Kaktusy ve sklepě a rybizlák,

Vážení přátelé, způsob této zimy zdá se být poněkud podivný, řekl by klasik. A tak jsem zavzpomínal na jednu zimu, která se opravdu vyvedla a podělím se s vámi o jeden  kaktusářský zimovací zážitek. No a těmihle fotkami si dovolím připomenout zimu 2005-2006.  

Je to už řádně kaktusářských roků zpět, co se tohle událo. Tehdy se nám na zahradě rybízu urodilo obzvlášť hodně a tak po rázném rozhodnutí „Už je těch marmelád a šťáv dost, zbytek si beru“ mi zbylo i na oblíbené domácí rybízlové víno. Rybíz byl díky slunečnému a teplému  létu řádně přezrálý, cukrem se při výrobě taky nešetřilo, přece - „ať to řádně bulká“. Podle toho pak ale vypadal výsledek. A tak se po vykvašení onen utrejch uložil, kde jinde než do sklepa, aby se řádně usadil. Místa na demižon tam bylo dost , tehdy se část sbírky kaktusů ještě dala poměrně levně zimovat v elektřinou vytápěném skleníčku na balkóně, a ten zbytek sbírky - ten byl přece ve sklepě, no aby tam bylo o čem kecat. 

A kromě kaktusů tam ještě byla uskladněna jablka v lískách, dobré jonathány, a pod nima v plechových nádobách 2-3 cm vody. To kterási chytrá zahradkářská hlava vymyslila, že prý je to dobré, tož se to zkusilo taky. (Jen jednou a naposledy).
No a že je demižón ve sklepě je informace na kterou se ani po měsících nezapomíná. 

V zimě je času přece jen víc, i kaktusář je častěji doma a tak stačilo heslo L. H., souseda- kaktusáře v domovním telefonu. „Dem do sklepa“ a reakce byla jasná. „Počkej, jen co najdu klíče“.Na otázku domácí paní „Kam zase jdeš“  -pohotová odpověď. „Du do sklepa zkontrolovat jabka“. A šlo se. A občas se k nám připojil i dnes známý kaktusář J. Ch. Měl na to čuch že by jsme mohli být ve sklepě.

Jak u kaktusů platí "Co zmrzne to aspoň nezhnije, a když zhnije tak nevadí, bude více místa na jiné kytky", tak my se řídili podle hesla "Co se vypije, to se nezkazí" .A tak zimní odpolední či spíše večerní návštěvy ve sklepě se opakovaly. Demižon ve sklepě přece taky nutno kontrolovat .

Jednou se v pátek k večeru  ozval J. Ch. v domovním telefonu dotazem: Deš do sklepa? A že ve trojko se líp pije, signálnim hvizdem byl přivolán L.H. z vedlejšího baráku. Sice můj sklep ač je protekční, umístěný na konci klasických sklepních katakomb, daleko od tepených potrubí, nezvykle velký, a dokonce s vlastním oknem, má jasně širokodaleko do vinných sklepů. Ale na náladě osazenstva to nebylo poznat, debata byla čím dál víc veselejší a odbornější. A to nejen o kaktusech, že...

Vnitřní teplo, vinný odér a „vůně“ tří chlapů mě později přinutila otevřít sklepní okno.
No, že čas při popíjení a kecání běží jak Chuantorena na osmistovce je jasné. Už si ale nevzpomenu, koho to byla hlava rodiny, zda moje nebo ta od L. H. která ukončila náš sklepní odborný seminář a znaleckou degustaci.

Zima toho roku byla jak má být, ale od téhle noci a dalšího dne nastaly ta pravá, mrazivá. Přes víkend se kontroly ve sklepě přerušily, bylo třeba se provětrat na běžkách.Přes den se to ještě venku dalo, v noci to už bylo krutější. A v pondělí začal zase běžný pracovní kolotoč. Ještě že fabrika je na dohled, takže se běžně jezdí na kole i v zimě. Ale od -14 °C ráno se už chodí pěšky.

V práci to tehdy hezky utíkalo, konec osmihodinové šichty byl coby dup a jde se domů. Pěkně to pod nohama křupalo. Ale už z dálky pohled na blížící se barák ale cosi signalizoval. Všechny okna dole poctivě zavřené až na jedno. 

„Který BLBEC nechal i v těch mrazech okno ve sklepě otevřené!“. Počítám nahlas 1-2-3 zprava. Sakra to je MOJE okno a můj sklep. Následovala rychlá sklepní kontrola, Tak ta voda v těch plechových nádobách pod jabkama byla cugrunt zmrzlá, ve sklepě přes otevřené okno řádně nafoukáno sněhu, i mezi kaktusy. Co tehdy vše zmrzlo, tak to už si přesně nepamatuji, ale vím že to přežily kytky u kterých by to člověk nečekal a odešly ty o kterých jsem si myslel, že to bezproblémově přežijí.

A kdo že to tam tehdy se mnou v tom sklepě byl?  To neprozradím ani kdyby jste mi vyhrožovali, že na ty moje oblíbené cardenáziany mi nasadíte pavoučka, kořenovku a vlnatku najednou. Ale že je to vše pravda, to vám můžou dosvědčit Jarda Chvastků a Láďa Helštýnů.