Úvod
Mé kaktusářské začátky spadají do období
před 22 lety, kdy jsem se zásluhou mého spolužáka a kamaráda
Petra Koupelky nakazil tak jako zástupy jiných. Přes první
rok na balkoně a dva roky v pařeništi o rozměru 1m2 jsem se
dopracoval ke skleníku, který jsem nějaký čas sdílel se
svými rodiči, zeleninou a jinou pro mě nezajímavou květenou.
Velkou zásluhu na tom, že jsem tento skleník zaplňoval má
ovšem pan Zdeněk Kluka, který měl svého času velmi pěknou
sbírku, zejména notokaktusů a byl pro mě tím vzorem a
učitelem. Jak šel čas, tak jsem se dopracoval ke sbírce o
výměře cca 30m2. V průběhu let jsem se také podíval do
domoviny kaktusů, založil rodinu a zamyslel se nad tím, že
bych měl postavit dům, zplodit syna, zasadit strom a
postavit nový skleník.
Začal jsem synem a zbývající jsem tak nějak shrnul do jedné
etapy. To znamená, že s novým domem jsem začal budovat i
nový skleník a také sázet nějaké ty stromy (ať mám kde
kouřit fajfku). Při plánech stavby skleníku jsem myslel na
to, že děti jsou malé a bylo by jaksi nefér je opouštět. Tak
jsem si naplánoval skleník, kde si budu moci vybudovat
kousek té mexické přírody. Pravda výměra 130m2 (včetně
trucovny) se zdála být manželce jaksi moc, ale s
konstatováním, že budu aspoň na očích (přes polykarbonát
není stejně vidět), souhlasila.
Takže jsem mohl začít. Půl roku jsem ladil a pak to
propuklo. Na jaře 2007 stály základy a trucovna. Poté jsem
ovšem značně podcenil své organizační schopnosti a na dlouhý
jeden rok jsem musel zastavit, než bude kryt z
polykarbonátu. Ve škole jsem totiž prodělal jakousi část o
tom, jak by měli skleníky vypadat a chtěl jsem se tomu co
nejvíce přiblížit. Zvolil jsem tedy rozměry 13x7m. Po pravdě
jsem netušil, kolik problémů jsem si nadělal, jelikož
zhotovit oblouk s průměrem 7m je v této republice téměř
nemožné (to vše kvůli volné kultuře).
Nakonec se vše špatné v dobré obrátilo a skleník stojí.
Koncem května 2008 jsem mohl začít instalovat stoly a
stěhovat sbírku. Což jsem ukončil po měsíci. Pravda, kus
práce mě ještě čeká, ale pocit je to báječný a není lepší
motivace po tolika letech, něž tohle.
Na úvod je toho snad až až. Tak už jen snad pár fotek ze
sbírky na původním stanovišti a pár fotek z toho jak
vznikalo to nové.
|
