Antálkova drobná poezie (4)
Vlnatka
Jednou takhle při pátku
našel jsem já vlnatku.
Podívejme na pobertu,
cucala si na jusbertu.
Tohle nemá dělati,
krutě za to zaplatí.
Vzal jsem jehlu jako kopí,
Pěkně jsem ji poslal do pí...
Ani „Auvejs!“ nekřikla,
když z ní šťáva vystříkla.
Křiknouc z hrdla mocný pokřik,
utíkal jsem míchat postřik.
BI? Nurelle? Mospilan!
Ortel smrti je vydán.
Zemřel táta, máma, děti, babi,
o rose jim zpíval Wabi.
Padá, padá rosička,
kalné sú tvoje očička,
rosička, co chrání kytky,
stříkal jsem ji bez výčitky.
Proradná ty vlnatko,
bylas´ u mě nakrátko.
Petr Antálek
|
|
