 |
||||||||
In memoriam – Emil Lukašík
|
|
Čtrnáct dnů před Vánočními svátky nás zastihla smutná zpráva, že naše řady opustil dlouholetý člen Klubu kaktusářů v Ostravě pan Emil Lukašík ve věku nedožitých 87 let. Během svého života prošel několika pracovišti, dlouhé roky než odešel do důchodu, pracoval jako vedoucí oddělení práce a mzdy v závodě 7 - doprava ve Vítkovických železárnách. Více byl však známý jako dopisovatel do sportovní rubriky v ostravských novinách. Pracoval jako předseda krajské sekce kopané a byl patnáct let členem předsednictva Ústřední sekce kopané při ČSTV. Jak ve Vítkovických železárnách, tak na sportovním poli získal za svou práci mnoho vyznamenání a diplomů.
O kaktusy se začal zajímat poměrně pozdě a to díky př. Hrabovskému, který byl nejen zdatným pěstitelem, ale i nadšeným propagátorem kaktusů. Od roku 1965 pěstoval pan Lukašík kaktusy v předokenním skleníčku a na balkóně tehdejšího bytu v Ostravě – Porubě. V této době se stává členem ZO Poruba, kde úspěšně pracoval několik let ve výboru a podílel se na i vydávání tehdejšího porubského kaktusářského Zpravodaje. Po přestěhování do Petřvaldu se stává roku 1969 členem v ZO Ostravě, kde je to z důvodu dojíždění výhodnější. V Petřvaldě si postavil pěkný skleník o rozměru 3x10 m. Toto „vítězství“ bylo však jen dočasné, zakrátko budoval nové pařeniště a fóliovník. Velkou oporu v rozvíjení svého koníčka měl pan Lukašík ve své manželce. Když jej nečekaně opustila, prodal rodinný domek i kaktusy a odstěhoval se k rodině své dcery do Ostravy – Muglimova. Zde začal budovat novou sbírku kaktusů za pomoci zetě Jirky Hovězáka, do kterého vkládal velké naděje svého pokračovatele. Postavili nové velké skleníky a vybudovali pěknou ucelenou sbírku kaktusů, především gymen. Bohužel těžká nemoc si nevybírá a tak pan Lukašík zůstal na své kaktusy sám. Aby všem nesnázím nebyl konec, přišla další pohroma v roce 1997 v podobě povodní, kde značnou část sbírky odnesla voda. To by však nebyl Emil Lukašík, aby se nechal jen tak odradit.
Kdo tuto sbírku znal, ví že je to byla jedna nejkrásnější a největší sbírka gymnokalycií v širokém okolí. Bude jen velmi málo vzácných druhů a variet gymen, které v jeho sbírce chyběli. Však také skleník byl cílem návštěvy gymnofilů při jejich celostátních setkáních v Ostravě nebo na Pobeskydí. Uznáním neskrblily ani takové kapacity jako Dr. Schütz, p. Boszing, Moser, Strigl, Piltz, Till, Papsch, Amerhauser, Neuhuber, Procházka a další. Na zimu všechny rostliny stěhoval do domu, kde měly vyhrazenou místnost. V posledních letech však ze zdravotních důvodů počet rostlin velmi omezil, ale o kaktusářské dění se stále zajímal. Žádaná se stala jeho „Synonymie rodu Gymnocalycium“ z roku 1999, ale i články o gymnech, které vycházely na pokračování v Ostníku. Oceněním jeho dlouholeté práce je popis gymnokalycia k jeho osmdesátinám, které nese jeho jméno – Gymnocalycium lukasikii Halda & Kupčák 2000. Bohaté životní zkušenosti a znalost i zákulisí lidských osudů vedla pana Lukašíka k objektivnímu posuzování mezilidských vztahů a pěstitelských výsledků. Jeho velká obětavost a smysl pro kvalitní práci si získala mezi kaktusáři velké ocenění. Odešel skromný člověk, který měl rád lidi a přírodu. Ostravští kaktusáři na něj nikdy nezapomenou. Čest jeho památce!
|
- Lumír Král
E-mail: lumir.kral@iol.cz
