|
Dnes ani pořádně nevím kdy, ale asi tak před šestnácti, či jinými lety jsem poznal krásnou dámu. Byl to takový vlající věchýtek lidství. Byla menší postavy, štíhlá, usměvavá, vždy oblečená v dlouhé splývavé šaty, no prostě osoba ze skříně pohádek. Rázem jsem se do jejího lidství platonicky zamiloval, ale myslím že jsem nebyl sám.
Jeden s prvních slovních kontaktů byl na téma štiplavého dýmu šířícího se z mé dýmky. Řekla mi
„něch pan pali, to tak pěkně pachně“, (kdo tomu nerozumí, tak si nezaslouží překlad), tak jsem se od té „víly“ dozvěděl, že celý život chtěla kouřit dýmku, ale že k jejímu postavení dámy se to nehodí. Až později jsem zjistil, že ta pohádková paní je světoznámá
profesorka egyptologie z Varšavské univerzity, která napsala mnoho publikací a několik knih (i já mám jednu s věnováním). Pracovala řadu let na vykopávkách v Egyptě. Ono to asi nikoho ani nenapadlo, že se kolem nás ometá starý Egypt, že je mezi námi někdo, kdo voní sfingou a pyramidami.
Byla účastna takřka na všech setkáních kaktusářů v Česku za posledních patnáct let a byla naše sluníčko. Bohužel toto sluníčko dne 10 ledna letošního roku ráno uhaslo a Profesor Doktor Irena Pomorská se šla projít do říše neživých.
Za zástup pozůstalých přátel a plaček, burser
a jiných nejkrásnějších rostlin,
navždy na ní vzpomíná její kamarád
Ruda Grym
(a nejen on... pp)
|
