Slyšeli jsme jakés hlášky.

V sále už je narváno,
Každé křeslo zadáno.
(Cimrman: Heleďte, všimli jste si, jak si který lidi kam sedaj?
Tak tady v prostředku v první řadě místní honorace, to je jasný.
Ale tady vlevo, to je zajímavý, tady seděj vždycky blbci...)
Naštěstí jsem seděl vpravo,
A tak mohu volat: Bravo, bravo!
Tramtará – ratata!!!
Je tu Jarda Bohata.
Co prý je to za potvoru?
Nepoznáte lofofóru?
Historickou exkurzi
(je to trošku nuda)
přerušuje kdo jiný
než od Grymů Ruda.
Pak už je tu Mrňous Jarda,
Nebezpečný, žádná sranda.
Je to bavič odborník,
Má nás všechny rychle v hrsti.
Za popis mu velký dík,
Není nám to proti srsti.
Pod fousy se jako lišák
Uculuje Vojta Myšák.
Fotky, fotky, REM-snímky,
Všechno sedí bez výjimky.
Albert Vojtěch Frič,¨
Celý svět je z toho pryč.
Už druhé krásné lofce
Dává titul na jmenofce.
Teda kluci, to je plémě,
Zdali máte v kšeftu sémě?
Vojto, Jardo?!!
(Viléme, Jarmilo!...)
Bylo vlahé odpoledne,
27. září.

Tady končím, jel jsem domů,
Snad jiný popíše,
Co se dělo potom.
Asi bál a česnečka nejspíše.

Zas se vrátím k Pavlíčkům
Na podzim jim zničit dům.
Pošlapat jim zahradu
Od brány až dozadu.

Patří vám náš obdiv a vřelý dík za to,
Co pro nás celé ty roky děláte.



Petr Antálek